Urychlovače v boji proti nádorům
Vladimír Wagner
ÚJF AVČR Řež a FJFI ČVUT Praha
V současné
době se dokončuje budování Střediska pro iontovou terapii nádorů na Klinice
University v Heidelbergu. Na podzim se očekávají první pacienti. Ověřování
této metody, které probíhalo v posledních zhruba deseti letech na
urychlovači těžkých iontů v laboratoři GSI v Darmstadtu, jsem byl
nadšeným divákem při svých pobytech v tomto ústavu. Proto bych chtěl čtenářům Osla tuto metodu i
nové pracoviště přiblížit. Nejdříve bych se však zmínil i o dalších
medicínských postupech využívajících jadernou fyziku.
V boji s rakovinou se uplatňuje řada
jaderných metod. Velmi široce se využívají v oblasti
diagnostiky nádorů, ale existuje i řada možností pro terapii. Tedy způsobů
jak pomocí jaderné fyziky nádory zničit. Jak už jsem se zmínil, ve svém dnešním
povídání bych se zaměřil na využití urychlovačů v tomto oboru medicíny a
to hlavně urychlovačů protonů a lehkých jader. Ještě než se k tomuto
tématu dostanu, zmíním se aspoň trochu o možnostech jaderných zobrazovacích
metod v diagnostice nádorů.
Vyšetření
pomocí PET kamery v Nemocnici Na Homolce (zdroj Nemocnice Na Homolce)
Jaderné metody v diagnostice.
Základním
principem této metody je, že se radioaktivní jádro vpraví do chemické
sloučeniny, která se koncentruje v částech těla, které chceme zkoumat.
V případě nádorů se nejčastěji využívá glukóza. Rakovinné buňky jsou
totiž velmi aktivní a potřebují hodně energie. Právě glukóza je látka, která v těle
energii distribuuje. Dochází tak k tomu, že se glukóza
s radioaktivním jádrem koncentruje v nádoru. Při svém rozpadu pak
toto jádro vyzáří i záření gama, které můžeme pomocí detektoru pozorovat a
zmapovat tak polohu a rozměr nádoru. Pro detekci záření gama existují dva typy
detektorů. Polovodičové detektory mají velmi dobré energetické rozlišení a
menší detekční účinnost. Scintilační detektory pak velmi vysokou účinnost ale
horší energetické rozlišení. V našem případě máme známou energii záření
gama a nepotřebujeme mít perfektní energetické rozlišení. Naopak účinnost
detektoru je třeba mít co největší, aby pro dobré zobrazení nádoru stačila co
nejmenší radioaktivita. Proto je většina kamer používaných k tomuto druhu
diagnostiky vybavena scintilačními detektory.
Snahou o co nejmenší zatížení pacienta aktivitou se
řídí i výběr použitého radioizotopu (pochopitelně, že zde fungují i další
aspekty výběru). Poločas rozpadu radioizotopu nesmí být příliš krátký, aby se
stihla chemická látka značená radioizotopem připravit. Nesmí však být příliš
dlouhý, aby aktivita neozařovala pacienta zbytečně dlouho po vyšetření. Proto
jsou nejvhodnější radioizotopy s poločasem rozpadu několika hodin. Ovšem
pak musí být jeho výroba a distribuce velmi dobře načasovaná. Vhodné
radioizotopy se produkují i v našem ústavu s využitím cyklotronu,
který zde funguje. Urychlovač produkuje přes noc ozařováním vhodného terče
příslušný radioizotop. Velmi brzy ráno nastupují chemici, kteří připraví
v biologicky čistých prostorách příslušné sloučeniny a odměří dávky
s přesně definovanou aktivitou. Ta musí být nastavena tak, že se počítá
s poklesem její intenzity během dopravy k pacientovi. A pak začíná
závod s časem. Připravené dávky se naloží do auta a vezou se do
příslušných nemocnic. Tam jsou na dohodnutou hodinu pozváni pacienti na
příslušné vyšetření. Špatné je, když pak dojde k nějaké dopravní kalamitě.
