Fukušima se vzpamatovává

Vladimír Wagner

Hlavně koncem měsíce pokročila stabilizace situace s chlazením reaktorů v jaderné elektrárně Fukušima I natolik, že se začíná reálně uvažovat o návratu obyvatel do svých domovů alespoň v části evakuované zóny. Podívejme se, jak práce na elektrárně v červnu pokračovaly.

Postup uvnitř elektrárny

Nejdůležitější je vyřešení problémů s chlazením prvních tří reaktorů v elektrárně Fukušima I a bazénů s vyhořelým palivem ve čtyřech jejich postižených blocích. Situace, která se vyvinula v elektrárně a v jejím okolí po zemětřesení, a výsledky řešení havárie dosažené do konce května jsem popsal postupně v předchozích článcích (zde, zde,  zde, zde , zde a zde).

Chlazení bazénů s vyhořelým palivem

Na začátku června jsme opustili elektrárnu Fukušima I v době, kdy se podařilo zprovoznit cirkulované chlazení bazénu s vyhořelým palivem u druhého bloku elektrárny. Hlavním cílem bylo snížit teplotu, která zde byla přes 70^oC. Všechny bazény se doposud chladily tak, že se doplňovala studená voda jen tehdy, když se uvolnilo místo vypařením části té, která v nich byla. A tím se jejich teplota příliš snížit nedá. K tomu je nutné zajistit cirkulované chlazení přes tepelný výměník. Voda tam teplo předává a ochlazená se vrací do bazénu. Že se tak podařilo nejdříve u bazénu druhého bloku, mělo dva hlavní důvody. První byl, že horní část jeho reaktorové budovy nebyla výbuchem vodíku tak silně poškozena a tedy její vnitřní zařízení, včetně různého potrubí, bylo nejméně poničené. Druhým důvodem byla snaha vyřešit velmi vysokou vlhkost a radioaktivitu v této budově.

Zachovalost budovy totiž způsobovala, že se pára, která se nejen z bazénu vypařovala, zůstávala uvnitř a vlhkost dosahovala 99 %. To bránilo jakékoliv práci uvnitř této budovy. Po konečné instalaci cirkulačního chlazení bazénu druhého bloku se podařilo srazit během pár dnů teplotu ze zmíněné hodnoty přes 70^oC na pár stupňů nad 30^oC a tato teplota se již od začátku června udržuje stabilní.

Otevřené dveře u reaktorové budovy druhého bloku (zdroj TEPCO)

Ukázalo se však, že k nějakému radikálnějšímu snížení vlhkosti v reaktorové budově nedošlo a významným jejím zdrojem je chlazení samotného reaktoru. Proto bylo potřeba ji snížit jiným způsobem. Do budovy se umístily filtrační zařízení, která z jejího ovzduší odstranila radioaktivní látky. Podařilo se tak snížit radioaktivitu uvnitř takovým způsobem, že bylo možné po jejím důkladném proměření otevřít dvoje dveře do budovy a páru vypustit ven. Radioaktivita v okolí bloku se během jejího vypouštění měřitelným způsobem nezměnila.

Po tomto úspěchu u druhého bloku se práce na instalaci cirkulovaného chlazení bazénu s vyhořelým palivem rozběhla i u prvního a třetího bloku. V předchozím článku o Fukušimě I jsem vyjádřil naději, že se podaří spustit během června cirkulované chlazení i u nich. Bohužel se však tyto práce ukázaly být mnohem náročnější, takže na přelomu června a července bylo dokončeno a spuštěno cirkulující chlazení přes tepelný výměník pouze u bazénu třetího bloku. Stejně jako u druhého bloku se velice rychle podařilo snížit jeho teplotu z původních více než šedesáti stupňů pod čtyřicet stupňů a chlazení bazénu plně stabilizovat. U prvního bloku se zatím s budováním této cirkulace teprve začíná.

