Čísla nejsou tak důležitá, mnohem důležitější je jim rozumět

 

Vladimír Wagner

 

U žen, které prožily havárii ve Fulušimě I v nejvíce zasažených oblastech v raném dětském věku, se celoživotní riziko rakoviny štítné žlázy zvýšilo o 70 %. Tato informace se uvádí v nedávné studii Světové zdravotnické organizace. Toto číslo se může zdát velice velké, ale podívejme se, co ve skutečnosti znamená.

 

V příspěvku do diskuze ke zprávě na Aktualne.cz se do mého posledního článku o Fukušimě na Oslovi pustila paní Monika Machová Wittingerová. V mailové diskuzi s ní jsem se zeptal, kde konkrétně v něm našla chyby nebo něco, co odporuje faktům. Její kritika se zaměřila na moje tvrzení, že: "V posledních měsících bylo zveřejněno několik rozsáhlých studií, které ukazují, že dopady radiace z Fukušimy na civilní obyvatelstvo i pracovníky budou zanedbatelné." Paní Machová Wittingerová prohlásila, že to není pravda: „Možná považujete nárůst celoživotního rizika rakoviny štítné žlázy o 70 % u žen, které byly při havárii v nejsilněji zasažených oblastech jako malá děvčátka, za zanedbatelné, ale odborníci by jistě byli jiného názoru“.

Při korespondenci jsem si znovu uvědomil, jak často pouhá znalost konkrétních čísel může vést k velice zavádějícím představám. Zvláště, když chybí vůle po pochopení kontextu a porozumění danému problému. Čísla je třeba srovnávat, zasadit do rámce jiných hodnot a získaných poznatků. Teprve pak jsou nám užitečná. Pochopitelně, toto platí v případě, že nás zajímá realita. Jiné to je, pokud chceme prosazovat předem daný aktivistický názor. Nebo nám jde čistě o senzaci. Pak porozumění číslům není potřeba a stačí nám ohromovat třeba právě jejich velikostí.

  Pokusím se tuto nutnost přemýšlení o konkrétním významu čísel dokumentovat právě na hodnotách získaných ve studii pravděpodobných zdravotních rizik radiace z havárie ve Fukušimě I, kterou provedla Světová zdravotnická organizace (WHO). Než se k nim dostaneme, připomněl bych, které studie jsem měl na mysli při svém konstatování, že několik rozsáhlých studií ukazuje zanedbatelný zdravotní dopad radiace z Fukušimy I. Jedná se o rozsáhlou studii vnitřní kontaminace lidí ze zasažených oblastí pomocí celotělových počítačů, kterou provedl profesor Rjugo Hajano (anglický přepis Ryugo Ayano). Ta ukázala velmi nízké, většinou neměřitelné, hladiny vnitřní kontaminace. Druhou je studie organizace UNSCEAR, popsaná na serveru Nature

 
http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/fukusima/Fukusima_dozimetrie_soubory/image004.png
 

Personál městské nemocnice v Minami Soma s profesorem Rjugo Hajano, který prováděl studie vnitřní kontaminace zasaženého obyvatelstva (zdroj prezentace pana profesora v laboratoři CERN 4.4.2013)

 
Studie Světové zdravotnické organizace
 

A pochopitelně i studie Světové zdravotnické organizace (WHO), která velice pečlivě analyzovala dávky, které obdrželi jak obyvatele zasažených oblastí, tak i pracovníci v elektrárně. Na základě tohoto rozboru pak odborníci vypracovali odhady zdravotních rizik, která radiace uvolněná při havárii ve Fukušimě I přinesla obyvatelům Fukušimy, Japonska i širšího okolí. A také pracovníkům, kteří v elektrárně zasahovali v době havárie a pracují i nyní. Tyto odhady byly provedeny pro různé skupiny lišící se z hlediska geografického (blízkosti k elektrárně i míry zasažení území), genderového, věku i stravovacími možnostmi.