Pokud dojde k několikahodinovému zpoždění, jako tomu bylo nedávno na
dálnici D1, nemusí už auto do cíle jezdit a vrací se zpět, protože už je aktivita
příliš nízká.
Příprava diagnostických radiofarmak v mém mateřském ÚJF AVČR v Řeži.
Pozitronová emisní tomografie
Velice
významným druhem této diagnostiky je pak pozitronová emisní tomografie (PET).
V tomto případě je radioizotopem zářič s beta plus typem
radioaktivity. Při takovém rozpadu se vyzařuje pozitron, což antihmotný partner
elektronu. Ten se v tkáni velice rychle zastaví a anihiluje
s elektronem. Při této anihilaci vznikají díky zákonům zachování energie a
hybnosti dva fotony, přičemž oba mají energii rovnou klidové energii elektronu
(pozitronu). Pro hnidopichy ještě poznamenám, že mohou vzniknout i tři fotony
(energie dvojnásobku klidové energie elektronu se mezi ně rozdělí), ale jen
v zanedbatelném počtu případů. Pokud vzniknou dva fotony letí každý přesně v opačném směru. Ze směru příletu
a doby letu fotonů k detektorům pak můžeme zjistit místo anihilace
s milimetrovou přesností. Pozitronová emisní tomografie tak umožňuje
získat třírozměrný obraz nádoru, zjistit jeho přesnou velikost, polohu a připravit
postupy pro jeho zničení. O této metodě jsem se zmínil rozsáhleji, protože nám
umožňuje i průběžné sledování výsledku ozařování nádorů těžkými ionty, kterému
se chci hlavně věnovat.
Ukázka zobrazení nádoru zažívacího traktu
pomocí PET kamery. Nalevo je pacientka před léčbou. Napravo je pacientka po
léčbě, kdy nádor úplně zmizel. Zvýrazněné zobrazení srdce je v tomto
případě v pořádku. (Zdroj Nemocnice Na Homolce).
Jaderné metody na ničení nádorů
Máme
provedenu diagnostiku a určenu přesnou lokalizaci a velikost nádoru. Jaké
jaderné metody můžeme proti němu využít? Lze je zhruba rozdělit do dvou skupin.
Jde jednak o využití ozařování z vnějších zdrojů. Tímto zářením může být
záření gama, elektrony nebo protony i těžší jádra. Druhou možností je, že
podobně jako při diagnostické metodě dopravíme radioizotop na příslušné místo
uvnitř těla. V tomto případě však musí být aktivita daleko vyšší než u
diagnostiky. Existuje i metoda, která využívá současně oba procesy. Do nádoru dopravíme
přesně dané neradioaktivní jádro, které se pak záchytem neutronů při ozáření
neutrony z reaktoru nebo jiného zdroje změní na radioaktivní a svou
aktivitou ničí rakovinné buňky. Podívejme se na jednotlivé metody podrobněji.
Leksellův gama nůž v Nemocnici Na
Homolce (zdroj Nemocnice Na Homolce)
Ozařování zářením gama
Nejznámější
a nejčastější je ozařování pomocí záření gama. Většinou se jako zdroj fotonů
gama využívá radioaktivní rozpad a velmi často jde o rozpad izotopu kobalt 60.
Jde například o známou kobaltovou bombu. Nevýhodou použití záření gama je, že
při průchodu tkání jeho intenzita ubývá exponenciálně s hloubkou. Pokud je
nádor někde uvnitř, je ozáření zdravé tkáně větší než rakovinné. V tomto
případě se využívá toho, že rakovinné buňky jsou daleko citlivější než zdravé a
k jejich zničení stačí menší intenzita záření. S výhodou se dá také
provést ozařování z více směrů tak, aby se směry ozařování křížily
v místě nádoru. Zdravá tkáň je tak ozářena jen jednou a nádor pokaždé.