Pohled ze čtvrtého patra silně poškozené reaktorové budovy čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

Nejhorší situace je u čtvrtého bloku. Tam byly vodíkovou explozí poškozena potrubí, která sloužila k chlazení bazénu v standardní situaci. Proto se na rozdíl od předchozích tří bazénů musí voda dodávat stále vnějším stříkacím systémem. Než se bude moci začít budovat nový cirkulační systém chlazení, musí se najít cesty, jak zajistit pumpování vody do bazénu jinou soustavou potrubí. Z tohoto hlediska je důležité, že se těsně před koncem května dělníkům poprvé podařilo po vodíkové explozi dostat do pátého patra, kde je další systém potrubí, kterým by bylo možné vodu do bazénu doplňovat. Zatím je část jeho čerpadel zanesena troskami, ale pokud by byl v pořádku, mohla by to být cesta, jak chlazení bazénu vyřešit. Radiace v těchto místech dovoluje práci dělníků, takže lze čekat jejich intenzivní úsilí na vyčištění těchto míst a případné zprovoznění těchto důležitých systémů. Právě v bazénu čtvrtého bloku je nejvíce palivových článků a jsou nejčerstvější. Současná jeho teplota tak je přes 80^oC.

Firma TEPCO doufá, že se technikům podaří zprovoznit cirkulační chlazení u zbývajících dvou bazénů do konce července. S prvním blokem by neměl být problém, ale u čtvrtého bloku by mohlo nastat i delší zdržení.

Práce v elektrárně na chlazení reaktorů i vodních bazénů stále pokračují (zdroj TEPCO).

Chlazení samotných reaktorů

Jak bylo popsáno v článku o chlazení reaktorů ve Fukušimě I, samotné chlazení reaktorů probíhá takovým způsobem, že se do každého ze tří reaktorů vstřikuje několik tun vody za hodinu. Ta se vypařuje a kondenzuje převážně v primárním kontejnmentu, případně v dalších částech reaktorových budov a jistá malá část se dostává až do ovzduší. Takové chlazení má dva velmi negativní prvky. Prvním je neustálý únik páry do ovzduší. Ta pochopitelně obsahuje i jisté množství radioizotopů. Tento únik radioaktivity není sice nijak velký, ale v každém případě nežádoucí. Druhým a významnějším zdrojem páry pak jsou vodní bazény bez cirkulujícího chlazení. Její radioaktivita je však výrazně menší. V diskuzi pod jedním z článků o Fukušimě I se čtenář divil, že nejsou vidět vlečky páry. Úniky páry nejsou příliš vysoké a jejich viditelnost závisí také na povětrnostních podmínkách.

Druhým negativním účinkem je, že se hlavně v suterénu reaktorových budov hromadí stále další radioaktivní voda. Vzhledem k tomu, že každý den se kvůli chlazení musí do reaktorů natlačit zhruba 500 tun vody, je její přibývání velmi závažným problémem. A prvním stupněm k tomu, aby se vyřešil, je zajištění dekontaminace této vody a její opětné využití k chlazení reaktorů. To je nutný předstupeň před obnovením chlazení jednotlivých reaktorů pomocí cirkulace přes tepelný výměník.

Práci nad vyřešením problému s kontaminovanou vodou v areálu elektrárny se bude podrobněji věnovat další část článku. Vyřešení dekontaminace vody a její opětné využití k chlazení reaktorů by měly umožnit zintenzivnění chlazení, snížení teplot v reaktorových nádobách pod sto stupňů a jejich přivedení do stavu „studené odstávky“. Tento proces je spojen s dalším problémem. Během velmi vysokých teplot, kterých palivo v reaktorech dosáhlo během prvních dní havárie, se reakcemi se zirkoniovým povlakem palivových článků vyvíjel vodík Ten může vznikat i ve vysokoteplotní páře. V současných podmínkách je hrozba vodíkového výbuchu malá. Pokud se však teplota uvnitř reaktorové nádoby výrazně zchladí, může dojít díky reakci mezi kyslíkem a případným nahromaděným vodíkem k výbuchu. Proto je potřeba dostatečně včas vhánět do reaktoru dusík, který vytvoří inertní dusíkovou atmosféru, která možnost výbuchu vodíku úplně vyloučí. Zprovoznit vhánění dusíku se nejdříve podařilo u prvního reaktoru, kde jsou také nejdále práce na zprovoznění chlazení s cirkulací. V nedávné době se zprovoznilo vhánění dusíku i do druhého reaktoru.

