Další krok v likvidaci následků havárie ve Fukušimě I

 

Vladimír Wagner

V září bylo možné díky narůstající efektivitě čištění radioaktivní vody zvýšit objem chladící vody vháněné do reaktorů dvě a tři. Díky tomu je už tři týdny teplota i těchto reaktorů stabilně nižší než sto stupňů. Po stabilizaci situace s bazény se tímto dále dramaticky snížilo vypařování vody. Do částečně evakuované zóny mezi dvacátým a třicátým kilometrem od elektrárny se začíná vracet normální život. Známkou toho je i opětné otevření zařízení s celodenní péči o malé děti v Minami Soma, které je  dvacet kilometrů od elektrárny.

Dokončena ocelová konstrukce nové horní části budovy prvního reaktoru (zdroj TEPCO).

Situace v samotné elektrárně

Na rozhraní léta a podzimu se podařilo dosáhnout další významný pokrok při řešení havárie ve Fukušimě I. Velmi silně se zvýšila efektivita čištění radioaktivní vody, odstraňují se při něm nejen radioaktivní prvky, ale také sůl a další nečistoty. Mělo to řadu velmi pozitivních dopadů. Bylo možné zvýšit množství vody, které se vstřikuje do jednotlivých reaktorů. To bylo důležité pro snížení jejich teploty. Větší objem vody se také mohl vstřikovat různými systémy do různých míst reaktoru s cílem najít nejefektivnější variantu jejich chlazení. Už více než měsíc se tak daří držet teplotu prvního a třetího reaktoru pod hodnotou 100oC. Poslední z trojice postižených, reaktor číslo dva se dostal pod teplotu 100 oC koncem září. Začátkem října měl první a třetí reaktor teplotu v různých místech něco málo přes 70 oC a druhý reaktor pod 85 oC. Tato teplota se udržuje dodávkou chladící vody, která je necelé čtyři tuny vody za hodinu u prvního reaktoru a něco přes deset tun u druhého a třetího reaktoru. Současný tepelný výkon, který vzniká rozpadem radioaktivních prvků v palivu je zhruba 0,6 MW u prvního a 0,9 MW u zbývajících dvou reaktorů. Pro zajímavost je možné připomenout, že koncem března byla například teplota prvního reaktoru okolo 400oC. Čidla pro měření teploty jsou na vnějším povrchu reaktorů. Plánuje se tak rozšíření počtu měřících čidel a získání informací i z prostoru uvnitř reaktorů. Postupně se pracuje i na zlepšení přesnosti určování tlaku a hladiny vody v reaktorech. Jde o to zjistit, zda jsou všechny jejich části chlazeny dostatečně efektivně a zda bylo opravdu dosaženo stavu studeného odstavení reaktorů.

Instalace střešní části u náhradní nadzemní části reaktorové budovy u prvního bloku (zdroj TEPCO)

 

Díky snížení teploty se radikálně snížilo vypařování. Už dříve se díky chlazení bazénů s vyhořelým palivem přes tepelné výměníky podařilo srazit jejich teplotu ke třiceti stupňům a níže. Elektrárna se tak zbavila oblaků páry stoupajících nad postiženými reaktory a pára už také není v budovách reaktorů. Že už nejsou v reaktorových budovách místa s horkou párou potvrzuje i prohlídka provedená pomocí infračervené kamery se vzduchu. Ta nezaznamenala žádná horká místa. Dramaticky se tak snížily úniky radioaktivity z elektrárny a zlepšily pracovní podmínky v areálu i uvnitř reaktorových budov. To umožňuje začít práce i hluboko uvnitř reaktorových budov. Zlepšovaní situace i tam potvrzuje nedávné opětné vyslání robotů do prvního patra budovy prvního reaktoru (popis budovy a umístění pater je zde). Ten zaznamenal začátkem června ve zkoumaných místech velký únik páry a velmi silnou radiaci. Dávkový příkon byl až 3000 milisievertů za hodinu. Při nové návštěvě 13. října už žádný únik páry v daném místě nebyl a radioaktivita klesla na pětinu. Teplota byla něco málo přes 20oC a vlhkost něco málo přes 40 %. Nejdříve roboty a postupně i lidé tak budou moci i v těchto částech pracovat na likvidaci následků havárie.