Velmi účinné je pak zařízení, které může ozařovat z mnoha směrů najednou a
lze sestavit program ozařování tak, aby byl nádor ozářen co nejvíce a zdravá
tkáň co nejméně. Takovým značně komplikovaným ale i účinným zařízením je i Leksellův gama nůž, který je díky celonárodní
sbírce už patnáct let i v Česku. K jeho výročí napsal
moc pěkné povídání iniciátor této sbírky František Janouch. Leksellův gama
nůž má 201 nezávislých kobaltových zdrojů záření gama. Jen na tomto českém
zařízení se provádí 800 operací pacientů ročně. Zákroky s využitím
záření gama se využívají k boji s nádory velmi intenzivně a jejich
roční počet je v celosvětovém měřítku v řádech milionů a jen těžko
bychom jej přesně spočítali.
Rentgenové a gama záření můžeme produkovat i jako
brzdné záření pomocí urychlovače elektronů a jak tyto fotony tak elektrony jsou
využívány k ozařování nádorů. Elektrony mají při ozařování nádoru
v hloubce stejný problém jako gama záření. Ozáření zdravé tkáně před
nádorem je stejné nebo větší než tkáně nádorové. Navíc se díky velkým úhlům
rozptylu elektronů, které mohou nastat, stává problémem přesná lokalizace
ozáření. V řadě fyzikálních a biologických vlastností se záření gama a elektrony
liší a při možnosti výběru mezi nimi je třeba pečlivě vážit podle typu
pacientova nádorů a vlastností obou druhů záření.
Úplně prvním pacientem urychlovače
Sanfordské university byl dvouletý chlapec. Urychlovač pak v padesátých a
šedesátých letech vyléčil řadu pacientů. (Zdroj Stanfordská universita)
V předminulém roce slavila Stanfordská universita
v San Francisku (USA) padesát let začátku využívání lineárních urychlovačů
elektronů k boji s nádory. Její lékařský urychlovač nebyl sice úplně
první, protože jej o tři roky předběhla Evropa, konkrétně Anglie. Přesto je to
ten, který rozhodující měrou přispěl k obrovskému využití těchto zařízení.
Elektrony urychlené tímto urychlovačem produkovaly rentgenové záření, které
mohlo být velmi přesně zacílené a jen to umožnilo zlikvidovat nádor zasahující
zbývající funkční oko dvouletého chlapce, bez toho, aby byla poškozena jeho
funkčnost. To umožnilo v roce 1956 zachránit zrak u tohoto prvního
pacienta. Dnes jsou tyto urychlovače velice flexibilní zařízení umožňující
využití několika energií rentgenového záření i elektronů a nastavení
nejvhodnějšího režimu ozařování pro daný nádor. Umožňují velmi přesné zacílení
svazku a průběžné korekce na pohyb těch pacientových orgánů, které nelze
fixovat. Odhaduje se, že počet pacientů léčených těmito zařízeními se za celou
dobu jejich využívání blíží ke stovce milionů a v současnosti jejich počet
představuje zhruba polovinu celkově ozařovaných pacientů.
Moderní lineární urychlovač používaný ve
Stanfordské universitě (zdroj Stanfordská universita).
Neutronová záchytová terapie
Zatímco
ozařování pomocí záření gama a lineárních urychlovačů elektronů je velmi dobře
zavedenou a široce využívanou metodou, je využití neutronové záchytové terapie
stále teprve v experimentálním stadiu. V Japonsku už sice proběhlo
několik stovek ozařování a jejich výsledky jsou docela slibné. Zatím však ještě
nelze odhadnout, kdy se metoda z experimentální přemění na standardní
klinickou. Je založena na skutečnosti, že alfa částice i těžší jádra svou
kinetickou energii předají tkáni během velmi krátké dráhy a velmi účinně ničí
rakovinné buňky. Problémem je, jak dostat zdroj částic alfa na místo uvnitř
organismu. Takovou možností je, že do nádoru dopravíme neradioaktivní jádro
bóru. Bór má dva stabilní izotopy. Z nich nás zajímá bór 10, kterého je
v přírodě zhruba 20%. Má zároveň
velmi vysokou pravděpodobnost záchytu neutronu za vzniku složeného jádra
izotopu bóru 11. To se okamžitě rozpadá na jádro lithium
Místo na testování bórové neutronové
záchytové terapie u reaktoru LVR-15 v ÚJV a.s. v Řeži. Napravo je
lehátko s maskou používané při ozařování. (Zdroj ÚJV a.s. Řež)
Co to je hadronová případně protonová
terapie?.