Problémem pořád zůstává třetí reaktor. Tam je velice silně poškozena reaktorová budova a hlavně je na místech, kde je třeba na zařízeních pro vhánění dusíku do reaktoru pracovat, velmi vysoká radioaktivita. Během vodíkové exploze v březnu se tam totiž usadilo velké množství radioaktivního prachu, kusů betonu a dalších trosek. Nacházejí se zde místa, kde je dávkový příkon až 170 mSv/h. Proto se nejdříve musí tato místa uklidit a alespoň částečně dekontaminovat. A právě při tom pomáhá americký robot, který začátkem července začal čistit příslušné patro třetího reaktoru. Pokud se zde snížení radioaktivity podaří, mohli by se pracovníci pustit do oprav a instalací potřebných pro zprovoznění vstřikování dusíku do reaktoru. Společnost TEPCO předpokládá, že toto poslední chybějící vstřikování dusíku do reaktoru by se mohla zprovoznit v druhé půli července. V tomto okamžiku by se v celé elektrárně vyloučil vznik vodíkové exploze a možnost masivnějšího úniku radiace, která by mohla zasáhnout vzdálenější oblasti. Je to spojeno s úvahami, že po splnění tohoto úkolu by se mohl zmenšit rozsah povinně evakuované zóny a do míst, kde už radiace zároveň poklesla na dostatečnou hodnotu, by se mohli vrátit obyvatelé. Podrobněji se bude tato možnost diskutovat v části o radiační situaci.

Důležitým stupněm k cestě za studeným odstavením reaktorů a jejich stabilním chlazením je i vyčištění a částečná dekontaminace spodních pater reaktorových budov i zprovoznění všech kontrolních zařízení a čidel, které měří výšku vodní hladiny, teploty v reaktoru, úroveň radiace i další parametry informující o stavu reaktoru, kontejnmentu i celé budovy. Na tom se postupně pracuje, přičemž nejdále se postoupilo u prvního bloku. Značně se pohnula i situace na druhém bloku, horší už to je u bloku třetího.

Prvotní model konstrukce, která se začíná budovat, aby překryla první blok jaderné elektrárny Fukušima I.

Úplnému zamezení únikům radioaktivity do ovzduší

Úplnému zabránění únikům radioaktivity do ovzduší by měly posloužit lehké konstrukce vyplněné polyesterem. Ten vyplňuje nosnou kostru tohoto stínění, jehož výška bude zhruba 54 m. Mělo by zabránit unikání radioaktivity ven a dešťové vody dovnitř. Konstrukce by neměla být potřeba pro druhý blok, jehož lehká vrchní část reaktorové budovy nebyla zničena vodíkovým výbuchem. Většina konstrukce bude vyrobena a připravena mimo elektrárnu a instalace bude probíhat sestavováním z velkých dílů. Důvodem je snaha co nejméně a na co nejkratší dobu vystavovat dělníky nebezpečné radiaci. Pro tyto účely se do areálu elektrárny přivezl jeden z největších jeřábů v Japonsku. Ten má rameno dlouhé 140 m a unese až 750 tun. V přístavu Onahama, asi 50 km od elektrárny, se zatím připravuje 62 komponent ocelové konstrukce, která ponese zmíněné části z polyesteru. Zatím se pracuje na pokrytí budovy prvního reaktoru a jeho dokončení se čeká před koncem září.

První testy zařízení pro dekontaminaci vody ve Fukušimě I (zdroj TEPCO).

Dekontaminace radioaktivní vody

V minulém článku o Fukušimě I se psalo, že v červnu bude kritickou nutností vyřešení problému s dekontaminací stále přibývající radioaktivní vody v různých částech elektrárny. Jak už bylo zmíněno, každý den se díky chlazení reaktorů zvyšovalo množství vody zhruba o 500 tun. Zároveň bylo během června v dané oblasti obvyklé velmi deštivé počasí a díky poškozeným horním částem reaktorových budov se zvyšoval objem vody i tímto způsobem. To je důvod, proč je nyní v různých částech areálu již okolo 120 000 tun radioaktivní vody.