Je třeba zdůraznit, že odborníci organizace WHO postupovali při odhadech obdržených dávek co nejkonzervativnějším způsobem. Lze tak předpokládat, že jejich odhady dávek a z nich vyplývajících rizik budou spíše i silně nadhodnocené. Zmiňme pro příklad několik těchto konzervativních přístupů. U obyvatel z dodatečně evakuovaných území, kteří byli nejsilněji zasaženi, se počítalo s tím, že na tomto radiací více postiženém území zůstali celé čtyři měsíce až do nařízené evakuace, i když se jich velká část, a hlavně právě děti, evakuovala dobrovolně mnohem dříve. Předpokládalo se, že se obyvatelé zasažených území stravovali čistě místními produkty, i když velká část potravin se dovážela z nezasažených částí Japonska. Předpokládalo se, že rozdělení kontaminace potravin odpovídalo tomu, které se zjistilo při kontrole. I když potraviny, u kterých se zjistila kontaminace překračující zdravotní limity, nebyly na trh připuštěny.

Podívejme se tedy na výsledky, které se v této studii získaly. Studie se zaměřuje hlavně na riziko nárůstu pravděpodobnosti rakoviny, což je nemoc, která je nejpravděpodobnějším rizikem radiace. Ukazuje se, že riziko spojené s radioaktivitou z Fukušimy I je v Japonsku a jeho nejbližším okolí nízká a v ostatních částech světa extrémně nízká. Kromě obyvatel z nejsilněji zasažených oblastí se nikde jinde, a to i v prefektuře Fukušima, nedá předpokládat pozorovatelné zvýšení počtu rakovin.

 

 

Jeden z celotělových počítačů používaný při studiu profesora Rjugo Hajano (zdroj prezentace pana profesora v laboratoři CERN 4.4.2013)

 
Odhady zvýšení počtu rakovin v nejsilněji zasažených skupinách
 

K znatelnému zvýšení rizika dochází právě jen v nejsilněji zasažených oblastech. V nich jsou pochopitelně nejvíce ohrožena malá děvčátka. To je také skupina, která se tak uvádí jako příklad při prezentaci studie a pro ni platí i číslo, kterého si všimla paní Machová Wittingerová. Takže si uveďme právě čísla, která platí pro celoživotní riziko u žen, které zastihla havárie ve Fukušimě v nejsilněji zasažených oblastech ve věku malé holčičky.

U rizika vzniku všech typů nádorů dojde k nárůstu o 4 %, riziko rakoviny prsu se zvýší o 6 %, riziko leukemie se zvýší o 7 % a riziko rakoviny štítné žlázy o 70 %. Právě to poslední číslo svou velikostí zaujalo paní Machovou Wittingerovou. Než se podíváme, jaké jsou opravdu reálné dopady těchto čísel, musíme si připomenout, jaká jsou celoživotní rizika vzniku těchto rakovin u běžné populace žen. Pravděpodobnost vzniku nějakého z typu nádoru během celého života je u běžné ženy 29 %, tato pravděpodobnost se u děvčátek z nejsilněji zasažených oblastí zvýší o 1,16 procentního bodu. Pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu je u běžné populace žen 5,53 % a zvýšení u děvčátek z nejsilněji zasažených oblastí je tedy o 0,33 procentního bodu. Stejná čísla u leukemie jsou 0,60 % a zvýšení u děvčátek z okolí Fukušimy I o 0,04 procentního bodu. U rakoviny štítné žlázy je riziko jejího vzniku během života ženy 0,75 % a v tomto případě je zvýšení u děvčátek v nejsilněji zasažených oblastech 0,53 procentního bodu.

Proto, abychom mohli zhodnotit reálné možné dopady těchto rizik, je třeba vědět, jak velké populace se toto zvýšení týká. V daném případě se uváděný nárůst rizika rakovin týká děvčátek, která měla v době havárie stáří do dvou let (kategorie „infant“), zasažení v tomto věku vede k největšímu riziku. Další kategorií jsou děti do deseti let (kategorie „child“) a poslední jsou lidé starší (kategorie „adult“). Pokud vezmeme japonskou populaci, tak děti do dvou let v ní tvoří jen 1 % a děti do deseti let pak jen 5 %. Je to dáno tím, že Japonsko se už řadu let potýká se silným poklesem porodnosti. Silně zasaženými skupinami obyvatel jsou ty, které zůstaly v dodatečně evakuovaných oblastech. Ty byly relativně silně zasažené, byly však ve vzdálenosti větší než 20 km a jejich evakuace byla přikázána až po čtyřech měsících. Jde hlavně o vesnici Iitate, horskou část správního celku Namie a malou část správního celku Minami Soma a vesnice Katsurao. Dále pak některá obydlí ve městě Date. Vesnice Iitate má necelých 7 000 obyvatel. V dalších částech je populace díky jejich horskému rázu populace také nižší a přispívají tak každý jednotkami tisíc. Když celkovou velikost populace v silně zasažených oblastech vezmeme zhruba 30 000, je to číslo spíše dost nadsazené. Pro dodržení velmi konzervativního přístupu tak vezmeme v dané skupině děti do deseti let (to je pětkrát více než je ve skupině kategorie „infant“, která je nejrizikovější a hodnoty pro ni jsme uvedli výše). Těchto dětí je tak v těch 30 000 zhruba 1500. Z nich děvčat je zhruba 750.

