Fukušima na prahu roku 2012

Vladimír Wagner

V polovině prosince bylo vyhlášeno dosažení studeného odstavení poškozených reaktorů ve Fukušimě I a koncem tohoto měsíce pak byl prezentován upřesněný plán pro postup pří návratu alespoň části obyvatel do zakázané zóny. Ten by se měl začít realizovat někdy během prvních tří měsíců příštího roku.

Budování přechodného skladiště pro uložení “věží pro adsorpci cesia”, které je třeba uložit jako radioaktivní odpad po využití při dekontaminaci vysoce radioaktivní vody (zdroj TEPCO).

Nejdříve se podívejme na to, jak se vyvíjí situace v elektrárně. Také v prvním reaktoru už pracuje systém pro kontrolu atmosféry v primárním kontejnmentu. O jeho spuštění u druhého bloku se psalo už v minulém článku. Umožňuje kontrolovat přítomnost různých radioaktivních prvků, ale také nebezpečného vodíku, a lze díky němu efektivně regulovat doplňování dusíku, který zabraňuje vzniku nebezpečné výbušné směsi vodíku a kyslíku. Dusík už se daří spolehlivě vhánět do primárního kontejnmentu a tlakové reaktorové nádoby u všech tří poškozených reaktorů. Zároveň se pomocí tohoto systému daří snížit úniky radioaktivity z primárních kontejnmentů.

Teploty reaktorové nádoby jsou u prvního bloku pod 30^oC a u druhého a třetího bloku pak mezi 50 a 60^oC. Už více než dva měsíce se tak daří mít tyto teploty pod sto stupni. Teploty čtyř bazénů s vyhořelým palivem jsou mezi 10 a 20^oC. K těmto velmi nízkým teplotám přispívají i nízké zimní teploty venku. Díky tomu se už produkuje zanedbatelné množství páry a je tím omezen i únik radioaktivních látek z reaktorových budov. Únik radioaktivity z jaderné elektrárny na začátku prosince se tak odhadoval na méně než 60 MBq za hodinu (hlavně cesium 137 a 134) a dávka způsobovaná těmito úniky na hranici elektrárny tak je menší než 0,1 mSv ročně.

To vše umožnilo 16. prosince premiérovi Jošihiku Nodovi vyhlásit dosažení studeného odstavení tří zničených reaktorů ve Fukušimě I, což bylo základní podmínkou pro umožnění otevření zakázané zóny.

Jižní část přízemí skladu pevného radioaktivního odpadu číslo šest. (Zdroj TEPCO)

Zlepšuje se situace i u pátého a šestého reaktoru, které přežily i díky tomu, že jsou umístěny o trochu výše nad mořem a jeden dieselagregát u nich přežil. Postupně mizí voda, která natekla při cunami do jejich turbínových hal a je průběžně odčerpávána a čištěna. U pátého bloku se již zprovoznily pumpy mořské vody a systém odvodu tepla do moře.

V rámci rekonstrukce celého areálu se nyní provedla kontrola budov sloužících jako skladiště pevného nízkoaktivního materiálu. Ten je v sudech. Zjistilo se, že během zemětřesení a cunami došlo sice k převrácení několika sudů, ale při prohlídce budov a obsahu skladů se nenašla vážnější poškození. Uvnitř skladů je nižší nebo stejná radiace jako v jejich okolí. V průběhu následujících týdnů se předpokládá uklizení a zprovoznění těchto skladů. Průběžně je třeba stavět i další sklady pro různé radioaktivní odpady. Jedním z nich je i nově vybudovaný přechodný sklad pro „věže pro adsorpci cesia“, kterých se při čištění velkého objemu radioaktivní vody spotřebuje velké množství.