Vše záviselo na dokončení dekontaminačního zařízení, které by umožnilo zbavit vodu nejen radioaktivity, ale také soli, oleje a dalších nečistot. Čistá voda by se pak mohla opětně využívat pro chlazení reaktoru. Zařízení vybudované ve Fukušimě I se skládá ze dvou částí, jedna byla dodána z USA a druhá firmou AREVA z Francie. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se po testovacím spuštění objevila řada problémů. Jednotlivé části požívaly specifické součástky a japonská obsluha měla jen velmi málo času na proškolení. Ostatně celé toto zařízení je unikátní a v takovém rozsahu se dekontaminace vody provádí poprvé. Dalším problémem bylo, že systém potrubí, který následně přivádí dekontaminovanou vodu do všech tří chlazených reaktorů má délku téměř čtyři kilometry a chvíli trvalo, než se našly všechny zdroje netěsností.

Schéma cirkulace vody při dekontaminaci vody využívané pro chlazení reaktorů

První testy dekontaminačního zařízení tak začaly už 14. června. Ovšem do 27. června, kdy se první dekontaminovaná voda začala využívat pro chlazení reaktorů, se podařilo vyčistit pouhých 1850 tun. Od té doby zařízení pracuje zhruba z padesáti procent své kapacity a z počátku s velmi častými přerušeními. Situace se zlepšuje, jak postupně získává obsluha zkušenosti s funkcí tohoto zařízení. Je snaha, aby se využití dostalo až na devadesát procent kapacity a denně se vyčistilo přes tisíc tun vody. Čištění probíhá ve čtyřech etapách. V první se odstraňuje olej, ve druhé pak chemicky cesium, které je v současnosti jedním z nejvýznamnějších zdrojů radioaktivity, a ve třetí probíhá další dekontaminace. Odstranění radioaktivních látek se provádí pomocí vysrážení (koagulace) a získané radioaktivní sraženiny se umisťují do speciálních kontejnerů. V poslední etapě se voda zbavuje soli a přesouvá se do nádrže, odkud může být čerpána pro chlazení reaktorů. Start provozu dekontaminační linky a opětné využívání dekontaminované vody pro chlazení reaktorů by mohlo znamenat důležitý zvrat v hospodaření s vodou na území elektrárny. Mělo by se odstranit nebezpečí přelivu radioaktivní vody do moře, které při stálém jejím hromadění hrozilo. Teď bude záležet na tom, jestli linka bude v pořádku fungovat. Pokud ano, nastane další velmi důležitý krok ke stabilizaci situace v elektrárně.

Jedna z částí zařízení pro dekontaminaci vody (zdroj TEPCO).

V areálu je také značné množství slabě kontaminované vody. Jedná se často o dešťovou vodu, která spláchla radioaktivní aerosoly nebo prach. Nebo ještě zbytky vody po cunami. Ta se přesouvá do přechodných nádrží, mezi které patří i „tanker“ s délkou 136 m a šířkou 46 m, který pojme 10 000 tun vody. Ten se začal plnit právě na začátku července.

Postupné čištění a likvidace velkého množství nahromaděné radioaktivní vody bude i nadále velmi náročným a dlouhodobým úkolem. Problémy se nedají vyloučit, ale zdá se, že i zde se věci pohybují správným směrem.

Přechodné zásobníky pro skladování nízko a středně radioaktivní vody (zdroj TEPCO).