 

Radioaktivní voda v elektrárně

 

Dalším důsledkem zvýšené efektivity čištění radioaktivní vody bylo odčerpání jejího značného objemu ze suterénních prostor. Je to možné nejen díky větší kapacitě dekontaminačních a odsolovacích zařízení, ale také díky vzrůstající kapacitě zásobníků pro skladování slabě i silně radioaktivních kapalin. Hladina vody v podzemních prostorách se tak dostala na dostatečně nízkou úroveň. Ani v případě extrémně velkých dešťů nebo dlouhodobému výpadku dekontaminačních zařízení tak nemůže dojít k takovému nárůstu jejího objemu, který by vedl k jejímu přelití do moře. Navíc období dešťů už skončilo a elektrárna v pořádku přestála i průchod tajfunu.

V současné době nastává spíše sušší počasí, které může představovat jiné riziko. V případě vysušení by mohl vítr zvedat z areálu elektrárny prach obsahující radioaktivní částice a roznášet je do širšího okolí. Částečně tomu brání postřik polymery, který se prováděl před začátkem léta a v létě. Nyní se přidává provlhčování povrchu rozprašováním vody. Využívá se k tomu voda, která byla odčerpána z pátého a šestého bloku. Pochopitelně až po dekontaminaci, odsolení a zbavení nečistot. Tato voda byla i na začátku jen slabě radioaktivní, protože pocházela pouze z mořské vody přinesené cunami a dešťové vody, která se dostala do budov poničených cunami. Před využitím je testována a její radioaktivita je nižší než požadovaná limita pro vodu v nádržích využívaných pro koupání.

 

Celkový pohled na dokončovanou náhradní nadzemní část reaktorové budovy prvního bloku (zdroj TEPCO).

 

Práce na reaktorových budovách

 

Dokončuje se budování náhradní horní části reaktorové budovy nad prvním reaktorem. Postup je možné vidět na obrázcích. Její úplné dokončení zabrání únikům radioaktivity z tohoto bloku. Připravují se podmínky pro vybudování stejných konstrukcí i nad třetím a čtvrtým blokem, Reaktorová budova u druhého bloku poškozena nebyla. V rámci těchto činností se také odstraňují trosky zničených budov. Přitom se využívají plovoucí konstrukce, které jsou umisťovány na hladinu bazénů s vyhořelým palivem, aby zbytky zničených budov do nich nepadaly.

Intenzivně se zlepšují podmínky pro práci v různých částech reaktorových budov. Prostory se dekontaminují a uklízejí. Je tak možné kontrolovat různé systémy, obnovovat jejich činnost a upravovat tak, aby mohly být využity ke stabilizaci situace v elektrárně. Jde například o předělávání různého chladícího potrubí a jeho napojování na systémy dodávající dekontaminovanou vodu. Stejně tak je nutné vhánět do reaktoru dusík, který zabraňuje možnému vodíkovému výbuchu. V některých částech potrubního systému byly nalezeny kapsy vyplněné vodíkem, který se tam nahromadil v prvních dech po havárii. Postupně se podařilo tyto kapsy odčerpat a nebezpečí hrozící od nahromaděného vodíku eliminovat. Přesto však došlo ke zdržení rozřezání příslušného potrubí na prvním bloku a instalaci zařízení, které vychytává radioaktivní látky nacházející se uvnitř primárního kontjnmentu. Tuto operaci, která je důležitým krokem ke snížení radioaktivity uvnitř kontejnmentu, bylo možné provést až nyní. Snížení radioaktivity ve všech částech reaktorové budovy je nutnou podmínkou pro zahájení likvidace zničených reaktorů.