Stále náročné je i vodní hospodářství v elektrárně. V minulém článku se psalo o úvahách vypouštět vyčištěnou a dekontaminovanou vodu, která se hromadí, do moře. Její radioaktivita by byla pod ekologickými limity, přesto hlavně s psychologických důvodů by to znamenalo problém. Proto padlo rozhodnutí prozatím k takovému vypouštění nepřistoupit. Pracovníci v elektrárně se budou snažit snížit přitékání podzemní vody do suterénních prostor a omezit i další zdroje vody. Stejně tak dojde k navýšení skladovací kapacity dekontaminované vody. V areálu je řada kilometrů různých potrubí vedoucí vodu a velké množství zařízení, která ji dekontaminují a upravují, i bazénů a nádrží, kde se skladuje. Nelze se tak úplně vyhnout únikům této vody a celý systém je třeba neustále hlídat.

První suterén skladu pevného radioaktivního odpadu číslo sedm (zdroj TEPCO).

Otázka viny

U minulého článku se v diskuzi objevila otázka zodpovědnosti za havárii ve Fukušimě a zda se jí dalo zabránit. Je jasné, že ochrana proti cunami se v elektrárně podcenila a s tak velkou vlnou cunami se nepočítalo. Zároveň se dnes ví, jaká opatření se měla udělat a ty se nyní uplatňují i u dalších elektráren. Již před více lety upozorňovala Mezinárodní atomová agentura, že by bylo lepší aby dozor nad jadernou bezpečností nespadal pod ministerstvo průmyslu, které je zároveň zodpovědné za rozvoj jaderné energetiky. Je otázkou, zda by se něčeho dosáhlo, kdyby mezinárodní organizace tlačila na změny kompetencí v této oblasti v Japonsku intenzivněji. Problém je, že Japonsko hodně lpí na tradicích a každá změna je podmíněna vysokou mírou vnitřního konsensu. Je otázka, zda by v tomto případě tlak zvně nebyl kontraproduktivní. Není také jisté, zda by změna struktury dozorového orgánu pro jadernou bezpečnost situaci ve Fukušimě před zemětřesením změnila. Opatření ve Fukušimě odpovídala podle všeho zákonným předpisům a splňovala předepsané parametry. Existovala sice doporučení, že by se některá opatření proti zemětřesení a cunami měla zvýšit, ale je otázka jestli by i případné jejich uskutečnění situaci při cunami změnilo.

Je pravda, že v roce 2008 se začalo TEPCO zabývat možností vzniku cunami, které by bylo vyšší, než vlnolamy ve Fukušimě I. Je otázkou, jaká opatření by se udělala, kdyby společnost informace vzala v úvahu a reagovala rychle. Dovolil bych si však v této souvislosti citovat krátký úryvek z Wikipedie popisující velké zemětřesení z března 2011: „Stejně jako u zemětřesení v roce 2004, největší škody a ztráty na lidských životech způsobilo cunami a to i přesto, že Japonsko bylo proti úderu silného cunami dobře připraveno. Bohužel velikost vln přesáhla veškerá očekávání. Celé pobřeží Japonska je lemováno až 10 m vysokými vlnolamy, které se proti úderu vln cunami vždy osvědčily. Tentokrát byla vlna častokrát i dvojnásobně vyšší, než ochranné valy a ty tudíž nemohly vlnu jakkoliv zastavit, maximálně zbrzdit první, většinou menší vlny.“ Takže, i kdyby se u Fukušimy vlnolam jako opatření proti cunami zvětšil, je otázka, zda by to bylo na větší výšku než 10 m. A vlna cunami měla výšku okolo 14 m a desetimetrový vlnolam by ji nezastavil. Pravděpodobně by vše proběhlo velice podobně. Tak velké zemětřesení a cunami nečekalo nejen TEPCO, ale většina Japonska. Vždyť japonské zábrany proti cunami u měst se dávaly ve světě za vzor. I kvůli nedostatečnosti těchto opatření, na které obyvatelé spoléhali, bylo tolik obětí. Je jasné, že hodnocení odpovědnosti je dost subjektivní a úvahy, co by bylo, kdyby se udělalo něco jinak, mohou být velmi různé. Ale považoval jsem za důležité zmínit některá fakta, na které by se při nich nemělo zapomínat.