Kontrola ozáření pracovníků

Velmi důležitá je kontrola ozáření pracovníků. V minulém článku bylo zmíněno, že se začátkem června u dvou z nich objevila vnitřní kontaminace radioaktivním jódem při měření na celotělovém počítači. Jednalo se o pracovníky, kteří v elektrárně pracovali od úplného počátku havárie. U nich se odhaduje možná celková obdržená dávka (i s budoucím následkem vnitřní konataminace) mezi hodnotami 600 a 700 mSv. To už by mohla být v případě, že by ji obdrželi nárazově, docela problematická hodnota. Při rozložení této dávky do delšího časového období už to k bezprostředním zdravotním problémům nevede. Ani zvýšení rizika rakoviny není příliš vysoké. Jde o dávku, která je srovnatelná s hodnotou dávky, které jsou vystaveni během dlouhodobějšího pobytu kosmonauti na stanici ISS a považuje se za akceptovatelné profesní riziko. Při kontrole 3700 pracovníků, kteří začali pracovat v elektrárně už v březnu, se našel ještě jeden, jehož celková dávka z vnějšího i vnitřního ozáření překročila nastavenou limitu 250 mSv. Podezření z překročení limitu je u dalších čtyřech. Dohromady celkem 124 z nich obdrželo dávku větší než 100 mSv. Předpokládá se, že šlo hlavně o následky z počátečního období havárie.

V dubnu pracovalo v areálu elektrárny Fukušima I zhruba 4300 pracovníků, kteří zde nebyli v březnu. Z nich polovina se už podrobila podrobnému vyšetření. U žádného z nich se nezjistilo překročení limity 250 mSv. Jen jeden pracovník obdržel celkovou dávku 111 mSv a dalších devět dávku v rozmezí od 50 mSv do 100 mSv. Do 13. července by měla být zkontrolována zbývající polovina pracovníků. V areálu se stále zlepšuje dozimetrická kontrola, lékařské zabezpečení i dodržování bezpečnosti práce. I když všem chybám se vyhnout asi nelze. Jako například tomu, že si jeden z pracovníků zapomněl zastrčit filtry do masky a asi hodinu trvalo, než si toho všiml. Naštěstí to vedlo pouze ke zvýšení jeho dávky zhruba o jedem milisievert. Také se daří zlepšovat podmínky pro odpočinek pracovníků, což je hodně důležité z hlediska dlouhodobosti a náročnosti prací, které se od nich očekávají.

Mapa radiační situace pořízená s americkou pomocí leteckým průzkumem. Hodnoty dávkového příkonu odpovídají situaci z 29. dubna. V současnosti jsou již hodnoty nižší. Je pěkně vidět, které oblasti byly díky povětrnostní situaci nejvíce zasaženy (oranžová a červená). Uvnitř evakuované zóny jsou některé oblasti daleko méně zasažené než jiné oblasti mimo evakuovanou oblast. Měření aktivity mořské vody jsou pochopitelně také z dubna. V té době došlo ke známému úniku radioaktivní vody do moře. V současnosti je v daných místech aktivita vody pod úrovní měřitelnosti. (Zdroj JAIF)

Monitorování radiační situace v okolí

Od monitorování pracovníků se dostáváme k dozimetrické situaci v okolí elektrárny. Pokles úrovně radiace se už velmi výrazně zpomalil a dominantní složkou se stále více stává izotop cesia 137. Začíná čím dál více záviset na migraci radionuklidů a postupu dekontaminace. Intenzivně se daří rozšiřovat síť měřících bodů. V samotném Tokiu je v současnosti střední hodnota dávkového příkonu 0,059 mikrosievertů za hodinu. To znamená, že příspěvek od Fukušimi je zhruba 0,023 mikrisievertů za hodinu (přirozené pozadí je zde přibližně 0,036 mikrosievertů). Za měsíc tak tento příspěvek poklesl již jen o pouhých osm procent. V samotném areálu elektrárny Fukušima I sledujeme situaci u hlavní brány, kde se dostal dávkový příkon od 40 před měsícem ke 36 mikrosievertům za hodinu nyní a u západní brány, kde už klesl z hodnoty 15 na hodnotu 13 mikrosievertů za hodinu. Pokles tak má podobný průběh jako v Tokiu.