Rozprašování vody, které má zabránit vysušení půdy i případnému vzniku požáru. Je to prevence před roznášení radioaktivity větrem z areálu elektrárny (zdroj TEPCO).

 

V rámci prací, které mají zajistit ochranu elektrárny před možnými cunami v budoucnosti se staví vlnolamy, které zadrží vlny a zmenší jejich sílu. Pro ochranu moře se naopak buduje stěna, která zabraňuje průniku radioaktivní vody z podzemí do něj. Důležitou součástí opatření na ochranu proti nové živelné katastrofě je i umístění náhradních mobilních generátorů elektřiny, pump a stříkacích zařízení na bezpečných místech a nácvik jejich využití v případě nutnosti. Právě v posledních dnech proběhlo rozsáhlé cvičení záchranných složek v areálu elektrárny.

 

Likvidace zničených reaktorů

 

S postupem prací uvnitř reaktorových budov a zlepšováním situace se tak může stále seriozněji uvažovat o budoucí likvidaci zničených reaktorů. Odborníci nejen firma TEPCO začínají pracovat na přesnějším plánu prací, které bude nutné vykonat. Vychází se při tom ze zkušeností, které se získaly při likvidaci reaktoru jaderné elektrárny Three Mile Island. V každém případě však půjde o velmi náročnou a dlouhodobou práci. Předpokládá se, že nejdříve se pomocí speciálních jeřábů vyčistí horní části reaktorových budov a bazény s vyhořelým palivem od napadaných trosek. Pak se vyjmou palivové články, které jsou zatím uskladněny v bazénech jednotlivých reaktorů a přemístí se do centrálního bazénu. Potřebnou techniku a hlavně kontejnery bude třeba vyrobit. Následně se budou hledat pomocí dálkově ovládaných dozimetrů místa, kde je případně porušen primární kontejnment. Situace uvnitř primárního kontejnmentu se bude studovat pomocí nepřímých metod, ultrazvukem nebo zářením gama. Nalezená poškozená místa se musí opravit, aby byly prostory primárního kontejnmentu hermeticky uzavřeny a mohly se zaplnit vodou. Voda, která bude vyplňovat primární kontejnment a tlakovou nádobu reaktoru, bude fungovat jako stínění radiace z jaderného paliva. Průběžně bude potřeba zjistit v jakém stavu toto palivo je a kde přesně se nachází jeho roztavená část. Po naplnění vodou bude možné sejmout horní víko reaktorové nádoby. Postupně pak bude možné odstranit poškozené palivové články a roztavené palivo z reaktorové nádoby i primárního kontejnmentu.

 

Přeřezávání potrubí systému dodávající vodu pro sprchování uvnitř reaktorové nádoby prvního bloku (zdroj TEPCO).

 

Připomenutí prvních dní

 

Dosti často se v diskuzích objevují názory, co mohli a nemohli Japonci udělat v prvních hodinách a dnech po cunami. Dá se předpokládat, že se určitě ukáže řada selhání na úrovni koordinace, řízení i samotných činností v elektrárně po zemětřesení. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že se jednalo o průmyslový objekt, kterým se prohnala vlna cunami. Ta zničila a zalila slanou vodou nejen dieselové agregáty ale i další důležitá zařízení. V provozu zůstaly jen baterie. Baterie fungují jen omezenou dobu a mají omezený výkon. Nemohou nahradit dodávku proudu z vně nebo dieselagregáty. Takže také chlazení, které bylo možné, a odvod tepla z reaktoru byly jen nedostatečné a založené hlavně na parních turbínách, přičemž teplota reaktoru rostla a klesalo množství vody. I osvětlení a zásobování elektřinou v areálu bylo na baterie a v havarijním režimu. U prvního reaktoru navíc nejspíše havarijní chlazení mělo problémy už na začátku po zásahu cunami.