A
teď už ke slíbenému využití urychlovačů urychlujících těžší částice než
elektrony. V tomto případě se ozařování provádí pomocí těžkých nabitých
částic, patřících mezi hadrony. Tyto částice jsou urychleny na velmi vysoké
rychlosti (energie). Nejčastěji se využívají protony. V čem spočívá výhoda
použití těchto částic? Je dána způsobem jakým různé částice interagují
s hmotou. Lehké částice foton nebo elektron mohou předat při srážce
s elektronem v obalu atomu velmi velkou část své energie nebo úplně
změnit směr svého letu. Foton při fotoefektu veškerou a při comptonovském
rozptylu část, elektron při coulombovském rozptylu část. Naopak těžké hadrony,
jako je třeba proton, předávají při takových srážkách jen velmi malou část
energie a jejich směr letu se mění jen minimálně. Je to dáno čistě zákony
zachování energie a hybnosti, tedy kinematikou srážky. Jestliže srážíme v
kulečníku stejně těžké koule, předávají si i velmi velkou část energie a mohou
i drasticky změnit svoji dráhu. Jestliže bychom vzali velmi těžkou kouli,
měnila by při srážce s lehkými koulemi svoji dráhu minimálně. Hadrony tak
při průchodu tkání ztrácejí energii postupně a pokud mají stejnou kinetickou
energii, tak všechny doletí do zhruba stejného místa.
Změny směru svazku protonů nebo iontů se
provádí pomocí magnetického pole a dolet
se mění pomocí změn jeho rychlosti. Lze tak velmi přesně cíleně ničit nádor
(zdroj GSI Darmstadt a Klinika University v Heidelbergu).
Ztráty energie protonů jsou způsobeny tím, že ji
předávají zmíněným elektronům, vyrážejí je z atomů a způsobují tak
ionizaci. Velikost těchto ionizačních ztrát velmi silně závisí na rychlostí.
Při velmi vysoké rychlosti jsou malé. Pokud však rychlost částice klesne pod
nějakou hodnotu, velice rychle narostou a částice se velmi rychle zastaví.
Většinu své energii tak deponuje
v jednom místě. Svazek protonu tak během svého průchodu materiálem
předává jen velmi malou část energie, většinu ji odevzdá při svém zastavení.
Obrovskou výhodou je také, že místo tohoto zastavení je přesně dáno energií
částic a změnou energie svazku je můžeme měnit. Magnetickým polem pak můžeme
měnit směr letu částice. Velmi přesně tak můžeme energii zacílit do daného
místa a postupně nádor velice přesně „vypálit“ s minimálními zásahy do
zdravé tkáně.
Využití protonů pro ozařování nádorů není běžnou
záležitostí a takových zařízení není ve světě mnoho. Problémem je, že
urychlovač protonů na velmi vysoké energie (jejich kinetická energie je zhruba
okolo desetiny jejich klidové energie) je náročné a drahé zařízení. Proto jsou
často taková ozařovací pracoviště v experimentálním režimu na
urychlovačích, které jsou primárně určeny pro jiné účely. Takové pracoviště je
například v Spojeném ústavu jaderných výzkumu v Dubně (Rusko) na
urychlovači, na který jezdíme se studenty spolupracovat na experimentech
s transmutacemi jaderného odpadu.