Ne vždy se dá vyhnout únikům. Únik částečně vyčištěné a dekontaminované vody objeveny v posledních dnech prosince. (Zdroj TEPCO).

Situace v elektrárně těsně po cunami byla popsána v předchozím článku a je jasné, že situace zhruba dvou stovek pracovníků, kteří v té době byli na pracovišti, byla velmi dramatická. Je také jasné, že se dopustili i řady chybných rozhodnutí a selhávala i komunikace. Což je asi při úplném výpadku elektřiny, kdy nefungují ani telefonní a mobilní propojení, docela pochopitelné. Vypnutí havarijního chlazení u prvního reaktoru před příchodem cunami se už zmiňovalo několikrát. Spousta činností, které se dělají normálně pomocí elektronického systému na dálku, se musela dělat manuálně. Jedná se třeba o otvírání či zavírání různých ventilů. I když pak v některých případech byly dostupné baterie, jejich kapacita byla velmi omezená.

Panel odborníků, který zkoumá průběh událostí v prvních dnech havárie, zpovídal okolo 450 lidí. Našel pochybení jak v činnosti vlády, vedení společnosti TEPCO i činnosti pracovníků v elektrárně. Zjistil například, že vedení elektrárny nebylo informováno o vypojení havarijního systému chlazení u třetího reaktoru v časných ranních hodinách 13. března. Byl vypnut pracovníky z obav, aby se nevyčerpala používaná baterie. Chtěli jej nahradit hasičskými stříkačkami. To se však nezdařilo, protože díky vypnutí nebylo možné bez elektrického proudu z baterie otevřít příslušný ventil a snížit tlak tak, aby šlo stříkat dovnitř vodu. Restartovat opět systém havarijního chlazení se nedařilo. Vše se podařilo vyřešit až po sedmi hodinách otevřením ventilu pomocí autobaterií a zahájení vstřikování vody do reaktoru. I to přispělo k poškození a tavení aktivní zóny. Vedení bylo informováno opožděně až v průběhu událostí. Je ovšem otázkou, zda se dá v takto krizových událostech všem pochybením vyhnout. Je třeba připomenout, že třeba nejen vláda řešila následky největší přírodní katastrofy v Japonsku za poslední staletí. A snažila se zachránit co nejvíce postižených obyvatel.

Likvidace úniku 12. prosince ze systému, který odebírá vzorky z nádrží, kde se vypařováním zahušťuje odpad (zdroj TEPCO).

Likvidace zničené elektrárny

Pomocí stále nových informací o stavu jednotlivých reaktorů v elektrárně se zpřesňují plány na její likvidaci. Další potřebné podrobnější informace o stavu uvnitř primárního kontejnmentu by se měly získat i průmyslovým endoskopem, který se plánuje využít poprvé příští měsíc u druhého reaktoru. Jde o deset metrů dlouhé zařízení s průměrem pouhých osm milimetrů, které se prostrčí otvorem vyvrtaným v betonu. Pomocí zařízení odolného proti radiaci bude možné si prohlédnout vnitřek primárního kontejnmentu a změřit teplotu uvnitř něho pomocí nového nezávislého zařízení.

