Co by měl Václav Klaus a další politici chtít po vědcích
Vladimír Wagner
Ve
středu uveřejnil na svých stránkách prezident Václav Klaus odpověď dvěma vědcům,
Petru Hájkovi a Miroslavu Fiedlerovi, pracujícím v Akademii věd, kteří jej
žádali o podporu existence Akademie věd a její rozumné financování. Václav
Klaus je jedním z nejvýznamnějších našich politiků. Dovolil bych si tedy na jeho názorech, vyjádřených
v jeho odpovědi, dokumentovat zkreslený pohled většiny našich politiků i
veřejnosti na vědu. Nejdříve bych však poprosil čtenáře, aby si přečetl dopis vědců
i odpověď
Václava Klause a vytvořil si na ně vlastní názor před tím, než by mohl být
ovlivněn názorem mým.
Zvýrazněnou hlavní myšlenkou v odpovědí Václava Klause
je: „Je příliš pohodlné trvat pouze na axiomu, že věda má specifické výjimečné
postavení, a že se jí proto standardní těžkosti, kterým čelí celá společnost,
nemají týkat. Opak je pravdou.“ Ovšem oba vědci ve svém dopise netvrdí, že by
věda měla specifické výjimečné postavení. Neříkají, že by vědecké bádání mělo
pro „budoucnost České republiky jako celku“ vyšší význam než zdravotnictví,
policie či státní správa. I podle mého názoru, a troufám si říci, že i názoru
obou vědců, jsou všechny zmíněné veřejné oblasti pro chod a rozvoj naší
společnosti nezbytné.
Dovolil bych si ale připomenout, že finance, které se měly
odebrat Akademii věd, se neplánovalo přesunout například do zdravotnictví. Jedná
se o přesun peněz v rámci jedné části rozpočtu, té určené pro výzkum,
vývoj a inovace. Část prostředků určených na základní výzkum se má dát do části
určené pro vývoj a inovace hlavně v podnicích. A proti drastickému zásahu do
financování české vědy tímto přesunem se Akademie věd bránila. Je navíc jasné,
že pokud nejsou podniky ochotné financovat vývoj a inovace potřebné pro jejich
vlastní výrobu a vláda se rozhodne jim je zaplatit z prostředků odebraných
základnímu výzkumu, tak je těžké si představit, že by Akademie věd měla šanci u
těchto podniků získat peníze právě na základní výzkum, jak ji Václav Klaus
navrhuje.
A teď bych se chtěl zamyslet nad jedním zásadním nepochopením,
které se táhne nejen dopisem Václava Klause. Vědecké instituce se nemohou a
podle mého nesmí chovat jako politické strany nebo aktivistická hnutí.
Konkrétní vědci mají různé politické názory a představy. Své postoje
k prioritám naší společnosti, nejvhodnější míře finančního zasahování
státu či míře přerozdělování mohou prosazovat standardními politickými
prostředky, jako každý jiný občan. Zde není pro vědecké instituce místo, neměly
by zasahovat do politické soutěže ve státě. Václav Klaus vyčítá vědcům, že
nevystoupili dostatečně v záležitostech „voluntaristicky expandujících
odvětví, různých finančně astronomicky náročných a vědecky nepodložených
alarmismů (jako je například „bublina“ tzv. globálního oteplování)“, se skrytým
podtextem, že by to mělo být vystoupení v tom „správném směru“. To je
ovšem podle mého názoru nepochopení situace. O tom, které cíle se společnost
vybere jako prioritní, co bude dotovat, co zakáže, rozhodují politická a
občanská hnutí hlavně prostřednictvím svých politických reprezentací. To
nerozhodují vědecké instituce.
Věda se zabývá poznáváním přírodních zákonitostí pomocí
pozorování, experimentu a uvažování. Poznané přírodní zákonitosti pak lze
využít k předpovědím a praktickému používání. Správným výsledkem takového
poznání není ten, který by se nám líbil nebo by nám vyhovoval, ale ten, který
je potvrzován experimentem a pozorováním. V této souvislosti si vždy
vzpomenu na jednoho z kolegů, který se zabývá určováním hmotnosti
neutrin. Novinářka se ho zeptala na to, jakou by si hmotnost neutrina
přál. Odpověděl, že to není věc, kterou
by řešil. On pouze svým experimentálním úsilím klade přírodě pokornou otázku a
je pouze na ní, jak odpoví. On tu odpověď příjme, ať je jakákoliv.
Každé měření a tedy i poznání (naše předpovědní modely)
jsou zatíženy jistou mírou nepřesnosti. A vždy je třeba míru této nepřesnosti
uvádět a uvědomovat si ji. V případě rozporných předpovědí nevybere
správnou hlasování, politický souboj, hlučnější aktivisté nebo prezidentské
rozhodnutí, ale pouze zpřesnění našeho poznání hlavně díky přesnějším
experimentálním datům. Pokud se týká zmíněných klimatických změn, měl by Václav
Klaus a ostatní politici po vědcích žádat stále přesnější údaje o stavu a
trendech vývoje klimatu (množství oxidu uhličitého i dalších plynů, teplot,
zalednění, vlivu sluneční činnosti, průmyslu …) a hlavně i s uvedením
existujících nejistot ve stavu našeho poznání. Měli by podpořit hlavně rozvoj
měřících metod, neboť jedině přesnější měření a experimenty mohou nejistoty
zúžit. Politici by neměli výsledek předjímat. Co nejpřesnější poznání, získané
vědeckými metodami, je pro ně nutné, protože rozhodnutí, jak případným rizikům
čelit, je už rozhodnutí výsostně politické a leží na nich.
Prezident Václav Klaus a ostatní politici by po vědcích a
vědeckých organizacích měli žádat výsledky bádání v oblastech jejich
odborného zájmu. A to výsledky správné, nejen takové, které by se danému
politikovi líbily. Měli by požadovat i ocenění míry nepřesností těchto výsledků
a netlačit na jednoznačný výsledek, pokud takový současná přesnost
experimentálních dat a našeho poznání neumožňuje. Pochopitelně by politici měli
mít možnost vybrat prioritní obory, jejichž pokrok je pro získání podkladů pro
jejich rozhodování nebo pro rozvoj společnosti důležitý. Komunikací s vědci
a případnou zvýšenou podporou prioritních oborů by si pak měli zajistit
dostatek znalostí potřebných pro správu věci veřejných. Nahromadit tak podklady
k tomu, aby dokázali řešit či alespoň čelit problémům, které se před
společnost staví. Mám však dojem, že v současnosti se politici místo o řešení
problémů zajímají pouze o to, co se jim hodí v jejich ideologickém a
politickém boji s politickým rivalem. Podmiňování financování vědy, i když
zatím jen nepřímé, účastí v té či oné aktivistické či politické kampani,
může pak být pro rozvoj naší vědy přímo vražedné.
Veřejnost by měla vyžadovat populární informování vědců o
předmětu a výsledcích jejich bádání. Popularizace vědy ve veřejností považuji
za věc prioritní důležitosti a tam by opravdu i Akademie věd měla svoji činnost
výrazně zlepšit.
V Řeži 7. srpna 2009