Odhaduje se, že použití ozařování protony nebo těžkými
ionty je vhodné zhruba pro 5 – 10 % pacientů s rakovinou. Jde o případy,
kdy se nádor nachází hluboko a je dobře
lokalizován. Týká se to hlavně nádorů na mozku, kde může být každé i sebemenší
poškození zdravé tkáně okolo nádoru kritické.
V japonském
pracovišti Hyogo je možné provádět terapii protonovými svazky i ionty uhlíku
(zdroj Hyogo).
Ozařování těžkými ionty
Ještě
výhodnější než protony, jsou těžké ionty. Jako těžké ionty se označují všechny
atomy těžší než vodík zbavené alespoň části elektronů. Ty mají ještě větší
rozdíl mezi energiemi, které ztrácejí během průletu tkání a v místě svého
zastavení. Zdravá tkáň je tak zasažená ještě méně a účinky na rakovinné buňky
jsou ještě více zničující. Těžké ionty jsou zhruba třikrát efektivnější než
protony. Ozařování pomocí iontů může být ještě přesněji zacílené a i tím ještě
šetrnější. Další výhodou může být využití speciálního svazku. Například iontů
uhlíku
Příprava pacienta pro ozařování na
urychlovači SIS v GSI Darmstadt. Dvě velké bíle „bedny“ vlevo je PET kamera
pro průběžné sledování přesnosti a kvality ozařování (zdroj GSI Darmstadt).
Terapie těžkými ionty má obrovské výhody hlavně u
mozkových nádorů u dětí. Tyto nádory jsou velmi dobře lokalizovány a ozařování
ionty je může velmi efektivně zničit s minimální zátěží pro zdravou tkáň.
Obrovskou výhodou je, že léčba nemá žádné nežádoucí vedlejší účinky. Pacient
nepociťuje při ozařování a ani po něm žádnou bolest a nemá žádné problémy,
které by souvisely se zákrokem. Velmi důležitá je hlavně u dětských pacientů
psychická příprava a vytvoření co nejpřívětivějších podmínek, které by jim
pomohly překonat strach ze „studené“ techniky okolo. Proto je důležité, aby pro
ně lékaři i ostatní personál vytvořili co nejpřátelštější pohodovou atmosféru.
Příprava malého pacienta na ozařování
v GSI Darmstadt (zdroj GSI Darmstadt a Klinika University
v Heidelbergu).
Ve Výzkumném ústavu GSI (Geselsschaft fűr
SchwerIonenforschung) v Darmstadtu byl začátkem devadesátých let dokončen velký
urychlovač těžkých iontů, který umožňuje urychlovat ionty až po uran na
kinetické energie, které mají velikost srovnatelnou s jejich klidovou
energií spojenou s jejich hmotností. Urychlovač je zaměřen na studium
srážek těžkých jader, při kterých vzniká velmi hustá a horká jaderná hmota. Na tomto
studiu, který nám umožňuje poznat stav hmoty na počátku vesmíru nebo
uvnitř supernov, se od počátku práce tohoto urychlovače podílí i naše skupina
z ÚJF AVČR. O těchto výzkumech si můžete přečíst například zde. Proto jsem
mohl při svých cestách na experimenty do laboratoře GSI sledovat, jak
se v polovině devadesátých let začaly připravovat možnosti ozařování
pacientů těžkými ionty. Postavil se domeček s pokoji, kde by mohli lékaři
v klidu a pohodlí připravit pacienty na zákrok. Sestavilo se zařízení samotného
ozařovacího pracoviště: vývod svazku a přístroje pro jeho měření, fixační
lehátko, PET kamera pro průběžnou kontrolu a spousta dalších přístrojů.
Opět příprava
pacienta při ozařování na pracovišti GSI Darmstadt (zdroj GSI Darmstadt)
Od roku 1997 začalo toto pracoviště ozařovat. Většinou
léčení probíhalo ambulantně ozařováním trvajícím okolo půl hodiny v každém
ze zhruba dvaceti po sobě následujících dní. A tak se začalo stávat, že
v některých obdobích naše experimenty probíhaly přes noc a přes den
pracoval urychlovač pro lékařské účely. Když se pak člověk po noční směně ráno
ubíral na kutě, musel myslet na pacienty a aspoň držet palce. Aby urychlovač
fungoval co nejlépe, aby ozáření dopadlo na výbornou a aby byl nádor odstraněn.