V první třetině prosince byl prezentován plán na úplnou likvidaci čtyř reaktorů, která proběhne ve třech etapách. První etapa proběhne mezi dubnem 2012 a březnem 2015. Při ní se připraví podmínky pro odstranění palivových článků ze čtyř bazénů vyhořelého paliva, které jsou u zničených reaktorů. První se začnou odstraňovat ty ze čtvrtého reaktoru. Dále se provede průzkum zdrojů úniku vody z primárních kontejnmentů V druhé fázi, která má proběhnout v letech 2015 až 2021 bude dokončeno vyklizení bazénů vyhořelého paliva. Kontejnmenty budou opraveny a naplněny vodou, která odstíní radiaci. V této fázi budou vodotěsně odděleny reaktorové budovy a turbínové haly. Tím se zjednoduší i chlazení a vodní hospodářství. Podvodní kamera pak prozkoumá stav poškozených palivových článků a roztaveného paliva jak v reaktoru tak v primárních kontejnmentech. Zaplnění primárního kontejnmentu a reaktorové nádoby vodou je tou největší výzvou, protože s podobnou operací nejsou zatím zkušenosti a nelze například vycházet ze znalostí získaných při likvidaci reaktoru ve Three Mile Island. Třetí fáze by měla začít v roce 2022 a při ní se budou odstraňovat zbytky roztaveného paliva. Půjde o velmi náročnou, precizní práci ve velmi stísněném prostoru a silné radiaci. Úplné odstranění vyhořelého paliva by mělo být provedeno do 25 let a úplná likvidace všech čtyřech bloků se předpokládá do čtyřiceti let. Vše má být prováděno tak, aby se radioaktivita dostávala mimo areál elektrárny v minimální míře. Přírůstek k dávce na hranicích elektrárny nesmí překračovat jeden milisievert ročně. Hlavní důraz má být kladen na minimalizaci dávky a ohrožení pracovníků elektrárny i obyvatel v okolí.

Přechodné úložiště pro „věže pro adsorpci cesia“ (zdroj TEPCO).

Dozimetrická situace v okolí elektrárny

Po stabilizaci situace v elektrárně se úsilí koncentruje na dekontaminaci a rekonstrukci zasažených území. Celkově se předpokládá vyčištění 110 tisíc budov v zasažené perfektuře. Začíná se s infrastrukturou, kterou je třeba obnovit před návratem lidí, takže v rámci přípravy a testů se 18. prosince dokončila dekontaminace čtyř budov samosprávy v zakázané zóně, kterou provedlo 900 vojáků. Bylo stanoveno 36 osob zodpovědných za postup dekontaminačních prací. Rozběh dekontaminace v plném měřítku se pravděpodobně zpozdí vzhledem k nutnosti dohody s majiteli pozemků a budov o přístupu na jejich nemovitosti. Měla by se plně rozjet v březnu příštího roku.

Finančně bude japonská vláda hradit dekontaminaci ve 102 samosprávných celcích v osmi perfekturách, které mají místa s radiací větší než taková, která vede k roční dávce větší než jeden milisievert. Část z těchto oblastí se obává, že jejich zařazení do vládního financování dekontaminace může ohrozit některé jejich činnosti, například turistický průmysl nebo odbyt zemědělských produktů díky obavám zákazníků. Naopak někteří obyvatelé v oblastech, kde je radiace nižší a hodnota roční dávky nepřesáhne hodnotu jednoho milisievertu považují za nespravedlivé, že nemohou vládní fondy na dekontaminaci využít.

Hranice pro možnost návratu je stanovena na dávkový příkon, který vede k celkové roční dávce 20 mSv. Ta podle současných poznatků nevede k pozorovatelnému zvýšení zdravotního rizika. Cíl dekontaminace je v prvních dvou letech snížit tuto hladinu nejméně na úroveň, která vede k celoroční dávce 10 mSv. Dalším postupným cílem je úroveň celoroční dávky 5 mSv a dlouhodobým cílem pak úroveň roční dávky 1 mSv. Problémem bude i to, že v řadě případů nepůjde o jednorázovou akci. Pokud se dekontaminované oblasti nacházejí v blízkosti horských lesních terénů, které byly silně zasaženy a jejichž dekontaminace bude značně omezená, bude se radioaktivita při deštích dostávat do již dekontaminovaných obydlených oblastí a bude potřeba provádět opětnou dekontaminaci. Radioaktivita z horských lesních oblastí bude splavována do řek, kam se může dostávat i radioaktivita z dekontaminace obydlených oblastí a rýžových polí. I to je třeba vzít v úvahu a přijmout potřebná opatření.

Věž pro adsorpci cesia je tahačem přivážena na místo svého využití (zdroj TEPCO).

