Konec roku ve Fukušimě

Vladimír Wagner

Blíží se konec roku a termín, kdy se plánuje dosažení studeného odstavení reaktorů Jaderné elektrárny Fukušima I a tím i otevření možnosti odvolání zákazu vstupu do zakázané zóny do dvaceti kilometrů od elektrárny a zahájení návratu evakuovaných do ní. Proto je zajímavé se podívat na současnou situaci v elektrárně i v jejím okolí.

Nádrže na koncentrovanou radioaktivní vodu (zdroj TEPCO).

Stav reaktorů a bazénů

Situace u reaktorů je stabilní, chlazení udržuje teplotu u prvního reaktoru mezi 40 a 50 stupni, u druhého mírně nad 70 stupni a u třetího pak pod 70 stupni. Důležité je, že u reaktorů se nyní daří chlazení zajišťovat s relativně malým objemem vody, která se během cirkulace čistí. Jednak se odstraňuje radioaktivita, ale také sůl a nečistoty. Do tlakových nádob reaktorů i primárních kontejnmentů se vstřikuje dusík, aby se zabránilo možnému výbuchu při lokálním zvýšení koncentrace vodíku. Ten se nahromadil v některých částech systému. A je třeba, aby se dosáhlo jeho vytlačení a odstranění možnosti překročení nebezpečné meze jeho koncentrace. V předchozím přehledu se popsalo spuštění systému kontrolujícího obsah plynů uvnitř primárního kontejnmentu u druhého bloku. Ten zjistil i přítomnost radioaktivních izotopů xenonu, která se v minulém článku intenzivně diskutovala. U prvního bloku se stejný systém dokončuje a u třetího se připravuje jeho instalace. Systém by měl umožnit průběžnou kontrolu atmosféry uvnitř primárních kontejnmentů, například kontrolovat výskyt zmíněných radioaktivních izotopů xenonu. A umožnit také její dekontaminaci.

Mobilní zařízení, které odsoluje vodu chladící bazén s vyhořelým palivem čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

Teplota všech čtyř bazénů s vyhořelým palivem je okolo dvaceti stupňů. Voda v cirkulačním chladícím systému bazénů se nejdříve zbavuje radioaktivního cesia a pak se postupně odstraňuje sůl, která se tam dostala při chlazení mořskou vodou. Koncentrace soli je relativně malá, asi desetina té v mořské vodě, i tak by mohla způsobovat korozi některých systémů bazénů. V prvním bloku se mořská voda při chlazení bazénů nepoužila, takže tam není třeba jí odstraňovat. Odsolování bazénu bloku čtyři, ve kterém byla radioaktivita vody nižší, už probíhá. Nyní už koncentrace soli klesla tak, že se začalo využívat mobilní zařízení fungující na základě iontové výměny a mělo by obsah soli snížit velmi výrazně. U druhého bloku se pracuje od 6. listopadu na odstraňování radioaktivního cesia a k 6. prosinci bylo dosaženo požadované snížení radioaktivity na jednu tisícinu původního stavu. Přistoupilo se tak k odsolování. U bazénu ve třetím bloku se stejná operace rozjíždí. Zatím začalo odstraňování radioaktivity z vody.

Zde bylo původně potrubí větracího systému v pátém patře čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

Začátkem listopadu se dělníci dostali do těžce poničených částí čtvrtého a pátého patra čtvrtého bloku. Ukázalo se, že páté patro je daleko více poškozené než čtvrté, kde se nachází bazén s vyhořelým palivem. Původně se myslelo, že vodíkový výbuch na čtvrtém bloku byl způsoben vodíkem vzniklým při poškození vyhořelého paliva v bazénu. Nyní se však ukázalo, že palivo v bazénu není poškozeno a výbuch nastal v blízkosti odvětrávacího potrubí, které propojovalo třetí a čtvrtý blok. Původ vodíku, který vybuchl a zničil budovu čtvrtého reaktoru, tak je třeba hledat ve třetím bloku, který se snažily pracovníci v prvních dnech zbavit vzduchu s přebytkem vodíku a část vodíku se tak dostala do čtvrtého bloku.

Trosky větracího systému ve čtvrtém bloku (zdroj TEPCO).