Byl to pak moc fajn pocit, když jsem po pár letech uviděl pořad v německé
televizi, kde ukázali několik konkrétních případů malých pacientů, u kterých už
bylo jasné, že rakovina zde byla poražena. Neměl jsem na tom žádnou zásluhu,
ale už to, že jsem toho byl divákem, hřálo u srdce.
Jak tedy samotné léčení konkrétně probíhá? Popis je už
upraven podle průběhu, který bude u dobudovávaného pracoviště
v Heidelbergu, o kterém se rozepíši za chvíli. Nejdříve je pomocí
moderních zobrazovacích metod PET, CT (počítačová tomografie) a MRI (zobrazení
pomocí magnetická rezonance) určena přesná poloha a rozložení nádoru. Aby byla
zajištěna přesná definice polohy, připravují se prostředky k fixaci
pacienta (maska, upevnění ...) individuálně. Podle změřených hodnot polohy
nádorů se připraví počítačový program pro řízení ozařování. Je snaha dosáhnout
přesnosti definování polohy menší než milimetr. Provede se ještě kontrola
fixace polohy rentgenovým snímkem, který se srovná s předchozími snímky
z CT a MRI. Pak začne ozařování,
které probíhá několik minut. V jeho průběhu detektory radioaktivity
20000krát za sekundu kontrolují intenzitu a další parametry svazku. Metoda
velice pečlivé kontroly průběhu ozařování byla vypracována právě v ústavu
GSI v Darmstadtu. Jak už bylo zmíněno, jedno ozařování nestačí a pacient chodí
na jedno ozařování denně nejméně patnáct dní. Za několik týdnů potom se pomocí
PET, CT a MRI zkontroluje, zda se podařilo nádor potlačit nebo dokonce úplně
zmizel.
Část
urychlovače nového centra pro ozařování těžkými iont na Klinice University
v Heidelbergu (zdroj Klinika University v Heidelbergu)
Při testech v GSI Darmstadt se ukázalo, že
nejvhodnější je svazek uhlíku. Ten je dostatečně těžký na to, aby se při
průchodu materiálem rozptyloval minimálně. Zároveň je jeho dolet v tkáni
ještě dostatečně velký. Jádra s větším nábojem už ztrácí energii příliš
rychle (ionizační ztráty rostou s kvadrátem náboje). Do současnosti bylo
na urychlovači v Darmstadtu ozařováno přes 300 pacientů. U těch, u kterých
už uplynula pětiletá lhůta od léčení, umožňující říci, že nenastal návrat
rakoviny, se ukazuje, že úspěšnost metody je okolo 75 až 90 procent (v
závislosti na typu rakoviny). Je třeba ovšem poznamenat, že vysoká úspěšnost je
ovlivněna i výběrem typu rakoviny. Tedy, jak už bylo zmíněno, dobře
lokalizované nádory s relativně malým rizikem metastáz. Na základě velmi
dobrých výsledků bylo ozařování ionty schváleno jako léčebná metoda. Toto
léčení je už v Německu zařazeno mezi výkony hrazené zdravotní pojišťovnou.
Náklady cyklu ozařování jsou zhruba 19 500 EUR, což je zhruba třikrát více
než při použití klasických ozařovacích metod. Je to ale zhruba stejně jako
intenzivní léčba s náročnou operací a následným pooperačním uzdravováním.
Plošina v místě pro horizontální ozařování.
Okolo se může otáčet rentgenové zařízení, které umožňuje provést kontrolu
polohy nádoru těsně před ozařováním (zdroj Klinika University
v Heidelbergu).
