Ani nová ukázka studené fúze nerozptyluje pochybnosti

Vladimír Wagner

V souvislosti s novým předváděním zařízení Andrea Rossiho, označovaného jako E-Cat reaktor, se objevila na internetu řada příspěvků, které věští revoluci ve výrobě energie. Podle Rossiho slov by měl reaktor produkovat energii pomocí studené fúze. Průběh události, která se konala 28. října, i referované parametry pokusu jsou ještě silnější evidencí, že se jedná o podvod.

Velký zájem o tuto problematiku reaktoru E-Cat (Energy Catalyzer) ukazuje i to, že se řada čtenářů na redakci Osla obrátila s žádostí o komentář k této události. O naději do něj vkládané svědčí i některé příspěvky na českém internetu (například zde). O velice podrobný rozbor jsem se již na Oslovi pokusil v dřívějším článku, který komentoval předchozí ukázky tohoto zařízení. Nová ukázka neznamená žádný zlom nebo změnu. Opět se nejednalo o příležitost, kdy by někdo nezávislý mohl zařízení nebo průběh testu kontrolovat. Zase šlo o černou skříňku, ke které neměl nikdo přístup. Kromě člověka, kterého Andrea Rossi představil jako zástupce neznámého investora, se experimentu zúčastnilo zhruba 30 lidí. Ovšem nikdo z nich neměl možnost zařízení zkontrolovat. Přitom by šlo, pokud opravdu dochází k fúzi, velice dobře její existenci prokázat jednoduchými měřeními radiace. Stačil by obyčejný detektor gama a pokud by se použil gama spektrometr, zjistilo by se i, jaké reakce přesně probíhají.

V předchozím článku jsem popsal, proč si myslím, že se v případě tohoto zařízení jedná o podvod. Zde bych jen uvedl ta nejzákladnější důvody a zkusil vypíchnout konkrétní čísla vycházející z posledního testu. Je třeba si uvědomit, že hlavním problémem při uskutečňování fůze je odpuzování nabitých jader. Protože je náboj jádra niklu 28krát větší než u protonu, je odpuzování v tomto případě o více než řád větší. Fuzní reakce izotopů vodíku, při kterých vzniká helium, by tak měly být mnohem snadnější než vodíku a niklu.

Zatímco oba izotopy helia vznikající při fúzi izotopů vodíku jsou stabilní, tak izotopy vznikající při slučování niklu a vodíku jsou ve velké většině případů radioaktivní. Existuje pět stabilních izotopů niklu. Pokud se sloučí s vodíkem, tak pro tři z nich vzniká radioaktivní izotop mědi. Pouze u dvou z nich jsou vznikající izotopy mědi stabilní, Ovšem, ty se vyskytují v přírodní niklu jen ve velmi malém množství. Těch, které vedou k radioaktivní mědi je 95,4 %. Nejvíce je izotopu ⁵⁸Ni, kterého je 68,1 %. Ten vede na radioaktivní izotop ⁵⁹Cu, který má poločas rozpadu 1,36 minuty. Izotopu ⁶⁰Ni je 26,2 % a při fúzi s protonem vzniká ⁶¹Cu, který má poločas rozpadu 3,33 hodiny. V tabulce jsou uvedeny všechny stabilní izotopy niklu se svým zastoupením v přírodním niklu, izotopy mědi, které vznikají při jejich fúzi s vodíkem a jejich poločasy rozpadu v případě, že jsou radioaktivní. Všechny vzniklé radioaktivní izotopy mědi se rozpadají rozpadem beta plus, tedy s uvolněním pozitronu, a elektronovým záchytem. Vzniklý pozitron se velmi rychle v látce zastaví a anihiluje, přičemž se vytvoří dva fotony záření gama s charakteristickou energií 0,511 MeV. Dceřiná jádra, která při rozpadu beta vzniknou, jsou v excitovaném stavu a energie se zbavují vyzářením fotonů gama s přesně danými energiemi, které daný izotop jasně identifikují.