Ve třetím reaktoru se robot dostal až do nejnižšího podzemního patra budovy. Ukázalo se, že tam není voda. Naměřené hodnoty radiace však byly velmi vysoké a pohybovaly se mezi 120 až téměř 800 mSv/hod. Je jasné, že se při práci v elektrárně budou roboti využívat velmi intenzivně. Jednou z možnosti jsou i robotické podpory lidí. Jde o speciální oblek, který je ovládaný nervovými pulsy a umožňuje zvýšit lidskou sílu. Dají se tak nést i velmi těžká břemena, třeba i těžký olověný oblek chránící před radiací a těžká břemena při odstraňování trosek. Původně byla robotická podpora určena pro postižené lidi, nyní by se mohla uplatnit pro zrychlení a zefektivnění prací v elektrárně.

Dosažení stabilního stavu

Celkové zlepšení situace v elektrárně je velmi výrazné. Vše a hlavně dozimetrická situace se dostalo plně pod kontrolu. To umožnilo, že se do elektrárny a dalších zařízení spojených s likvidací havárie mohli v prvních dnech druhé listopadové dekády podívat novináři. Těch bylo 36 a kromě areálu elektrárny si mohli prohlédnout budovy asi 20 km jižně od elektrárny, ve kterých se pracovníci připravují na práce a odpočívají. Podmínky pro práci i odpočinek zde i v elektrárně se radikálně zlepšily. Novináři mohli mluvit s pracovníky i tehdejším vedoucím elektrárny Masao Yoshidou, který vedl práce na řešení krize od začátku až téměř do konce listopadu. Ten se zmínil i o tom, že v době, kdy nastaly vodíkové výbuchy na prvním a třetím bloku a jeho týmu se nedařilo zahájit vstřikování chladící vody do reaktoru druhého bloku, si mysleli, že nemohou přežít. Vůbec si za ten první týden po zemětřesení několikrát pomyslel, že se určitě smrti nevyhne.

Koncem listopadu odstoupil ze zdravotních důvodů Masao Yoshida, který vedl práce v jaderné elektrárně Fukušima od začátku havárie (zdroj TEPCO).

Koncem listopadu bylo oznámeno, že právě Masao Yoshida odstupuje ze zdravotních důvodů z pozice vedoucího prací na likvidaci havárie ve Fukušimě. Při lékařské prohlídce byla u něho zjištěna rakovina jícnu. Podle lékařů však je velmi nepravděpodobné, že by rakovina souvisela s radiací. Masao Yoshida, kterému je 56 let, obdržel celkovou dávku 70 mSv. Začátkem prosince oznámil své odstoupení a omluvil se svým spolupracovníkům a podřízeným, že je musí opustit v této náročné době. Ale bohužel má nastoupit pobyt v nemocnici, aby se podrobil nutnému léčení. Pokud si uvědomíme, jaká byla situace v prvních dnech po cunami, tak je opravdu třeba vyjádřit jemu a jeho spolupracovníkům obdiv. Bližší popis prvních dní bude v následující části článku. Je docela zázrak, že kromě dvou pracovníků, kteří zahynuli přímo při cunami, nikdo nezahynul a neobdržel ze zdravotního hlediska významnou dávku záření. A havárii takového rozsahu se jim podařilo zvládnout, přičemž v průběhu tohoto roku zvládli udělat obrovské množství práce. Masao Yoshida bude vystřídán Tkeshi Takahashim z vedení firmy TEPCO. Až do dneška se na pracích v elektrárně vystřídalo 17 780 pracovníků, z nich pouze 169 dostalo dávku překračující 100 mSv. Téměř všichni obdrželi tuto dávku v prvních týdnech po havárii. Z nich pak 21 mělo dávku mezi 150 a 200 mSv, tři mezi 200 a 250 mSv a šest pak více než 250 mSv.