Japonská vláda vyhlásila předběžný program návratu do zakázané zóny, který by se měl začít uskutečňovat v průběhu prvních tří měsíců nového roku 2012. Zasažená zóna bude rozdělena na tři kategorie území. V místech, kde je radiace taková, že roční dávka nepřekročí více než 20 mSv, se bude snažit vytvořit co nejdříve podmínky pro návrat obyvatel a dále intenzivně podporovat místní úřady při dekontaminaci dané oblasti. Zároveň se podpoří obnovení místního průmyslu a pracovních míst. V oblastech, kde je radiace vyšší a roční dávka by byla mezi 20 a 50 mSv, požádá obyvatelé o pokračování evakuace. Zároveň bude vláda intenzivně dekontaminovat a rekonstruovat dané oblasti, aby byl postupně obyvatelům umožněn návrat. Vláda také nejen finančně podpoří obyvatele, jejichž evakuace se protáhne. V oblastech, kde je radiace vyšší a roční dávka by přesáhla 50 mSv, si dekontaminace vyžádá dlouhodobější úsilí. V tomto případě nabídne vláda odkup pozemků a nemovitostí od obyvatel, pokud si to budou přát. Mezi obyvateli panuje obava, že dojde k dalšímu rozdělení místních komunit. Proto se postupy v konkrétních případech budou probírat s jejich samosprávami. Jako jistou předzvěst otevření zakázané zóny lze brát i odvolání osmikilometrové zakázané zóny okolo druhé elektrárny v této perfektuře Fukušima II. I když jde v tomto případě pouze o symbolické gesto, protože tato oblast leží téměř celá na území do vzdálenosti 20 km od elektrárny Fukušima I.

S roztříděním území podle dozimetrické situace a s očekáváním velmi intenzivních dekontaminačních prací souvisí i jednání, která probíhají v těchto dnech mezi ministrem životního prostředí Goshi Hosonem a guvernérem perfektury Fukušima Yuhei Satem. Jedná se o tom, že by se v oblasti Futaba County, respektive jejich osmi samosprávných obvodech včetně Futaba-machi a Okuma-machi, postavila úložiště pro radioaktivní odpad nahromaděný v průběhu dekontaminace. Jedná se o nejvíce zasažená území nejblíže k elektrárně v severozápadním směru od ní, kde se vyskytují místa s radiací, která vede k roční dávce přes 50 mSv. Takže zde v každém případě bude dekontaminace velmi náročná, dlouhodobá a využití těchto území k přechodnému uložení radioaktivního odpadu je asi rozumné řešení. Předpokládá se odkoupení nebo dlouhodobý pronájem potřebných pozemků. Je jasné, že jednání s místními samosprávami a obyvateli bude velmi náročnou a citlivou záležitostí, i když si uvědomují, že bez těchto úložišť není dekontaminace možná. Vláda je rozhodnuta představit co nejatraktivnější nabídku kompenzací a detailní vysvětlení plánovaného postupu.

Náročnost práce v elektrárně ukazuje i mapa míst s vysokou radioaktivitou v jejím areálu. Dávkový příkon je vyjádřen v jednotkách milisievert za hodinu. (Zdroj TEPCO).

Sledování dávky a zdravotních dopadů

Je jasné, že u některých míst se bude uvažovat, zda se snažit o návrat obyvatel nebo bude lépe jim poskytnout bydlení jinde. Týká se to oblastí, které mají vysokou kontaminaci, případně byly i zničeny cunami. Ale takové úvahy se ještě v daleko větší míře týkají jiných oblastí zasažených cunami, které nesouvisí s Fukušimou. Připomenul bych přístavní město Minami Sanriku, které bylo vlnou cunami kompletně smeteno. Úplně zničeno bylo 95 % budov a z jeho zhruba 19 000 obyvatel při cunami zahynula polovina. Je otázkou jestli a jakým způsobem tuto, případným dalším zemětřesením a cunami tak ohroženou, oblast rekonstruovat. Nebo raději přeživší obyvatele trvale přesídlit.