Podívejme se tedy, co znamená to uváděné 70 % navýšení celoživotního rizika rakoviny štítné žlázy. Pravděpodobnost vzniku rakoviny štítné žlázy u běžné ženy je zmíněných 0,75 %. Z počtu 750 žen tak během celého života bude mít rakovinu štítné žlázy zhruba 6 žen. Pochopitelně jde o velmi malý počet a je velká statistická nejistota tohoto odhadu. U žen, které byly v dětském věku v nejsilněji zasažených oblastech v okolí Fukušima I dojde k nárůstu rizika o 0,53 procentního bodu a u nich ze skupiny 750 žen je odhad celoživotního onemocnění rakovinou štítné žlázy zhruba 10 žen. Tedy odhad počtu onemocnění vlivem radiace jsou zhruba 4. Pochopitelně jde zase o velmi nízké číslo a statistický rozptyl bude příslušně velký. Je třeba zdůraznit, že jde o počet onemocnění a rakovina štítné žlázy je velmi dobře léčitelná. Například v případě černobylských onemocnění se nepodařilo vyléčit a vedla k úmrtí pouze 0,2 % z nich (podrobný rozbor nejen zdravotních dopadů černobylské havárie je zde). Takže v našem případě žen zasažených v dětském věku radiací z Fukušimy I je odhad počtu úmrtí na rakovinu štítné žlázy 0,008 tedy 0 případů. Obrovské hrozivé číslo 70 % tak nakonec vede ke čtyřem onemocněním a nula úmrtím za zhruba 70 let po havárii. A to je ještě počet nejspíše hodně nadsazený vzhledem k velmi konzervativnímu přístupu při jeho určování. Nasvědčují tomu i výsledky, ke kterým se došlo při srovnávání odhadu dávek, kterým byla vystavena štítná žláza, s naměřenou hodnotou v případech, kdy se toto měření podařilo uskutečnit. Experimentální byla vždy značně nižší. To, jestli riziko čtyř případů onemocnění rakovinou štítné žlázy během celého života v zasažené skupině a nula případů úmrtí lze nebo nelze označit za zanedbatelné, už nechám na čtenáři.

Podívejme se ještě, jak to bude vypadat s ostatními typy rakovin v dané skupině. U všech typů nádorů, kterých se v dané skupině 750 žen objeví během jejich života zhruba 218 případů, dojde vlivem radiace ke zvýšení počtu o zhruba 9 případů. K 42 přirozeně vzniklým případům rakoviny prsu přibydou zhruba 3 případy vlivem radiace. A u leukemie by u stejně početné skupiny běžné populace žen bylo zhruba 5 případů a jejich počet se vlivem radiace u dívek v nejsilněji zasažené skupiny v okolí Fukušimy I nezvedne ani o jeden případ. Zase je třeba připomenout, že odhady jsou nejspíše i značně nadsazené a jde o počet onemocnění. V současné době se daří v řadě případů rakovinu léčit a tak počet úmrtí bude značně nižší.

Počet lidí v jiných věkových vrstvách bylo více, ale odhady jejich rizika zase vychází i radikálně nižší. Větší počet obyvatel byl i v méně zasažených oblastech Fukušimy I, tam už se to týkalo několika stovek tisíc obyvatel. Ale u nich byly dávky i odpovídající zdravotní rizika značně i radikálně nižší. I to je důvod, proč se ve studii organizace WHO píše, že kromě silně zasažených oblastí se nikde jinde zvýšení rizika onemocnění rakovinou neobjeví. Vzhledem k velmi nízké dávce, které byla populace vystavena, se neobjeví vlivem radiace ani případy poškození plodů u žen, které byly, jsou nebo budou v dané oblasti těhotné. Pracovníci elektrárny, kteří obdrželi vyšší dávky překračující 100 mSv, jsou vystaveni zvýšenému riziku rakoviny. Jde však o zvýšení velmi malé a srovnatelné s jinými profesními riziky. Srovnatelným dávkám jsou vystaveni třeba kosmonauté.