V tabulce jsou uvedeny také hmotnosti jader různých izotopu niklu a mědi i energie, která se uvolní při fúzi niklu s vodíkem. Ta se určí tak, že od sumy hmotností izotopu niklu a protonu odečteme hmotnost vzniklého izotopu mědi. Energií vzniklou při následném rozpadu beta pak k ní přičteme a dostaneme celkovou uvolněnou energii. Část této energie se přemění na teplo a část, například v podobě neutrin, unikne pryč. Pokud budeme předpokládat, že by se na teplo přeměnila veškerá energie, můžeme spočítat minimální počet radioaktivních jader, který by při daném výkonu zařízení za časovou jednotku vznikal a tím i produkovanou radioaktivitu. Podle prezentovaných informací mělo zařízení produkovat přes pět hodin výkon 480 kW. Každou sekundu se tak musí vytvořit nejméně 0,48 milionů joulů. Pokud se podíváme na celkovou uvolňovanou energii na jednu fúzi, tak se u jednotlivých možností příliš neliší a je zhruba 8 MeV. To je zhruba vazebná energie na jeden nukleon. A tedy při jedné fúzi se uvolní zhruba 1,3 pJ (tedy 1,3×10^-12J). Každou sekundu se tak musí vytvořit nejméně 0,37×10¹⁸ radioaktivních jader. Radioaktivní jádra vznikají a zároveň se rozpadají. Pokud jejich vznik probíhá dostatečně dlouhou dobu konstantní rychlostí, vytvoří se nasycený stabilní stav, kdy je konstantní počet radioaktivních jader a stejný počet jader za časovou jednotku vzniká jako se rozpadá. Tedy musí vznikat a rozpadat se více než 0,37×10¹⁸ radioaktivních jader. Máme tak radioaktivní zdroj s aktivitou 0,37 EBq (exabecquerelů).

A to už je opravdu významný zdroj radioaktivity. Přičemž tato radioaktivita by trvala ještě řadu hodin po vypnutí zdroje. A určitě by muselo být k provozu takového zařízení povolení úřadu, který v dané zemi dozírá na jadernou a radiační bezpečnost. V dané situaci a při použité konstrukci jde navíc o otevřený zářič. Muselo by být prokázáno, že je provedena dostatečná ochrana stíněním a opatření, která nedovolí radioaktivitě uniknout ven. Přesné plány a části zařízení by musely být příslušnému organu předloženy ke kontrole.

Z toho, že se nic takového neděje, je jasné, že Andrea Ross dobře ví, že k žádné fúzi vodíku s niklem nemůže v jeho zařízení docházet. Což ostatně potvrzují i negativní výsledky měření radioaktivity během činnosti zařízení i po něm.

Andrea Ross čte zprávu o výsledcích své předváděcí akce (zdroj PESN).

V diskuzi nad daným tématem se často vyskytuje názor příznivců tohoto zařízení, že jde o úplně nový, „klasické zkostnatělé“ fyzice neznámý proces. Dobře, ale pak to nemůže být fúze a nemluvme o tom, že se jedná o studenou fúzi, ale o něco úplně jiného. Problém však je, že by to muselo být něco strašně exotické, protože v takto jednoduché konfiguraci pozorujeme tento úplně nový fyzikální fenomén velice intenzivně a nikde jinde nevidíme ani ty nejmenší náznaky jeho existence. Pak by to bylo na Nobelovu cenu a Andrea Rossiho by kromě ní čekala okamžitě taková sláva a s tím spojené finance, že by se určitě neobával o to, že mu jeho myšlenku někdo vezme. Už dávno by publikoval všechny své výsledky a informace o svém zařízení. A nechal ostatní vědce jeho experiment zopakovat, zkontrolovat a potvrdit. Průběh jeho demonstrace svého zařízení podle mého názoru jasně ukazuje, že jde z největší pravděpodobností o podvod.

Je mi jasné, že zanícené příznivce různých „nestandardních“ hypotéz a konspiračních teorií asi nepřesvědčím. Jsem pro ně člen atomové lobby. Ale přesto jsem se pokusil předložit alespoň hlavní důvody ukazující, proč asi těžko bude E-cat Andrea Rossiho řešením energetických problémů lidstva.

V Řeži 11. 11. 2011

---