Důležitá je kvalita sledování dávky a zdravotního stavu obyvatel v zasažených oblastech. Úřady perfektury Fukušima uveřejnily výsledky analýzy dávky, kterou obdrželi obyvatelé perfektury v prvních čtyřech měsících po havárii. Těch je dva miliony a podrobněji byly rozebrány data týkající se 1727 obyvatel města Namie, vesnice Iitate a čtvrti v městě Kawamata. O těchto místech ve vzdálenosti mezi 10 až 50 km od elektrárny směrem na severozápad se už v cyklu psalo vícekrát, protože jsou těmi nejpostiženějšími a v současné době jsou evakuované. Podle rozboru míst pobytu lidí a měření se odhaduje, že 1675 lidí (tedy 97 % z nich) obdrželo méně než 5 mSv, 1084 pak méně než jeden milisievert. Devět lidí dostalo dávku větší než 10 mSv. Pět z nich pracuje v elektrárně a nejvyšší obdržená dávka u nich byla 37 mSv. Ze čtyř ostatních obdržel jeden, který opakovaně navštěvoval evakuovanou zónu dávku 14 mSv. Obecně lze konstatovat, že dávky většiny lidí jsou velmi nízké. V současné době byl také vyhlášen dlouhodobý program sledování děti narozených v perfektuře Fukušima, který bude zajišťovat jejich dozimetrické sledování a studium jejich zdravotního stavu až do věku třináctí let.

V rámci diskuze o vlivu malých radiačních dávek se často cituje nedávná studie, která zkoumala četnost rakoviny a leukémie mezi pracovníky s radioaktivitou. Výzkum zahrnoval 407 391 pracovníků v kontrolovaném pásmu, kteří podléhali dozimetrickému dozoru. Jednalo se o pracovníky z patnácti zemí, kteří nejméně rok pracovali v jaderném průmyslu nebo výzkumu. Šlo o muže i ženy a při analýze se bral v úvahu jejich životní styl a sociální zařazení. Zhruba 6 % lidí ze zkoumané množiny zemřelo. Z toho bylo celkově 6519 úmrtí na rakovinu a 196 na leukémii. Většina studovaných pracovníků obdržela jen velmi malé dávky, takže střední dávka byla 19 mSv. O něco méně než 5 % pracovníků mělo celoživotní dávku vyšší než 100 mSv a většinou se jednalo o případy z dřívější doby. Je třeba zdůraznit, že jde o dávku, která byla mimo dávku z přirozeného pozadí, která mohla být u různých lidí velmi různorodá. V úvahu se brala i velmi dlouhá inkubační doba u rakoviny i leukémie. Ta je několik let, takže u rakoviny se nezapočítala dávka z deseti let, které ji předcházely a nemohly být její příčinou. Leukémie má kratší inkubační dobu, takže se nezapočítávala dávka ze dvou let, které předcházely propuknutí nemoci. Tato známá a lékařsky dobře prokázaná dlouhá inkubační doba dost silně vylučuje spojování různých současných rakovin a leukémií s radiací ve Fukušimě. Počet rakovin a leukémií ve skupině pracovníků s radioaktivitou se srovnával s počtem těchto nemocí v ekvivalentní skupině, která s umělou radioaktivitou nepřichází do styku. Ze získaných dat se analýzou určoval nárůst relativního rizika příslušného onemocnění ERR (Excess relative risk) na jednotku dávky.

I v elektrárně Fukušima I se musí vypořádávat s klasickými problémy současného ročního období. Vakcinace pracovníků proti chřipce začátkem listopadu proběhla na klinice v J-vesnici, která slouží jako zázemí pro pracovníky v elektrárně. I tak se dopadům epidemií střevní i jiné chřipky nepodařilo úplně vyhnout. (Zdroj TEPCO).