Robot v prvním patře třetího reaktoru

Upřesňováním stavu, ve kterém se nacházejí vnitřní části reaktoru, umožňuje plánování budoucího postupu při likvidaci zasažených bloků. Výsledky svého posouzení uveřejnila začátkem listopadu Japonská komise pro jadernou energetiku. Předpokládá, že převoz vyhořelého paliva z bazénů vyhořelého paliva ve čtyřech postižených budovách bude zahájen zhruba za tři roky. Odstraňování poškozeného a částečně roztaveného paliva ze tří poškozených reaktorů lze očekávat zhruba za deset let. Nejdříve je třeba opravit kontejnmenty a naplnit je vodou tak, aby stínila radioaktivní záření. Plány jsou vypracovávány na základě zkušeností při likvidaci poškozeného reaktoru ve Three Mile Island. Předpokládá se, že odstranění paliva, rozebrání reaktorů a likvidace poškozených bloků bude probíhat nejméně třicet let. Zpráva s výslednými doporučením by měla být vypracována do konce roku. Pro vypracování přesných postupů a časového rozvrhu je však třeba zjistit přesný stav uvnitř kontejnmentů. Sice se upřesňují informace o míře tavení palivových článků hlavně u prvního reaktoru, ale pořád jde o kusé informace. U něj se předpokládá, že došlo k úplnému roztavení a protečení části roztaveného paliva poškozenou tlakovou nádobou do primárního kontejnmentu. U dalších dvou by mělo být tavení v menším rozsahu. V blízkosti areálu elektrárny bude třeba postavit zařízení, které budou studovat a připravovat postupy potřebné pro likvidací zničených reaktorů.

Jak to vypadalo v elektrárně první dny?

Lepší znalost stavu různých komponent elektrárny a prostudování všech záznamů a výpovědí pracovníků ukazuje, jak probíhaly první hodiny a dny po zásahu zemětřesení a cunami. Komise jaderného průmyslu uveřejnila přehlednou zprávu o prvních dnech v elektrárně po zemětřesení a poučení pro zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren po zásahu tak velkou přírodní katastrofou, jakou byla březnová cunami (zde a zde).

Okamžitě po zaznamenání prvních otřesů se tři pracující reaktory Jaderné elektrárny Fukušima I vypnuly. Zemětřesení sice přerušilo dodávky střídavého proudu z vnější sítě a po vypnutí reaktoru se vypnuly i generátory bloků. Automaticky se spustily dieselové generátory, které začaly dodávat střídavý proud. Samotné zemětřesení, které přesáhlo maximální plánovanou intenzitu, elektrárna přežila bez poškození a problémů. Po necelé hodině však k elektrárně dorazila vlna cunami. Ta zničila kromě jednoho všechny dieselové generátory. Jediný funkční zůstal v bloku šest. První až pátý blok tak přišly o všechny zdroje střídavého proudu. Navíc mořská voda zalila důležité elektrické rozvody, panely a propojení. První, druhý a čtvrtý blok tak přišly i o napájení stejnosměrným proudem z baterií. Třetí blok pak ztratil stejnosměrné napájení po vybití baterií. První čtyři bloky elektrárny tak ztratily veškeré zdroje elektřiny.

Pracovníci Jaderné elektrárny Fukušima I trénují nouzové obnovení dodávek elektřiny při případné nové přírodní katastrofě (zdroj TEPCO).

Vlna cunami také poničila pumpy, které zajišťovaly přívod mořské vody a odvod tepla do moře. Byla zničena i značná část dalšího bezpečnostního vybavení elektrárny. Poškozené zemětřesením a hlavně vlnou cunami byly i přístupové cesty k elektrárně i prostory okolo budov. Což ztěžovalo přesun prostředků. Kritické však bylo zničení rozvodových skříní, které znemožňovalo rychlé připojení mobilních elektrických zdrojů, i když už byly k dispozici. Situace tedy byla extrémně náročná pro pracovníky, kteří se pohybovaly v elektrárně bez osvětlení, žádné elektrické zařízení nefungovalo a všude byly známky devastace po vlně cunami. Pohybovali se tak ve tmě v podstatě v úplně neznámém terénu.

Jak už se podrobně psalo v jednom předchozím článku, byly možnosti chlazení reaktorů v elektrárně Fukušima I po úplné ztrátě zdrojů elektrické energie velmi omezené. U prvního bloku, který byl staršího typu, bylo možno využít pouze nouzový kondenzátor s velmi omezenou kapacitou vody. Navíc byl s největší pravděpodobností tento systém vypnut těsně po zemětřesení a před příchodem cunami v době, kdy pracovaly dieselové agregáty. U prvního bloku tak velice rychle došlo k úplné ztrátě chlazení, hromadění tepla v aktivní zóně, jejímu obnažení, poškození a vývoji vodíku v reakci vody se zirkoniovými obaly palivových článků. Postupně pak i k tavení palivových článků. Brzy ráno se podařilo začít chladit aktivní zónu pomocí stříkačky hasícího auta. Vzrůstající tlak uvnitř primárního kontejnmentu si vynutil ventilaci páry z něj. Nahromaděný vodík pak vedl zhruba 24 hodin po zásahu cunami k vodíkové explozi a zničení horní části budovy prvního bloku. Při tom došlo k vážným poškozením dalších systémů elektrárny, které ztížily práce na řešení situace.