Kromě perfektury Fukušima, na jejímž území se nachází elektrárna, poklesl dávkový příkon všude pod hodnotu dvou desetin mikrosievertu. To je hodnota, která je nižší než střední hodnota dávkového příkonu v Evropě. Celková roční dávka je tak nižší než 1,7 milisievertů. Je to dáno tím, že Japonsko má, jak je vidět z uvedeného příkladu v Tokiu, oproti Evropě přirozené radioaktivní pozadí velmi nízké. V některých místech Evropy a světa překračuje dávkový příkon z přirozeného pozadí střední hodnotu i řádově a není v nich přitom pozorován žádný vliv této skutečnosti na zdraví obyvatelstva, které v těchto podmínkách žije. I to je důvod, proč pro doporučení časově omezené evakuace byla pro nejvíce zasažená místa perfektury Fukušima stanovená hranice možné roční předpovídané obdržené dávky v hodnotě 20 milisievertů. Zhruba to odpovídá dávkovému příkonu 2,3 mikrosievertů za hodinu.

Podívejme se teď do zmíněné nejvíce postižené perfektury. Na mapě vytvořené leteckým průzkumem s americkou pomocí je vidět míra zasažení jednotlivých oblastí odpovídající stavu z 29. dubna. Vlivem povětrnostní situace v době vodíkových výbuchů, které v elektrárně Fukušima I nastaly, se vytvořila nejhorší situace v severozápadním směru od ní. Radiace od té doby díky rozpadu hlavně krátkodobějších izotopů významně poklesla, srovnání vážnosti situace v různých oblastech však je stejné. Stále přesnější a podrobnější mapování radiační situace v různých místech umožňuje odhalit místa z vyšší radiaci a na základě toho doporučovat opatření.

Přehled monitorování radiační situace v části perfektury Fukušima okolo jaderné elektrárny Fukušima I z 1. července 2011. (Zdroj TEPCO)

Na přiložené mapě jsou hodnoty dávkového příkonu v různých místech perfektury Fukušima, které jsou mimo evakuovanou oblast rozkládající se do vzdálenosti 20 km od elektrárny. Ve většině míst je dávkový příkon pod jedním mikrosievertem za hodinu. Právě pouze ve zmíněném severozápadním směru se objevují oblasti, kde je hodnota několik mikrosievertů za hodinu. Konkrétní situace je silně závislá na povětrnostních podmínkách v daném místě v době přechodu radioaktivního mraku. Nejhorší situace je v některých částech města Namie, kde se našlo místo se současnou hodnotou dávkového příkonu až 36 mikrosievertů za hodinu, a blízké vesnici Iitate, kde je maximální měřená hodnota v současnosti 14 mikrosievertů za hodinu. Tyto oblasti jsou zhruba třicet kilometrů od elektrárny. O těchto sídlech už se psalo v minulých článcích, stejně jako o vesnici Katsurao, kde je momentálně maximální měřená hodnota 9 mikrosievertů za hodinu. Bylo zmíněno, že v těchto hodně zasažených místech proběhla a probíhá přesně cílená evakuace. Ta má zaručit, že u obyvatel nebude překročena celková roční dávka 20 mSv. Je třeba poznamenat, že ve většině případů se lidé pohybují venku a ve více zamořených částech jen část denní doby. Navíc uvnitř domů je v Japonsku na rozdíl od Evropy právě díky místnímu velmi malému přirozenému pozadí a přirozené radioaktivitě ve stavebních materiálech velmi malé radioaktivní pozadí. Takže i při dávkovém příkonu 2,3 mikrosievertů za hodinu v dané oblasti velice pravděpodobně člověk bydlící v tomto místě nedosáhne roční dávky 20 milisievertů.

Přesto se velice pečlivě sleduje radiační situace v oblastech, kde se objevují hodnoty dávkového příkonu přes jeden mikrosievert za hodinu. V případě, že by u místních obyvatel hrozilo překročení roční dávky 20 mSv, se přikročí k evakuaci. V tomto případě nejde o rychlou povinnou akci. Do značné míry jde o dobrovolnou realizaci, která nemá striktně stanovený termín. Evakuovaní si tak mají dostatek času připravit si náhradní bydlení. Všichni by měli dostat ekvivalentní odškodnění. Je pro ně k dispozici v případě potřeby i náhradní ubytování. Je velice důležitý co nejcitlivější přístup k nejen evakuovaným obyvatelům zasažených oblastí. Právě v těchto dnech se například jedná o evakuaci zhruba devadesáti obytných jednotek v jedné z částí města Date.