Po zjištění, že na místě jsou všechny dieselové agregáty zničeny byly k elektrárně vyslány mobilní zdroje, ale kvůli problémům na silnicích způsobených zemětřesením a cunami se nemohly dostat na místo včas. Doprava pomocí vzdušných sil byla uvažována, ale nedala se díky velké hmotnosti těchto mobilních zdrojů uskutečnit.

Situace i v samotné elektrárně byla komplikovaná. Cesty v areálu elektrárny byly poničeny cunami a pokryty troskami. Všude byla voda a někdy i dost velké bazény. Přeprava hasících zařízení, která by umožňovala stříkat do reaktoru vodu zvně, tak trvala velmi dlouho. Navíc už byl večer a noc, takže pracovníci měli pro práci extrémně špatné podmínky. Probíhaly také následné otřesy a nikdo nemohl vědět, jestli nepřijde opět něco většího a třeba i další cunami. V pozdějších dnech pak museli pracovat v silně radioaktivním prostředí a mezi troskami budov poškozených vodíkovými výbuchy.

Dále je třeba si uvědomit, že v té době bylo v Japonsku zničeno obrovské množství domů v rozsáhlé oblasti. Lidé umírali a záchranné týmy se k nim nemohly dostat. Kdyby se začalo rozebírat, kolik lidí zemřelo proto, že se k nim včas nedostala pomoc záchranářů, tak dojdeme asi k dost deprimujícím číslům. Do některých oblastí se auta se zásobami či helikoptéry dostaly až po řadě dní. I to je třeba vzít v úvahu při posuzování možností, které byly.

Příprava zařízení, které pokryje vodní hladinu bazénu čtvrtého reaktoru a zachytí případné trosky, které budou padat při čištění a rozebírání horní části reaktorové budovy rozbité vodíkovým výbuchem. (Zdroj TEPCO).

Je jasné, že se určitě udělala i při reakci na cunami řada chyb, že ani komunikace mezi pracovníky, jejich nadřízenými, vládou a složkami záchranného systému nebyla ideální. Přesto se podařilo provést včas a spořádaně evakuaci civilního obyvatelstva z okolí elektrárny. Což bylo asi to nejdůležitější.

 

Vývoj situace v okolí elektrárny.

 

V dřívějších článcích jsme sledovali dozimetrickou situaci v areálu elektrárny na dvou místech. Tam od začátku srpna za zhruba dva měsíce klesl dávkový příkon o něco více než deset procent a začátkem října byl u hlavní brány 29 mikrosievertů za hodinu a u západní pak 11 mikrosievertů za hodinu. V Tokiu klesla střední hodnota příspěvku od Fukušimy k dávkového příkonu za stejnou dobu také zhruba o něco více než deset procent a celková hodnota dávkového příkonu je tak okolo 0,055 mikrosievertů za hodinu. Je však jasné, že se mohou objevovat místa, kde se mohou radioaktivní jádra hromadit a následně pak zvedají hodnotu dávkového příkonu. Je to hlavně v okapech, kanálech nebo odpadních strouhách.

Sledování dozimetrické situace a dekontaminace zasažených území se stává stále důležitější právě v době, kdy se začínají vracet alespoň někteří z evakuovaných. Už v minulém článku bylo konstatováno, že v návaznosti na dokončení první etapy stabilizace situace v elektrárně a odstranění rizika nového většího úniku radioaktivity do vzdálenějších oblastí přistupuje vláda k odvolání omezení, která se týkala pásma ve vzdálenosti mezi dvaceti a třiceti kilometry od elektrárny. Praktické kroky k realizaci zrušení omezení však podmínila vypracováním plánů měření radioaktivity a postupu dekontaminace v jednotlivých oblastech na tomto území. Během září místní úřady tyto plány vypracovaly a navíc značně pokročily v dekontaminaci hlavně v okolí školních zařízení. Při čištění stěn a střech budov, kanálů a stružek, chodníků a cest, či odstraňování svrchní vrstvy půdy v kritických místech pomáhají nejen místní ale i dobrovolníci z jiných oblastí. Je snaha docílit, aby dozimetrická situace právě v těchto místech byla taková, že příspěvek k roční dávce při pobytu v školním zařízení a jeho okolí nepřekročí jeden milisievert (přepočteno na celoroční pobyt v něm). Vytvořily se tak podmínky pro návrat evakuovaných alespoň do těchto oblastí.