Nácvik reakce pracovníků Jaderné elektrárny Fukušima I pro případ nové přírodní katastrofy (zdroj TEPCO).

U druhého a třetího bloku byl modernější systém izolovaného dochlazování aktivní zóny (anglická zkratka RCIC), který využívá páru pro pohon turbočerpadel. Tam také chlazení vydrželo déle, ale jen do té doby, než teplota vody v komoře potlačení dosáhla sta stupňů. Pak tam také došlo k obnažení aktivní zóny a vývoji vodíku. I tam muselo proběhnout odpouštění páry z primárního kontejnmentu a tím i nahromaděného vodíku. U třetího bloku to vedlo k vodíkovému výbuchu. A jak už bylo zmíněno, část vodíku, která se společným ventilačním systémem dostala do čtvrtého bloku, způsobila vodíkovou explozi tam. Co je zajímavé, nepotvrzuje se výbuch vodíku uvnitř druhého bloku a je zatím záhadou, co způsobilo nejintenzivnější únik radioaktivity, který proběhl 15. března právě u něj. Ten velmi zhoršil dozimetrickou situaci nejen v elektrárně. Pro pracovníky v jejím areálu znamenal velmi výrazné zhoršení pracovních podmínek.

Jak je vidět, byla základním problémem, který způsobil neodvratnost havárie, ztráta veškerých zdrojů elektrické energie a díky poškození rozvodných panelů mořskou vodou při cunami i nemožnosti rychlého obnovení elektrických rozvodů a přivedení elektrického proudu z náhradních zdrojů. Zde se také koncentrují doporučení, která mají zajistit, aby se podobná situace neopakovala. Nejpodstatnější je, aby kritické prvky elektrického systému byly v místech, kam se voda nemůže dostat. Tedy co nejvýše položeny a ve vodotěsně uzavřených prostorách.

Z předchozího popisu je vidět, že situace v elektrárně byla pro pracovníky extrémně náročná. A je obdivuhodné, jak se s nastalou situací vypořádali. I když se pochopitelně nevyvarovali i chyb. V následujících měsících pak vykonali obrovskou práci, která pomohla dostat zasažené reaktory plně pod kontrolu a do stabilního stavu. Je tak velmi dobrá perspektiva, že další odstraňování následků havárie bude pokračovat rychlým tempem.

Část dekontaminované vody se využívá ke kropení terénu v areálu elektrárny (zdroj TEPCO)

Čištění radioaktivní vody

Velice důležitou oblastí je hospodaření s vodou na území elektrárny. V současné době je veškeré chlazení reaktorů i bazénů v cirkulačním režimu. Voda se čistí tak, že se zbavuje nečistot, soli a radioaktivity. Pochopitelně se při velké délce a kapacitě čistícího systémů objevují i vážnější problémy. Začátkem prosince tak došlo k úniku asi 45 tun vody, která už sice byla do značné míry vyčištěna od radioaktivního cesia, ale pořád v ní byla značná koncentrace stroncia. Mimo budovu se dostalo pouze 300 litrů vody. Předpokládá se, že z toho zhruba 150 litrů se dostalo kanalizací až do moře. I když tak malé množství má zanedbatelné ekologické dopady, neměla by se taková událost opakovat.

Stále více starostí dělá pracovníkům v elektrárně rostoucí množství vyčištěné jen minimálně radioaktivní vody. Jak se postupně odčerpává, čistí a dekontaminuje voda z prostor, které byly zaplaveny vodou pocházející z cunami, z havarijního chlazení a z dešťů, hromadí se velké množství vyčištěné vody. Část z ní se využívá pro chlazení, ale to je značně omezené množství. Malé množství se také využívá pro kropení terénu v areálu elektrárny, aby nevysychal a radioaktivita ve vrchní vrstvě nebyla roznášena větrem do okolí.

