Pár vzpomínek na středoškolská léta
"Poslouchejte ještě,"navázal Trevize. "Hned na okraji Galaxie jsou Magellanova oblaka, dvě galaxie, do kterých ještě nepronikla žádná lidská loď. Za nimi jsou další galaxie a od nich není daleko k Velké mlhovině v Andromedě, galaxie ještě větší, než je ta naše. Za ní jsou miliardy dalších galaxií"
Isaac Asimov: Nadace a Země
Na Gymnázium J. A. Komenského jsem se dostal ještě v době, když sídlilo v ulici
Tajovského. Při svém výběru jsem měl výhodu, že mě už od dětství zajímaly
přírodní vědy a hlavně astronomie. Jedním z hlavních impulsů pro takový zájem
bylo zhlédnutí filmu "2001: Vesmírná odysea" na konci šedesátých let
a přistání prvních lidí na Měsíci v téže době. A tak jsem již od počátku měl
rámcově jasno, kam chci dospět. Třída s matematicko-fyzikálním zaměřením na
gymnáziu byla přirozeným předstupněm k další cestě zvoleným směrem. Tím je dána
i forma mého vzpomínání na dobu studia a předem se omlouvám, že jde spíše o
osobní a asi dost subjektivní pohled.
Gymnázium by měla být škola vychovávající hlavy otevřené s širokým rozhledem, třebaže nehotové a neurčené k okamžité potřebě, ale k dalšímu už specializovanějšímu dovzdělávání na škole vysoké. Proto bylo myslím dobře, že jsme měli třídního profesora češtináře, ač jsme byli ve třídě zaměřené na matematiku a fyziku. A navíc Bořivoj Jaroš byl prostě fajn. Takže si nemohu vybavit na žádné střety v oblasti gramatické, i když určitě nějaké byly. Dobře si naopak vzpomínám na povídání a diskuze o literatuře a obecně o kultuře. Stejně tak i na třídní výlety, brigády a jiná zpestření studentského života spojená s jeho účastí. Dokázal nad rámec tehdejších možností vzbudit chuť a zájem o literární různorodost, takže jsem se dostal i ke Kunderovi, Škvoreckému či Zahradníčkovi, když zůstaneme u českých autorů. Byť to bylo třeba až později na vysoké škole. Tam jsem se také dostal k překládání povídek z oblasti vědecké fantastiky (SF) a psaní příspěvků do jednoho z prvních českých SF fanzinů.
Přírodovědné předměty jsme přirozeně měli obsazeny velice dobře. Zvlášť skvělou profesorku jsme měli na matematiku. Paní profesorka Jarmila Poláčková mi dala pevné základy toho, co musím dnes denně používat. A podávala látku jako velice dobrou směs volného, zábavného poznávání i určitého drilu, který je pro dobré ovládnutí "řemeslné" stránky věci podle mého názoru také nutný. Ve fyzice jsem pak zažil pana profesora Krajíčka a pro školu bylo škoda, že později odešel. Klasická chemie sice nebyla úplně mou favoritkou, daleko více mě bavila fyzikální chemie. I s ní mě smířilo nadšení, které vyzařovalo z paní profesorky Jany Ježkové. V první třídě základní školy po zhlédnutí Zemanova filmu "Cesta do pravěku" jsem se rozhodl, že jako velký budu zkoumat dinosaury. V tom mě utvrzovalo i pozdějším přečtení knih profesora Josefa Augusty s obrázky Zdeňka Buriana. Paleontologie tak u mě velice dlouho soupeřila s astronomií. A byl jsem rád, že nás na biologii měla tak dobrá profesorka jako je Květoslava Weissová. Zkrátka jsem neobdržel od svých profesorů jen značnou sumu poznatků o přírodě, ale hlavně chuť a návod jak ji poznávat.
Vždycky jsem byl, a dodnes mi to zůstalo, dost tvrdý na jazyky. Hlavně učení se gramatice jsem považoval za nutné zlo. Přesto rád vzpomínám zvláště na paní profesorku Skácelovou, která nás měla na ruštinu. Ruština mě už v té době umožnila přístup pomocí dostupných levných knih a časopisů k informacím o astronomii a spolu s polštinou k překladům stěžejních děl americké SF literatury, tehdy v češtině nedostupných. Třeba právě mého zamilovaného Isaaca Asimova. Angličtinu jsem mohl více prakticky uplatnit až na vysoké škole a hlavně pak později, kdy jsem začal pracovat v mezinárodních skupinách, kde je dorozumívacím jazykem právě angličtina. A protože převážná část našich PhD. studentů jsou teď právě kluci z Ruska, tak ani znalosti ruštiny nenechávám zahálet. Vůbec si myslím, že momentální trend téměř úplného opouštění učení se ruštiny není moc dobrý. Člověk žijící v tomto regionu by měl znát podle mého názoru nejméně tři jazyky: angličtinu, němčinu a ruštinu. Angličtinu jako světový jazyk, němčinu jako nejužívanější jazyk nejbližšího okolí na západ od nás a ruštinu jako spojovací jazyk na východě. Neboť Rusko, doufejme demokratické, zůstane už kvůli své velikosti a počtu obyvatel vždy velmocí.
Pobyt na střední škole by měl studentovi poskytnout nadhled, který mu dá možnost si svobodně a se znalostí věci vybrat v různorodosti světa takovou cestu, která bude odpovídat jeho pojetí smyslu lidské existence a dá mu šanci jej za svou osobu naplnit. Pak už záleží čistě na něm jak s tou šancí naloží. I když v tehdejší době k tomu byly nesrovnatelně horší podmínky než nyní, tak podle mého názoru se většina profesorů zhostila tohoto úkolu dobře. Získal jsem základy schopností poznávat svět a to mi umožnilo nakonec dělat to, co mě baví. Dokonce můj současný obor souvisí i s astronomií. Zkoumáme stavy hmoty, která se vyskytuje v nitru vybuchujících supernov, v neutronových hvězdách a na počátku Vesmíru. Není třeba nikam letět hvězdoletem, stačí k tomu pozemské urychlovače a srážka dvou atomových jader. A protože mi stále zůstala klukovská víra ve smysl lidského poznání, tak si říkám, že střípeček po střípečku se ta hvězdná brána A. C. Clarka podaří otevřít.
Možná bude mít někdo názor a zkušenosti jiné. Možná je to i tím, že jsem proplul střední školou poměrně lehce. Ale zůstaly mi na ni, profesorský sbor i spolužáky vzpomínky jen hezké. Během studia jsem si užil i dost legrace. Takže jedinou chybu a téměř tragedii, kterou jsem viděl na této životní kapitole těsně po jejím ukončení, bylo zachování mého panictví. Ale to jsem pochopitelně svým profesorům za vinu klást nemohl a ani nekladl. Byl to problém čistě mých tehdejších mindráku v této oblasti, že jsem takto proplul chmelem i jinými studentskými brigádami, diskotékami i tanečními mezi krásnými spolužačkami v takovém stavu. Jak se později ukázalo, tak tragedie to nebyla, neboť jsem nakonec potkal svoji nejpůvabnější milovanou ženušku. Na závěr mohu jen napsat, že pokud by nebylo tak daleko, tak bych svým klukům Gymnázium J. A. Komenského doporučil. A ještě moc hezká pozdravení váženým paním profesorkám a pánům profesorům, půvabným spolužačkám a milým spolužákům a škole pak přání dalších úspěšných let.
V Řeži, 1999