V perfektuře Fukušima se postupně přidělují všem dětem v oblasti dozimetry. Organizují to místní úřady s finanční podporou perfektury. Akce má hlavně zajistit klid rodičům zhruba 280 000 dětí, aby nemuseli mít obavy o jejich zdraví. Začalo také komplexní vyšetřování obyvatel perfektury Fukušima, kterých je zhruba dva miliony. Ti, kteří pochází z nejvíce zasažených oblastí, jsou testování přednostně i s pomocí celotělového počítače. Zjistí se tak i přesná dávka z vnitřní kontaminace. Jednou z částí vyšetření jsou dotazníky, které umožní zjistit, kde se daná osoba pohybovala v době od havárie. Zároveň se díky rozsáhlému souboru měření dá pomocí počítačové simulace poměrně přesně rekonstruovat radiační situace v různých místech a její proměny v době od začátku havárie po současnost i extrapolovat do budoucna. Pro každého by tak měla být poměrně dobře známa jeho osobní obdržená dávka a podle toho pak půjde rozhodovat o zdravotních či jiných opatřeních.

V perfektuře Fukušima je řada biofarmářů, kteří pěstují rýži tradičními metodami. Ti se teď snaží najít cesty, jak ochránit a zregenerovat i s pomocí vědců svá pole. Dokumentární film „Uncanny terrain“ o nich natáčí Junko Kaino a Ed M. Koziarsky.

Zároveň pokračují dekontaminační práce. Ve školách i dalších zařízeních se mění vrchní vrstvy půdy a písku za nekontaminované. Budovy i cesty v obydlených oblastech se čistí. Na těchto pracích se často podílí i místní komunity, například rodiče dětí v příslušných školách. V tomto případě je vidět, že z asfaltových povrchů se radioaktivita velice dobře smývá. To se projevilo i během velice podrobného proměřování radiační situace k evakuované zóně, které v současnosti probíhá. Ukázalo se, že v jedněch z nejpostiženějších míst ve městech, které zasahují až do vzdálenosti blíže než deset kilometrů od elektrárny, se naměřily hodnoty dávkového příkonu okolo 25 mikrosievertů za hodinu pět centimetrů nad půdou v lese a na asfaltových silnicích o kus dále už jen pár mikrosievertů ve stejné vzdálenosti od povrchu. Evakuovaná zóna se plánuje pokrýt sítí zhruba 3400 míst, která budou velice pečlivě monitorována. Půjde o silnice, zahrady, sady, pole a další části měst a vesnic.

V řadě míst evakuované zóny je dávkový příkon pod jeden mikrosievert za hodinu, hlavně v její nejjižnější a nejsevernější části. Tam je situace lepší než v některých místech vzdálenějších od elektrárny. Pokud by nehrozily další úniky radioaktivity z elektrárny, dozimetrická situace v těchto místech by dovolovala návrat obyvatel do svých domovů. Jak bylo zmíněno v části věnované chlazení reaktorů, zásadní je z tohoto hlediska vyloučení možnosti výbuchu vodíku. Pokud se podaří zajistit pumpování dusíku i do třetího reaktoru, bude tato podmínka splněna. Nově jmenovaný ministr odpovědný za likvidaci jaderné havárie ve Fukušimě I Goshi Hosono předpokládá, že do konce července se podaří vyřešit i další aspekty chlazení reaktorů i bazénů s vyhořelým palivem natolik, že bude možno velikost zakázané zóny zmenšit a část obyvatelstva z evakuované zóny se bude moci vrátit do svých domovů.

Postupně se řeší i otázka kompenzací za škody vzniklé havárií jaderné elektrárny. Kompenzace bude vyplácet společnost TEPCO, kterou v tom podpoří japonský stát. Budou se hradit nejen přímo vzniklé škody, ale také dopady na podnikatelské aktivity firem v daném regionu. Velice dobré je, že se i přes velice pečlivé testování produkovaných potravin objevuje minimum případů s překročením limitů pro radiaci. I tak jsou pochopitelně dopady na aktivity místních farem a rybářských družstev velké. Perfektura Fukušima má velké množství farem, které pěstují rýži tradičními metodami. A bude pro ně hodně náročné překonat problémy s radioizotopy v životním prostředí. Je velice důležité, aby se při kompenzacích postupovalo jak k evakuovaným tak k místním farmářům i rybářům s dostatečnou velkorysostí. I to by pak mohlo přispět ke snížení psychologických následků havárie u postižených, které jsou v každém případě daleko vážnější než zdravotní rizika z radiace.