Situace po úniku vody kontaminované stronciem u budovy, kde k němu došlo (zdroj TEPCO).

Je třeba připomenout, že do podzemních prostor se také stále dostává voda z okolí, kterou je třeba odčerpávat. Kapacita skladovacích prostor pro vyčištěnou vodu, která je okolo 160 000 tun, bude zaplněna do března. Společnost TEPCO tak uvažuje o možnosti vypustit vyčištěnou a dekontaminovanou vodu do oceánu. Radioaktivita této vody by byla nižší než je limita pro vodu, kterou je možno do moře vypouštět. Problém není v tom, že by její vypuštění do moře představovalo reálné ekologické riziko. Problém je psychologický. Rybářské podniky se obávají, že by zákazníci ze strachu z této vody mohli přestat nakupovat mořské produkty.

Dekontaminace okolí elektrárny.

V oblastech zasažených radioaktivními úniky z Jaderné elektrárny Fukušima I se stále intenzivněji provádějí dekontaminační práce. Vláda vyhlásila základní koncepci jejich postupu. Zasažené oblasti jsou rozděleny na dvě kategorie. V silně zasažených oblastech, kde je dávkový příkon takový, že by celková roční dávka byla větší než 20 mSv, se dekontaminace provádí co nejrychleji a nejintenzivněji. Tyto oblasti jsou v zakázané zóně a dodatečně evakuovaných místech. Zde zajišťuje dekontaminaci stát. Jde o to, aby se do těchto oblastí mohli co nejdříve vrátit evakuovaní. Méně zasažené oblasti, kde je roční dávka větší než 1 mSv a menší než 20 mSv, budou dekontaminovány s cílem snížit dávkový příkon v následujících dvou letech na polovinu. Zde dekontaminaci s podporou státu zajišťují místní správní orgány. Většina obyvatel v zasažených oblastech si je však vědoma, že největší část práce leží na nich a hlavně na nich záleží, jak rychle bude dekontaminace probíhat.

Sbírání vzorků bahna z mořského dna v okolí Jaderné elektrárny Fukušima I (zdroj TEPCO)

Důležité je intenzivní a detailní měření radioaktivity na zasažených plochách, které umožňují přesné naplánování a cílení dekontaminačních prací. Souvisí to i s tím, že se radioaktivita v přírodě přesunuje. Například je smývána řekami a zvyšuje se tak radioaktivita nánosů v jejich dolních částech. Zároveň se hledají nejefektivnější metody dekontaminace. Nedávno byly předvedeny výsledky projektu, který testoval dekontaminaci pozemku o rozloze 4,5 hektarů v okolí radnice města Okuma, které leží uvnitř zakázané zóny. Využil se přitom proud vody pod vysokým tlakem, který vyčistil pevné povrchy. Zároveň se odstranila všechna suchá tráva, mechy a spadané listí. V daném případě se podařilo snížit dávkový příkon z 20 mikrosievertů za hodinu na hodnotu 6 mikrosievertů za hodinu. V současnosti se rozjíždí jedenáct podobných projektů v jiných městech a oblastech. Předpokládá se i dekontaminace lesů v blízkosti obydlených oblastí. Hlavním prostředkem bude odstranění odumřelých částí rostlin a očištění kúry stromů proudem vody. V plném rozsahu se dekontaminační práce rozběhnou začátkem příštího roku. Nutností je do té doby vyřešit otázku, kam se bude ukládat radioaktivní odpad nashromážděný při dekontaminaci. Je třeba vybudovat potřebná úložiště.

Ukázka průběhu odklízení velkých trosek pomocí těžké techniky, nahoře před a dole po odklízení (zdroj TEPCO)

V listopadu byly publikovány první výsledky studie obdržených dávek u obyvatel z evakuovaných oblastí, kteří se v prvních čtyřech měsících zdržovali v nejvíce zasažených oblastech. Jednalo se například o obyvatele města Namie a vesnici Iitate. U 1700 lidí bylo nalezeno deset lidí, kteří obdrželi dávku větší než 10 mSv. Žádný ovšem neobdržel více než 15 mSv. Zhruba 1100 ze zkoumaných lidí obdrželo méně než 1 mSv. Dávka 98 % obyvatel nepřekročila hodnotu 5 mSv.