V současné době tak dochází k otevírání prvních těchto zařízení. Je to třeba zařízení pro péči o malé děti ve městě Minami Soma zmíněné v úvodu, které je ve vzdálenosti 20 km od elektrárny a bylo otevřeno právě v těchto dnech. Zatím do něj chodí 18 dětí. Spolu s rodiči bude škola průběžně pracovat na opatřeních, která by dozimetrickou situaci ještě dále zlepšovala. Je tak předpoklad, že alespoň část ze zhruba 29 000 obyvatel, kteří se z těchto oblastí evakuovali, se vrátí v následujících týdnech a měsících domů.

Stále je zakázán návrat do oblastí vzdálených od elektrárny do dvaceti kilometrů. Tam alespoň došlo k zjednodušení postupu při návštěvách obyvatel z těchto oblastí ve svých domovech. Zároveň se zintenzivňují práce na rekonstrukci a dekontaminaci těchto území.

Stavba vlnolamů, které mají chránit pátý a šestý blok (zdroj TEPCO).

 

Návrat do zón, které jsou dále než dvacet kilometrů od elektrárny a byly evakuovány kvůli vysoké radiaci bude probíhat na základě postupu dekontaminačních prací a dozimetrické situace v konkrétních místech. Připomenu, že jde o oblasti, kde byl v minulosti dávkový příkon způsobující roční dávku větší než 20 mSv (zhruba dávkový příkon větší než 2,3 mikrosievertů za hodinu). Možnost návratu do zakázané zóny do dvaceti kilometrů od elektrárny je podmíněna ještě dalším zlepšením situace v elektrárně. Zatím se předpokládá začátkem příštího roku. Pro co nejpřesnější sledování dozimetrické situace se provádí detailní měření zmíněných evakuovaných zón. Výsledek měření ve více než dva a půl tisíce místech v těchto oblastech ukázal velké rozdíly. Největší dávkový příkon je v městě Okuma vzdáleném od elektrárny pouhý jeden kilometr. Zde byla hodnota 139 mikrosievertů za hodinu. V nejhůř zasažených oblastech na severozápad od elektrárny se našla místa s dávkovým příkonem 19 mikrosievertů za hodinu ještě ve vzdálenosti 32 km od elektrárny. Naopak směrem na sever byly hodnoty dávkového příkonu menší než jeden mikrosievert za hodinu už ve vzdálenosti pouhé 3 km od elektrárny.

 

 

Záběry ze cvičení, které testuje připravenost personálu na příchod případného nového zemětřesení a cunami (zdroj TEPCO).

 

Dekontaminace a opatření na ochranu zdraví

 