 

 

Dvě studie Světové zdravotnické organizace, které studovaly dávky u obyvatel způsobené havárií ve Fukušimě I a zdravotní rizika, která z těchto dávek plynou.

 

Závěr

 

Je tedy vidět, že hrozivé číslo 70 %, které je uvedeno ve studii Světové zdravotnické organizace a tak fascinovalo paní Machovou Wittingerovou, reálně znamená pouze zhruba čtyři onemocnění rakovinou štítné žlázy v následujících zhruba 70 letech a žádné úmrtí na toto onemocnění navíc. Alespoň podle mého názoru jde opravdu o zanedbatelný dopad radiace, který zaniká v řadě dalších daleko silnějších vlivů, jako jsou třeba stravovací návyky, opalování, jiné druhy znečištění a to už vůbec nemluvím o kouření. A, jak už bylo několikrát zdůrazněno, jde navíc o odhad velmi konzervativní a pravděpodobně i velmi silně nadsazený. Rizika radiace z Fukušimy, která mohou vést v nejhorším případě v následujících zhruba 70 letech k jednotkám až desítkám onemocnění rakovinou, lze tak opravdu označit za zanedbatelná.

Je pochopitelné, že i při tak nízké míře rizika Světová zdravotnická organizace doporučuje dlouhodobé zdravotní sledování zasažené populace, aby bylo možné i tato nízká rizika a hlavně jejich následky včasnou diagnostikou a dalšími opatřením ještě snížit. Dále také správně konstatuje, že o zdravotních rizicích z radiace lze říci, že jsou zanedbatelné, ovšem psychologické a sociální dopady havárie zanedbatelné nejsou. A právě do těchto oblastí je třeba napřít co nejvíce úsilí na zmírnění dopadu havárie na lidi.

V předchozí poměrně hodně detailní a asi nepříliš záživné a atraktivní analýze jsem se pokusil ukázat, že podstatná není ani velikost čísla, ale nejdůležitější je jeho zasazení do kontextu a pochopení, co reálně znamená. Je třeba jej srovnat s jinými čísly a zjistit, co opravdu vypovídá. Bohužel v řadě případů se hlavně různé aktivistické skupiny o to ani nesnaží a ohánějí se čísly, která znamenají úplně něco jiného, než se jimi snaží doložit. Bez pochopení statistických metod, dat a toho, co z nich je možno dedukovat a co ne, opravdu nelze seriózně pochopit žádnou problematiku. A vždy je třeba provádět racionální srovnávání a hodnocení. Několik případů prohřešků proti těmto postupům jsem již ukázal zde, zde a zde.

Celkem mě nepřekvapuje, že příslušných 70 % ze studie Světové zdravotnické organizace udělá dojem na běžného čtenáře, který se se statistikou a čísly běžně nesetkává. U něho vyvolává podvědomý dojem, že 70 % procent žen, které byly v dětském věku v nejvíce zasažených oblastech, musí umřít na rakovinu štítné žlázy a musí jich tak být hrozně moc. Ovšem paní Monika Machová Wittingerová se honosí inženýrským titulem, takže by alespoň základní představy o číslech a statistice měla mít. Navíc nabízí profesionální ekologické a environmentální poradenství a to by opravdu měla mít poměrně slušné znalosti o tom, jaká je metodika epidemiologických studií a hledání zdrojů a velikosti zdravotních rizik. A jako předsedkyně Jihočeských matek se věnuje i jaderné energetice a jejím ekologickém dopadu hodně dlouhou dobu. Proto mě velice překvapuje, že zůstala fascinovaně stát u čísla 70 % a podrobněji výsledky studie Světové zdravotnické organizace neprostudovala. Alespoň tak, aby pochopila to, co vlastně říkají. Takže jsem si dovolil díky její inspiraci napsat tento rozbor, který snad alespoň některým čtenářům může být užitečný a přivede je k přemýšlení.

 

V Řeži 23. 6. 2013


Zpet