Nové ozařovací pracoviště
v Heidelbergu
Na
základě výsledku úspěšného testování metody v GSI Darmstadt se začalo
budovat specializované pracoviště pro terapii pomocí těžkých iontů
na Klinice University v Heidelbergu. Toto pracoviště se skládá
z kruhového urychlovače (synchrotronu) těžkých iontů a tří ozařovacích
míst. Urychlovač může poskytovat svazky protonů, helií, uhlíků a kyslíků. Ze
tří ozařovacích míst jsou dvě určena pro horizontální ozařování. V nich je
pacient upevněn na speciální plošinu a velice sofistikovaný automat zajistí
jeho přesně definovanou fixovanou polohu při ozařování. Ještě před ozářením
pohyblivý rentgen zajistí kontrolu polohy nádoru.
Trasy k horizontálním ozařovacím
stanovištím a schéma třetího ozařovacího míst s gantry. Trasy svazku jsou
vyznačeny červeně (zdroj Klinika University v Heidelbergu).
V třetím ozařovacím místě je umístěno světově
unikátní zařízení – gantry, které svým otáčením okolo pacienta umožňuje měnit
směr, ze kterého přichází svazek k pacientovi, a umožňuje ozařování ze
všech směrů. Díky němu lze zajistit velice přesné zacílení různých míst nádoru
a co nejkratší průchod paprsku zdravou tkání. Přesnost musí být lepší než půl
milimetru. Magnetické pole, které umožňuje zakřivovat dráhu velmi rychlých
těžkých iontů musí být velmi intenzivní. Magnety gantry tak musí být velmi
těžké. Celá konstrukce pak váží 600 tun. Místnost musí být klimatizována, aby
změna teploty neměnila rozměry konstrukce.
Místnost pro gantry těsně před instalací
tohoto zařízení (zdroj Klinika University v Heidelbergu).
Cena vynaložená na výstavbu celého zařízení bude 100
milionů EUR. Předpokládá se, že tam bude pracovat okolo sedmdesáti zaměstnanců
a pracoviště by mělo ozařovat okolo 1300 pacientů ročně. Jak už jsem se zmínil,
očekává se první pacient v tomto unikátním evropském zařízení už na podzim
tohoto roku.
Probíhá montáž gantry (zdroj Klinika
University v Heidelbergu).
Jak dál
v Evropě?
V současnosti
se intenzivně studují nejlepší režimy práce při ozařování. Hledají se možnosti
k tomu, aby se tato metoda dala využít pro co nejširší škálu nádorů. Velmi
důležité je třeba hledání metod, jak se vypořádat s nádory v místech,
kde není možná fixace polohy (například plicní nádory). Testují se postupy,
které by dokázaly sledovat pohyb orgánů a měnit podle něho dráhu svazku. Další
možností je hledání částic, které by byly pro různé podmínky nejefektivnější. O
testování možností využití antiprotonů, které na konci své dráhy anihilují a
uvolní tak další porci energie, v evropské laboratoři CERN a účasti našich
studentů na něm jsem se už na Oslovi zmiňoval.
Výstavba dalších podobných zařízení se v Evropě
plánuje. Je jasné, že takovou nebo podobně finančně náročnou stavbu si nemůže
dovolit každý stát a region. A nebylo by to ani účelné, protože takové zařízení
může obsluhovat relativně rozsáhlou spádovou oblast. Právě v tomto směru
je široký prostor pro účelnou integraci Evropy. Takovou, aby zajistila co
nejvhodnější umístění takových zařízení. Aby byly co nejintenzivněji a
nejefektivněji využívány a zároveň, aby měl každý občan naší Evropské unie v případě
potřeby k takovému léčení přístup. K tomu je třeba zajistit potřebnou
integraci a kompatibilitu zdravotního systémů, pojištění i zajišťování
prostředků nejen na lékařský výzkum. Ale to už je úloha spíše pro politiky.
Poloha míst, kde se v Evropě
plánuje nebo začala (červená kolečka) výstavba zařízení pro ozařování těžkými
ionty. Fungující (zelené) je zatím pouze v Darmstadtu (zdroj GSI
Darmstadt).