Právě v posledních měsících postoupily významně vláda i místní úřady ve vypracovávání konkrétních postupů při dekontaminaci zasažených oblastí. Důležitým rozhodnutím je, že vláda bude finančně podporovat dekontaminační práce v oblastech, kde je příspěvek od Fukušimy I k celoroční dávce větší než jeden milisievert za rok. Původně se uvažovalo jen o oblastech s příspěvkem přesahujícím 5 mSv. Ukázalo se, že hlavní část kontaminace je zatím jen v tenké vrstvě na povrchu a stačí tak odstranit jen tenkou vrstvu zeminy do hloubky nepřekračující 5 cm. Důležité je hlavně už zmíněné čištění míst, kam se aktivita smývá dešti a hromadí. Z toho hlediska je třeba kontrolovat zvláště čističky odpadní vody. Ve většině případů není aktivita odpadu z dekontaminovaných míst příliš vysoká, ovšem jejich objem je velký, takže se musí řešit problémy s jejich bezpečným uskladněním. Nakládání s ním a jeho uskladnění je třeba detailně vyřešit před tím, než se zahájí opravdu intenzivní dekontaminace zakázané zóny. Plány těchto prací jsou intenzivně projednávány vládními i místními úřady. V Japonsku je nyní i komise dvanácti expertů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ta ocenila dosavadní postup při sledování radiační situace, výskytu radioaktivních prvků v prostředí i potravinách a plány i postup v oblasti dekontaminace. Zvlášť kladně hodnotila šíři a detailnost poskytovaných informací.

Zmínění odborníci navštívili také oblasti, kde probíhají modelové příklady dekontaminace a sanace různých typů průmyslových objektů, městského osídlení či krajiny. Specifické problémy nastávají i tím, že se jedná v některých případech i o oblasti, které byly přímo zasaženy cunami. Jedná se například o dekontaminaci a sanaci tepelné elektrárny Haramachi ve městě Minami-Soma,  Základní školu Tominari či další veřejné budovy a jejich okolí třeba ve městě Date. Na druhé straně se však také jedná o horské lesní terény nad Minami-Soma a farmy v našem cyklu již mnohokrát zmiňované vesnici Iitate. Tam se hledají nejefektivnější postupy pro dekontaminaci rýžových polí a dalších zemědělských terénů. Zdá se, že se do značné míry potvrdily naděje vkládané třeba do pěstování slunečnic, které dokázaly snížit obsah radioaktivity v půdě o dvacet procent a někde až na polovinu. Získané zkušenosti se pak přenášejí na dekontaminační práce v celé zasažené oblasti. Je možná zajímavé také zmínit, že zemětřesení a cunami nepřineslo jen problém s kontaminací radioaktivitou uniklou z jaderné elektrárny Fukušima I, ale z jiných zasažených průmyslových a zemědělských objektů unikla řada dalších látek, od kterých je třeba krajinu čistit. V nedávné době se například rozebírala zvýšená koncentrace dioxinů v řekách zasažených oblastí.

 

 

Pracovníci podílející se na likvidaci havárie odjíždějí dne 7. října na směnu do elektrárny Fukušima I (zdroj TEPCO).

 

Zintenzivňuje se dozimetrická i preventivní zdravotní kontrola obyvatelstva ze zasažených oblastí. Kromě poskytování dozimetrů co nejširšímu okruhu lidí probíhá program kontroly štítné žlázy u dětí a mladistvých. Tyto prohlídky by měly u těchto lidí probíhat pravidelně nejdříve s dvouletou a následně pětiletou periodou. Týká se to zhruba 360 000 lidí, kteří jsou nyní mladší než osmnáct let. Kromě včasného odhalení případné rakoviny štítné žlázy, která by mohla být důsledkem radioaktivního jódu z Fukušimy I, mají tyto kontroly další pozitivní důsledek. Odhalí i nepravidelnosti ve funkci štítné žlázy, které s Fukušimou I nesouvisí a bez těchto kontrol by se na ně nepřišlo nebo by byly objeveny mnohem později. Už v prvních kontrolách se ukázalo několik případů nepravidelnosti funkce štítné žlázy, které ovšem vzhledem k délce inkubační doby jen těžko mohou souviset s radiací z elektrárny.

