Doplnění některých čísel k aktivitě cesia 137 z Fukušimy I v
Tokiu
Vladimír Wagner
Ve včerejších Britských listech byl uveřejněn text o měřeních Christophera Busbyho spolu s videem z jeho tiskové konference. V doprovodném textu se píše: „Vzorek vzduchu odebraný nad Tokiem obsahuje radioaktivní izotop Cesium 137 v množství 734 milibecquerelů na krychlový metr. V době vrcholících testů jaderných zbraní v 60. letech 20. století vykazoval vzduch hodnotu 2,7 milibecquerelů na krychlový metr. Vzduch na japonským hlavním městem je tedy 270krát kontaminovanější než v dobách, kdy se běžně prováděly jaderné exploze v atmosféře.
Myslím si, že by mohlo být zajímavé pro čtenáře, zasazení
tohoto čísla do kontextu. V současnosti je střední hodnota dávkového
příkonu v Tokiu okolo 0,057 mikrosievertů za hodinu (každodenní měření je zde).
Přírodní pozadí je zde (lze se podívat na stav před havárií ve Fukušimě) zhruba
0,036 mikrosievertů za hodinu. Příspěvek od Fukušimy je tedy zhruba 58 procent
přirozeného pozadí. Z tohoto příspěvku tvoří nyní cesium 137 zhruba 30
procent aktivity (viz obrázek s časovým vývojem příspěvků různých izotopů
do aktivity zde). Je
třeba doplnit, že v Japonsku je přírodní pozadí velmi nízké, takže
průměrná hodnota dávkového příkonu přirozeného pozadí ve světě je zhruba 0,27
mikrosievertů za hodinu, tedy pětkrát větší
než v Tokiu i s příspěvkem od Fukušimy. Tyto hodnoty mohou být někde
i mnohem větší. Například ve Finsku je střední hodnota dávkového příkonu
přirozeného pozadí 0,8 mikrosievertů za hodinu, tedy téměř čtrnáctkrát větší
než v současném Tokiu. A jsou tam místa, kde dosahuje hodnot až 2 mikrosieverty za hodinu. To už jsou
hodnoty, které se objevují pouze přímo v perfektuře Fukušima ve
vzdálenostech od elektrárny o dost menších než
Většina aktivity i cesia 137 zmiňovaného Chrystopherem Busbym, která tvoří radioaktivní pozadí v Tokiu, je v současnosti již v půdě. Pokud vezmeme číslo 734 milibecquerelů pro aktivitu cesia 137 v metru krychlovém vzduchu, které uvádí Busby, tak je lze srovnat s aktivitou radioaktivního uhlíku C 14. Jeho aktivita je zhruba 55 mikrobecquerelů v metru krychlovém vzduchu. Je sice pořád zhruba o deset procent větší než byla před jadernými testy v atmosféře, ale přírodní složka, které je vystaveno lidstvo během celé doby své existence, je dominující. Tento radioaktivní uhlík je tak také přirozenou součástí lidských těl. O měření radioaktivního uhlíku v atmosféře a využití tohoto měření si lze přečíst zde. Radioaktivní uhlík je zároveň jen malou částí přírodní aktivity, kterou tvoří dále například radioaktivní draslík K 40, tritium či produkty rozpadových řad.
Je třeba také zmínit, že předpokládané následky nízkých aktivit, které na své tiskové konferenci předkládá Christopher Busby (video), nepodporují žádné seriozní studie. I jeho přehled následků havárie v Černobylu je v rozporu například se studiemi Světové zdravotnické organizace. Obecně je Christopher Busby značně kontroverzní osoba. Také Evropské komise pro radiační rizika je poměrně specifické těleso. Ale vytvoření názoru bych nechal na čtenáři, který má možnost si na internetu najít dostatek podkladů.
Pokud se týká vývoje radiační situace v okolí Fukušimy a postupu prací při stabilizaci situace v elektrárně, jsou popsány v článku ze začátku července. Každodenní měření dávkového příkonu v různých místech lze nalézt zde a konkrétně pro perfekturu Fukušima zde.
V Řeži 19. 7. 2011