Pro rakovinu vyšla hodnota ERR 0,97 na jeden sievert. Přičemž nejistota určovaná hodnotou dvou sigma (pravděpodobnost 95 %, že správná hodnota leží v daném rozmezí) je od 0,14 do 1,95. To znamená, že při dávce 1 Sv se zvýší celoživotní riziko rakoviny o 97 %, tedy zhruba na dvojnásobek. Ovšem správná hodnota může být i jiná a v rámci dvou sigma může být zvýšení i jen o 14 %, ale také na téměř trojnásobek. V rámci tří sigma (která už by měla pokrývat 99,9 %) leží i možnost, že nízké dávky radioaktivity pravděpodobnost vzniku rakoviny nezvyšují. A že ani tři sigma není jistota správného výsledku je vidět i z diskuze okolo hledání higgse na urychlovači LHC. Pro dávku dvacet milisievertů tak z dané studie vychází zvýšení pravděpodobnosti vzniku rakoviny o 2 %, přičemž interval dvou sigma je mezi zvýšením o 0,3 % až 4 %. U leukémií byl počet případů řádově menší a i statistická relevance analýzy je mnohem menší. Pro dávku 20 mSv vychází zvýšení pravděpodobnosti o 4 %, ale rozmezí dvou sigma je velmi široké a leží v něm i možnost snížení počtu leukémií.

Tato studie je v souhlase s předpokladem lineární extrapolace ERR z hodnot pro vysoké dávky, která se používá v současnosti. Zároveň však nevyvrací ani možnost, že vliv nízkých dávek je daleko nižší, jak by třeba mohla naznačovat jiná nová studie. I když ta není epidemiologická a je otázka, jak se pozorovaná intenzivnější regenerace buněk při nízkých radiačních dávkách projeví na výskytu rakoviny. Jistou slabinou popsané epidemiologické studie je, že nebrala v úvahu vliv kouření a přirozeného radiačního pozadí u zkoumané množiny pracovníků. To může vnášet jisté systematické nejistoty a zvětšovat neurčitost v určení zvýšení relativní pravděpodobnosti rakoviny. Je jasné, že při oceňování rizika a nebezpečnosti dávky má velkou důležitost i věk a pohlaví. Větší riziko existuje pro ženy a mladší lidi. V každém případě se jedná o nejrozsáhlejší studií vlivu slabých dávek radioaktivity na zvýšení zdravotních rizik. A i ona potvrzuje jen velmi malý a statisticky velmi těžko průkazný vliv nízkých dávek do sta milisievertů. Jiné vnější podmínky, ať už jde třeba o kouření, životosprávu či například jiné průmyslové emise mají daleko větší dopad.

Zatím experimentální dekontaminační práce v obvodu Onami ve městě Fukušima koncem srpna 2011 (zdroj Mikio Onikubo)

Ostatní jaderné elektrárny

Koncem druhého prosincového týdne byl odstaven pro pravidelnou čtyřměsíční kontrolu druhý reaktor elektrárny Ohi. Elektrárna je v západním Japonsku a je provozována společností Kansai Electric Power Company. Jen sedm reaktorů v Japonsku tak zůstalo v provozu. Samotná zmíněná společnost má vypnutých deset z jedenácti svých reaktorů a tak musela požádat obyvatelstvo i firmy o úspory elektřiny. Je potřeba snížit její spotřebu nejméně o 10 %. Dne 26. prosince byl odstaven čtvrtý reaktor v elektrárně Genkai a v provozu zůstává jen šest pracujících reaktorů. Kyushu Electric Power Company, která elektrárnu Genkai provozuje, tak má všech šest svých reaktorů odstavených. Musela tak požádat veřejnost a firmy o další snížení spotřeby elektřiny nejméně o pět procent. Problémy se dají očekávat hlavně v nastávajícím zimním období, pokud udeří větší mrazy.

V březnu příštího roku se měly začít stavět dva nové reaktory jako třetí a čtvrtý blok v elektrárně Tsuruga. Měly by být dvěma největšími v Japonsku o elektrickém výkonu 1538 MW. Zahájení stavby však je pozastaveno a celá stavba se bude znovu posuzovat z hlediska odolnosti proti zemětřesení. Původně měly být reaktory uvedeny do provozu za šest a sedm let. V současnosti je však otázka jejich stavby otevřená a závisí na nové energetické politice, která by měla být vypracována právě v příštím roce. A právě na elektrárně Tsuruga došlo začátkem března k požáru. Oba reaktory jsou už nějakou dobu odstavené a prodělávají pravidelnou kontrolu. U prvního došlo při kontrole jednoho z elektrických zařízení ke zkratu a elektrický oblouk způsobil požár, který se však podařilo rychle uhasit. Nikdo nebyl zraněn a nebyly poškozeny žádná důležitá zařízení či ohrožena radiační bezpečnost.