Zajímavým aspektem obavy prostých Japonců z radioaktivního zamoření z Fukušimy je, že si pořizují zařízení měřící radioaktivitu. Řadě skupin obyvatel pořizuje dozimetry i s pomocí místních i centrálních úřadů. Množství nezávislých měření v různých místech se tak rychle zvětšuje. Lze tak i rychleji najít místa, kde se radioaktivita nahromadila a případně je dekontaminovat. Zároveň to přispívá k větší důvěře jednotlivých občanů, kteří mohou osobně dozimetrickou situaci ve svém okolí měřit, kontrolovat a rozhodovat se o případných opatřeních. Vede to i k takovým případům, z nichž jeden se stal v tokijské čtvrti Setagaya. Tam se našlo místo s velmi vysokou aktivitou. Ze začátku se předpokládalo, že jde o důsledek Fukušimy, ale po důkladné prohlídce se našly ampulky z radioaktivní látkou, pravděpodobně rádiem, které se využívá v lékařství.

 

Sledování  radioaktivity v potravinách

 

Velice důležitým prvkem prevence před radiací je kontrola radioaktivity potravin. V předchozích článcích cyklu byla popsána kontrola mořských produktů a masa. Zatím se radioaktivita cesia 137 překračující zdravotní limity našla začátkem září v některých vzorcích čaje s nové sklizně v perfekturách Chiba a Saitarna. Nedávno se také našlo cesium v některých vzorcích hub pěstovaných na otevřených plochách. Tam sice nepřekračuje jeho obsah zdravotní limity, ale přesto se vyloučily tyto zásilky ke spotřebě hlavně pro školní jídelny.

Letecky provedené měření okolí elektrárny Fukušima ukazují, kde jsou silně zasažené oblasti a kde méně

 

V současné době se na trh dostává rýže z letošní sklizně. Na jedné straně je díky počasí během léta sklizeň velice dobrá a stejně tak i kvalita rýže. Na straně druhé pak panovala obava, zda nebude kontaminována radioaktivitou z Fukušimy I. Proto je rýže v zasažených oblastech kontrolována jak před sklizní tak po ní. Jednou z prvních, která se dostala do obchodů, byla rýže z perfektury Iwate začátkem října. Nyní se tam dostává i rýže z perfektury Fukušima, u které po pečlivé kontrole nebylo zaznamenáno překročení zdravotní limity. I když je kontrolována rýže, ze které se produkuje saké, je i tento populární japonský nápoj podrobován nové kontrole. V různých místech se také budují zařízení, kde si mohou občané přinést své potraviny k prověření.

Důležitou složkou řešení následků havárie je  efektivní a rychlá výplata kompenzací postiženým obyvatelům, která jim pomůže překonat období evakuace a vyřešit problémy při návratu. Většina kompenzací, která se vyplatila, je prozatímní záloha a postupně se stanovují standardy pro výplatu konečných sum. Ty budou kromě reálných nákladů a ušlého zisku způsobených havárií obsahovat i kompenzaci psychické újmy.

 

Reaktory a jaderná energetika v Japonsku

 

Stále ubývá počet reaktorů, které jsou v činnosti. Postupně jsou odstavovány pro pravidelné prohlídky. V září byl například vypnut první reaktor jaderné elektrárny Ikata a v říjnu čtvrtý reaktor elektrárny Genkai. Povolení pro jejich opětné zpuštění však místní úřady stále odkládají. Čeká se na dokončení stress testů, o které požádala vláda. Na těch už odborníci z jednotlivých elektráren intenzivně pracují. Je však otázkou, do jaké míry to místním úřadům bude stačit. Řada elektráren, například ta u města Shika, zároveň intenzivně pracuje na stavbě vyšších hrází proti cunami, které by vyloučily ohrožení i v případě těch extrémních přírodních katastrof. Uplatňují se i další opatření pro zvýšení bezpečnosti.

