Je potřebná věda malému státu?
Řešení ekonomické situace vědeckého
výzkumu se nedá odkládat na zítra
Koncem minulého roku jsem se účastnil zasedání sněmu AVČR. Celé jeho jednání bylo poznamenáno faktem absolutně nedostatečného financování naší vědy, které se projevuje nejen v chátrání vědeckých ústavů, ale hlavně v útěku mladých vědeckých pracovníků a nemožnosti získat nové. Průměrný hrubý měsíční výdělek byl v Akademii věd v minulém roce 9106 Kč a vzhledem k tomu, že se většinou jedná o vysokoškolsky vzdělané pracovníky s vědeckými hodnostmi, je to částka opravdu nízká. Situace se sněmu jevila natolik kritická, že se rozhodl napsat otevřený dopis představitelům vlády a parlamentu. Bohužel však tato událost proběhla téměř bez povšimnuti.
Jsem členem Vědecké rady Ústavu jaderné fyziky AVČR a vidím zde, že stav je opravdu vážný. Z našeho ústavu odešla řada mladých a průměrný věk vědeckých pracovníků se rychle zvyšuje (nyní je 45 let). Získat nového diplomanta nebo doktoranda se stává velkým problémem. Díky sociální situaci mladých ve vědeckém bádání, která se už dostává do povědomí mládeže a jejich rodičů, pak stále ubývá studentů hlásících se na vysoké školy přírodovědného zaměření, o technikách ani nemluvě. Navíc většina absolventů se chystá úplně jinam než do výzkumu. Kdyby se jednalo o situaci jen v Akademii věd, nemuselo by to být tak alarmující. Bohužel situace s financováním vědeckého výzkumu na školách je stéjně tristní. Protože výchovný cyklus vysokoškolského studenta trvá pět let, zobrazilo by se radikální zlepšení ve financování až se značným zpožděním. Navíc žádná radikální změna se nechystá a jediná věc, kterou se vedení AV ČR podařilo získat od vlády, je jednorázová vánoční prémie pro mladé. To je sice milé, ale pochopitelně to neodradí lidi od odchodu a už vůbec nepřiláká nové.
Proto si myslím, že dnes je už téměř poslední příležitost dělat něco pro zachování kontinuity vědecké komunity v České republice Jestliže by vědecké bádání u nás zaniklo celkově nebo v části oborů, nebude to mít na první pohled žádný drastický dopad. Vlaky a autobusy budou jezdit, nemocnice fungovat, na školách se bude učit a zdánlivě se nic nezmění. Ostatně vědecký výzkum bude probíhat v jiných státech, licence se dovezou a filiálky zahraničních firem sem přivezou odborníky z mateřských podniků. Později se vědecké bádání s pomocí zahraničních odborníků může i obnovit, i když rekonstrukce by se protáhla na desetiletí. Přesto si myslím, že skutečná ztráta z přerušení kontinuity bude obrovská a absolutně ji nevyváží finanční úspora (ostatně vzhledem k ostatním položkám rozpočtu mizivá), která se tím získá. Pro představu, na letošní rok je na vědu a výzkum vyčleněno 0.46 % hrubého národního produktu. Pro zlepšení situace by postačilo těch 0.7 %, které vláda slibuje někdy v budoucnu dosáhnout. To by nás dostalo alespoň na rozumnou evropskou úroveň financování vědy. Navýšení by však nesmělo být odkládáno někam k zářným zítřkům. Za dobu své činnosti v mezinárodní skupině zabývající se výzkumem horké a husté jaderné hmoty jsem pracoval v ústavech v SRN, Francii a Nizozemsku. Na základě těchto zkušeností uvedu tři hlavní důvody, proč i malý stát má mít svůj vědecký výzkum.
Prvním je výchova vysoce kvalifikovaných odborníků. Výzkumné skupiny alespoň v
experimentální fyzice jsou v západní Evropě téměř z šedesáti procent tvořeny z
diplomantů, doktorandů a postdoktorandů. Většina z nich po obhajobě ve vědě
nezůstává, ale odchází do průmyslu, škol, státní správy i bank. Za dobu svého
pobytu ve výzkumu se naučí vědecké metodice a využívání nejmodernější techniky.
To vše pak uplatňují ba přímo vyžadují na svém novém pracovišti. Tím se zvyšuje
celková úroveň technologie a hlavně lidského potenciálu ve státě.
Druhým je zvyšování technologické úrovně podniků. Vědecká pracoviště totiž vyžadují pro své výzkumy špičkové nestandardní přístrojové vybavení. Zadávají tak velkým i malým firmám zakázky řešitelné jen běžně nepoužívanými nebo zcela novými postupy. Nově získané zkušenosti pak tyto firmy využívají i při práci pro běžné zákazníky. Zvyšuje se tak celková technologická úroveň průmyslu ve státě. Stejný vliv má i možnost jednotlivých firem obracet se k odborníkům z výzkumu o rady při zavádění nových technologií.
Třetím je udržování celkové úrovně kulturnosti národa. Většina poznatků o světě získaných vědeckým bádáním se k veřejnosti dostává prostřednictvím médií. Ta sice mohou informace o nejnovějších objevech při průzkumu egyptských pyramid nebo počátku vesmíru čerpat ze zahraničních agentur, tyto informace však nemůžou nikdy nahradit zkušenost odborníka,který v daném oboru sám bádá. Bez vědeckého výzkumu na vysokých školách nutně také klesá úroveň výuky jejich studentů. Takže neexistence odborníků praktikujících vědecká bádání má hluboký vliv na celkovou kulturní úroveň národa v tom nejširším slova smyslu.
Pro uvedené tři důvody si myslím, že by si náš stát neměl dovolit obětovat svůj vlastní vědecký výzkum. Již z toho důvodu, že aspiruje na brzké přijetí do EU a už nyní se dobrovolně zařadil mezi nejvyspělejší státy světa svoji úspěšnou přihláškou do OECD.
Vladimír Wagner
Řež 19.
3. 1996