Dva reaktory jaderné elektrárny Genkai by mohly dostat povolení pro opětné spuštění po pravidelné kontrole v nejbližší době.

Ostatní jaderné elektrárny

Velmi citlivý přístup k veřejnosti je důležitý i z dalšího hlediska. Jak bylo zmíněno v minulém článku, je v současné době v Japonsku odstaven velký počet jaderných reaktorů. Z existujícího počtu 54 není v provozu 35. Ve většině případů se nejedná se o přímý důsledek zemětřesení. V Japonsku platí, že každý reaktor musí být každých třináct měsíců odstaven a důkladně zkontrolován a prověřen. Jeho opětné spuštění schvalují samosprávné orgány perfektury, ve které se nalézá. Navíc se u reaktorů, které byly v kontrolní odstávce během zemětřesení nebo byly pro kontrolu odstaveny po něm, provedla analýza jejich odolnosti proti zemětřesení a cunami. Na jejich základě pak byla provedena řada úprav a opatření. Je třeba ukázat samosprávám, že opatření jsou dostatečná a další provozování jaderných elektráren je bezpečné. Z pochopitelných důvodů s vydáním povolení pro opětné spuštění reaktorů po odstávce místní samosprávy nespěchají.

To, že funguje pouze sedmnáct jaderných reaktorů už začíná vytvářet problémy i v jihozápadní části Japonska, které nebylo zemětřesením postiženo. Navíc má být ke konci srpna odstaveno pro pravidelné kontroly dalších pět reaktorů. V oblastech postižených cunami je navíc zničena i řada klasických energetických zdrojů. Japonsko se snaží šetřit elektřinu co nejvíce. Řada podniků například pracuje přes víkend místo v pracovní dny, aby se spotřeba elektřiny rozprostřela rovnoměrněji v čase. Ale rekonstrukce i další rozvoj této země se bez elektrické energie neobejde.

Místní úřady se pochopitelně opírají i o mínění místního obyvatelstva. Starosta města Mihama Jitaro Yamaguchi je například jedním z mála těch, kteří doporučili znovuspuštění dvou reaktorů, konkrétně v Jaderné elektrárně Mihama. Ovšem konečné rozhodnutí je na guvernérovi perfektury Fukui, která má na svém území i dalších jedenáct jaderných reaktorů. Pozitivně naladěn je i guvernér perfektury Saga Yasushi Furukawa, který chce již brzy rozhodnout o spuštění dvou pro pravidelnou kontrolu odstavených reaktorů jaderné elektrárny Genkai. Se spuštěním souhlasí i správa města v jehož blízkosti elektrárna stojí.

Závěr

Jak je vidět, podařilo se během června dosáhnout řady velmi významných úspěchů při řešení havárie v jaderné elektrárně Fukušima I i jejich následků. Polovina bazénů s vyhořelým palivem už je chlazena stabilním způsobem a jejich teplota je blízko třiceti stupňů celsia. Dekontaminace vysoce radioaktivní vody již funguje a vyčištěná voda se využívá k chlazení reaktorů. Pumpování dusíku je třeba vyřešit už jen u jednoho reaktoru. Bude tak možné začít chladit reaktory mnohem intenzivněji bez rizika vodíkového výbuchu. Do konce července by už tak mohla být situace v samotné elektrárně natolik stabilní, že by se zakázaná zóna mohla zmenšit. I radiační podmínky by pak umožnily návrat obyvatel alespoň do některých jejich částí. I přes tyto optimistické zprávy, je ovšem situace v elektrárně stále velice náročná a splnění plánovaných termínů dokončení různých prací je velmi otevřená otázka. Pořád může dojít k nečekaným objevům a i nepříjemným zvratům.

V Řeži 3. 7. 2011

---