Možná je zajímavé si připomenout, že i přes jadernou elektrárnu Fukušima II se přehnala cunami. Ta sice také zalila vodou turbínové haly a další zařízení, ale dieselové agregáty byly ušetřeny. Havarijní dochlazování tak sice fungovalo, ale byl poškozen systém, který přes výměník předává teplo mořské vodě. Zhruba den trvalo, než se jej podařilo zprovoznit. Během něj se zvyšovala teplota a tlak páry, takže se nějakou dobu  uvažovalo o nutnosti odpustit páru z prvního reaktoru. Díky správné funkci havarijního dochlazování nebyla teplota aktivní zóny taková, že by došlo k poškození zirkoniového povlaku palivových článků a radioaktivita odpuštěné páry by byla velmi nízká. Nakonec však odpouštění páry nebylo potřeba a reaktory se podařilo uvést do stavu studeného odstavení. Během půl roku od zemětřesení se podařilo areál i zasažené budovy zbavit trosek, vody a vyčistit. Zároveň se také provedla opatření, která by zvýšila ochranu proti stejně velké cunami. Situaci po cunami a nyní lze posoudit na jedné z řady dvojic fotografií, které společnost TEPCO uveřejnila.

 

 

Připomínka situace v elektrárně Fukušima II. Nahoře je turbínová hala třetího bloku po té, co se skrze ní prohnala vlna cunami. Dole je situace dnes, kdy je vše uklizeno a opraveno. (Zdroj TEPCO)

 

Pořád je otevřená otázka, zda bude možné spustit alespoň některé z reaktorů před z energetického hlediska náročnou zimní sezonou. Japonsko také zatím dočasně zmrazuje svůj program vývoje rychlých reaktorů, konkrétně experimentální práce v zařízení Monju. Souvisí to s nejistotou, která panuje kolem budoucnosti využívání jaderné energie v Japonsku a tedy i programu využívání rychlých reaktorů. Podle prohlášení ministerského předsedy Yoshihiko Nody se situace s rozestavěnými a plánovanými jadernými bloky bude posuzovat individuálně. Jaká bude v budoucnu politika Japonska v oblasti jaderné energetiky by mohla naznačit studie, kterou vypracovává Japonská atomová komise a zabývá se odhadem nákladů na jadernou energii se započtením důsledků havárie ve Fukušimě. V současnosti už lze totiž dělat první relativně seriozní odhady finančních nákladů na likvidaci havárie, dekontaminaci okolí a financování kompenzací škod pro postižené obyvatele. Některé podobné studie už dělala jiná japonská organizace zabývající se energetikou a dospěla k závěru, že i se započtením nákladů spojených s havárií ve Fukušimě je stále elektřina z jádra cenově srovnatelná i levnější než fosilní. Je třeba připomenout, že Japonsko všechna fosilní paliva dováží.

A nakonec obrázek položení posledního dílu ochranné budovy prvního bloku 14. října 2011 (zdroj TEPCO).

 

 

Závěr

 

Začátek postupného návratu evakuovaných lidí alespoň do některých oblastí zasažených havárii v jaderné elektrárně Fukušima I je jasnou známkou toho, že likvidace následků havárie postoupila do nové fáze. Snížení teploty u všech reaktorů pod hodnotu 100oC a stabilní udržování tohoto stavu dává naději, že podmínky nutné pro povolení návratu obyvatel do zakázané zóny budou splněny i dříve než do konce roku, jak se zatím plánuje. Také při dekontaminaci a sanaci zasažených území se podařilo pokročit značně dopředu.

Můžeme tak doufat, že se v případných dalších článcích série o Fukušimě I dozvíme hlavně pozitivní zprávy. Na ně pochopitelně čekají hlavně obyvatelé postižených oblastí. Připomeňme, kde jsou předchozí články série, kde je vysvětlena řada pojmů a skutečností, které se zmiňují v tomto článku: zde, zde,  zde, zde , zde, zde, zde, zde a zde.

O dopadu havárie ve Fukušimě I na budoucnost jaderné energetiky uveřejnil velmi zajímavou diskuzi internetový server Ekolist. A to z pozic jak spíše projaderných tak i výslovně protijaderných. Je možné tak srovnat různé pohledy, názory i předkládané argumenty a fakta.

 

 

 

V Řeži 17. 10. 2011

Zpet