Je hodně otevřenou otázkou, jak se bude situace s existujícími i plánovanými jadernými elektrárnami v budoucnu vyvíjet. Některé perfektury či města jsou už teď rozhodnuty se zasadit o zrušení a likvidaci reaktorů na svých územích. Mezi ně patří z pochopitelných důvodů perfektura Fukušima, která chce likvidaci všech reaktorů na svém území, nejen těch zničených cunami. Z tohoto důvodu odmítla perfektura a její města Namia a Mianomisoma i dotace, které dostávají jako kompenzace všechny oblasti na jejichž území se jaderné elektrárny nacházejí. Stejné odmítnutí zvolila i perfektura Kagoshima a její město Satsumasendai, kde se plánuje výstavba nové jaderné elektrárny.

Jaderná elektrárna Tsuruga má v současnosti oba reaktory odstavené a začátek stavby nových dvou bloků je pozastaven.

Zatím se nedostatek elektřiny vznikající zavíráním jaderných elektráren daří překonávat pomocí intenzivním využíváním všech dostupných fosilních zdrojů a intenzivními úsporami. Například snížením vytápění na teplotu pouze 19^oC a klimatizace v létě na pouhých 27^oC. Problémy asi nastanou v zimě, pokud budou větší mrazy. Řada budov v oblastech zasažených zemětřesením je poškozena a praskliny, kterými profukuje, ještě nejsou všechny vyplněné a stěny opravené. Přípravou na intenzivní spotřebu fosilních zdrojů, které se musí dovážet ze zahraničí, je i poslední opatření japonské vlády. Japonský jen je nyní velmi silný a tím se snižuje i cena dovozů. Takže je snaha poskytovat levné úvěry firmám na nákup fosilních surovin pro budoucí spotřebu v zahraničí. V současnosti byly také vyhlášeny údaje o emisi oxidu uhličitého ve fiskálním roce 2010, který končil březnu roku 2011. Po třech letech emise tohoto skleníkového plynu kvůli skončení recese v Japonsku opět stoupla. Japonsko vyprodukovalo 256 milionů tun, což je o 3,5 % více než v roce 2009. A je jasné, že produkce se kvůli omezování jaderné energetiky v Japonsku bude zvyšovat i v příštích letech.

Důležitou součástí možného dalšího provozování i případného rozvoje jaderné energetiky v Japonsku je studium dopadu velkých zemětřesení s magnitudem okolo 9 a opatřením proti těmto zemětřesením a následným cunami. Tyto úvahy a opatření se týkají nejen jaderných elektráren a průmyslových budov, ale i měst a jiných důležitých objektů. Nedávno například byla inovována opatření pro případ příchodu cunami na letišti Haneda v Tokiu, mezi nimi je i nový evakuační plán a úpravy s ním spojené.

Závěr

V cyklu o boji s následky havárie v jaderné elektrárně Fukušima I byl prezentován vývoj událostí v průběhu celého roku. Na konci roku 2011 lze říci, že situace v elektrárně je stabilizovaná a pod kontrolou. Je tak možné se plně soustředit na dekontaminaci zasažených oblastí, rekonstrukci infrastruktury a přípravu postupného návratu obyvatel do svých domovů. Je třeba přát Japonsku a všem postiženým, aby se následky zemětřesení a cunami z března 2011 dařilo překonávat a likvidovat co nejrychleji a evakuovaní obyvatelé našli své domovy, ať už původní nebo nové, co nejdříve. A mohli se navrátit k normálnímu každodennímu životu.

V Řeži 29. 12. 2011

---