Mé přání pro
padající hvězdu
Vladimír Wagner
Ústav jaderné fyziky AVČR
Letos jsme slavili velmi významné výročí jednoho
z nejúspěšnějších oborů našeho vědeckého výzkumu. Dalo by se označit jako
chytání padajících hvězd s rodokmenem.
Začátkem padesátých let začal Astronomický ústav v Ondřejově
s organizováním sítě kamer, které by z různých míst v Česku
fotografovaly noční oblohu a lovily jasné meteory, kterým se říká bolidy. Pokud se podaří zachytit světelnou stopu
bolidu nejméně ze dvou míst, můžeme určit jeho dráhu v atmosféře i
spočítat jeho původní dráhu ve Sluneční soustavě – zjistit jeho rodokmen. Když
máme obrovské štěstí, dopadnou zbytky tělesa, které bolid způsobilo, až na
zemský povrch. Pomocí těchto kamenů z vesmíru, kterým říkáme meteority, pak
můžeme získat informace o složení meziplanetární hmoty.
Když čeští astronomové v čele se Zdeňkem
Ceplechou tuto bolidovou síť budovali, věděli, že na takový šťastný případ
mohou čekat léta i desetiletí. Ovšem jejich šťastná hvězda přišla docela brzo. Právě
před padesáti lety 7. dubna 1959 se podařilo zachytit bolid Příbram, který byl
prvním meteoritem, u kterého jsme znali jeho původní dráhu. Česká meteorická
astronomie tak byla katapultována na přední místa světového žebříčku a odtud se
už nehnula. Za těch padesát let se bolidová síť z Česka rozšířila i do
dalších států střední Evropy, vznikla a zanikla jí inspirovaná síť
v severní Americe, Zdeňka Ceplechu vystřídal ve vedení projektu Pavel
Spurný a na začátku tohoto století se začala s dominantní účastí českých
astronomů budovat bolidová síť v Austrálii. Bolidová síť získala spoustu
zajímavých údajů o meteorech a procesech, které probíhají při průletu kamene
z vesmíru atmosférou. Počet chycených meteoritů s rodokmenem však na
celém světě nedosáhl ani celé desítky. A právě ty jsou těmi supercennými
třešničkami na dortu. Máme totiž u nich určenu dráhu ve Sluneční soustavě,
zdokumentováno jak zářily i jak se rozpadaly v atmosféře a navíc můžeme
zkoumat jejich pozůstatky.
Pro zkoumání složení velice vzácných materiálů se
výborně hodí jaderné metody. Velice malé množství vzorku ozáříme například
neutrony z reaktoru. Vzniklé radioizotopy vyzařují záření gama, jehož
energie přesně určuje, o jaký radioizotop jde, a intenzita, jaké je ho
množství. Lze tak velice přesně určit i velmi malá množství různých prvků v
materiálu meteoritu. Takové analýzy dělali moji kolegové z našeho ústavu
už u meteoritu Příbram i u některých dalších. A příroda jim k výročí
Příbramského pádu poslala dárek, spletla se jen o dva dny. Letos 9. dubna
zachytily české stanice bolidové sítě velmi jasný bolid. Tentokrát byla jeho
dráha nad Rakouskem. Pro naše kamery byla příliš nízko, ale přesto se dráha
meteoru dala spočítat. Určení dráhy bylo možné jen díky novým automatickým
kamerám. Hlavně česká část bolidové sítě je díky nim kompletně přestavěná a
modernizovaná a na nich je založena i australská síť. Jde o ryze český výrobek,
vyvinuty Astronomickým ústavem AVČR za peníze Akademie věd, a v současné
době absolutně nejlepší zařízení na pozorování bolidů na světě. Zbytky původního tělesa dopadly
někde na pomezí Rakouska a Slovinska. Zatím se našel jediný kus na Slovinsku. A
jedná se o tom, že by jeho vzorek mohli zkoumat opět kolegové od nás. Hlavně
nestorovi využívání jaderných metod v této oblasti u nás Zdeňku Řandovi
bych to moc přál.
A proč na toto výročí vzpomínám? Jedná se o typický
základní výzkum. Jeho využití je zatím pouze otázkou scifi, kde musíme řešit
složení planetky řítící se k Zemi a otázku, zda má šanci ohrozit Zemi nebo
shoří v atmosféře a jak ji případně zničit. Jde o výzkum systematický a
dlouhodobý, který nelze dokončit během pár let. A proto bych chtěl tento výzkum
prováděný ústavy Akademie věd připomenout těm, kteří se chystají přikročit
nejen k likvidaci této instituce, ale také k zasazení těžké rány
veškerému základnímu výzkumu v našem státě. Přál bych si, aby padající
hvězda z 9. dubna byla šťastná nejen pro české astronomy, ale pro celou
českou vědu. Aby osvítila ty, kteří o financích do vědy rozhodují.
Pokud má někdo zájem o podrobnější informace o tomto
úspěšném výzkumu v ústavech Akademie věd, objeví se brzy na popularizačním serveru Osel.
V Řeži
31. července 2009