Intenzivní je sledování výskytů radioaktivity v potravinách produkovaných v zasažených oblastí. I tak je zachycených případů s aktivitou nad limitami velmi málo. V listopadu se to týkalo několika zásilek rýže z některých oblastí perfektury Fukušima a zásilky hub pěstovaných venku v perfektuře Tochigi. Ve všech případech však překročení bylo relativně malé. Zvláště podrobně se testují suroviny využívané pro výrobu potravin určených pro děti. I když se zde zatím nenašly hodnoty přesahující zdravotní limity, byly z výroby a prodeje stažený pro všechny případy i ty, kde byly byť je náznaky výskytu radioizotopu ¹³⁷Cs.

Nejen z psychologického hlediska je pro obyvatelé zasažených oblastí velmi dobré, že se vybavují dozimetry a mohou sledovat kontinuálně situaci ve svém okolí. Nově se podařilo připravit model mluvícího dozimetru, který mohou využívat slepci. Jeho výroba se bude nyní rozjíždět.

Dozimetrická zařízení používána pro monitorování kontaminace pracovníků, obsahuje 17 plastikových scintilačních detektorů (zdroj TEPCO).

Jaderná energetika v Japonsku

Pokračuje postupné vypínání jaderných bloků, u kterých uplyne třináct měsíců provozu a musí se odstavit pro pravidelnou kontrolu. Jejich opětné spuštění je pak schvalováno místními úřady a ty zatím povolení nedávají.

Dne 25. listopadu byl odstaven reaktor Jaderné elektrárny Takahama v perfektuře Fukui v centrálním Japonsku a ta se stala 44. odstaveným blokem z 54. V této perfektuře je 11 reaktorů a místní úřady deklarovaly, že nepovolí obnovení provozu, dokud centrální orgány nedefinují bezpečnostní standardy, které vezmou v úvahu poznatky získané na základě událostí ve Fukušimě. Reaktory postupně procházejí stres testy, což je nutná podmínka pro spuštění. V průběhu listopadu například poslalo vládě výsledky bezpečnostních testů třetího reaktoru vedení Jaderné elektrárny Ikata. Jedná se o druhý případ výsledků testů zaslaných vládě po zprávě týkající se třetího reaktoru Jaderné elektrárny Ohi, která byla zaslána už v říjnu. Ani posouzení a schválení výsledků těchto testů vládou a dozorovým orgánem nezaručuje možnost znovuspuštění rektoru. A tak nelze odhadnout, kdy se úbytek počtu provozovaných jaderných bloků zastaví.

Jaderná elektrárna Tahakama (zdroj Wikipedie).

Dne 2. prosince byl odstaven reaktor č. 1 v jaderné elektrárně Genkai v jihozápadním Japonsku. V oblasti Kjušu tak zůstává v provozu jediný reaktor. Jedná se o reaktor číslo 4 ve stejné jaderné elektrárně, který má však pracovat pouze do 26. prosince.

O týden předčasně byl 8. prosince odstaven reaktor číslo 2 v Jaderné elektrárně Mihana v perfektuře Kansai. Došlo tam k úniku radioaktivní vody přes ventil v tlakové nádobě do nádrže, která slouží pro zadržení uniklé vody v takovém případě. Protože existovalo jisté riziko přetečení této nádrže, reaktor se předčasně vypnul. V polovině tohoto měsíce se má vypnout reaktor č.2 v Jaderné elektrárně Ohi ve stejné perfektuře. V oblasti Kansai tak zůstane jediný reaktor v provozu. V celém Japonsku tak bude odstaveno 47 a v provozu pouze sedm reaktorů.

Velmi zajímavé bude sledovat další vývoj jaderné energetiky v Japonsku. V roce 2010 bylo v Japonsku 58,4 % elektřiny vyrobeno ve fosilních elektrárnách, 30,3 % v jaderných a 11,3 % v obnovitelných zdrojích. V roce 2011 (jde pouze o část roku) bylo ve fosilních zdrojích vyrobeno 73,2 % elektřiny, jaderné elektrárny vyrobily 16,1 % a obnovitelné zdroje 10,8 % elektřiny. To vše za snížení celkové produkce o řadu procent. Vzhledem k tomu, že dochází k postupnému odstavování dalších reaktorů, bude podíl fosilních zdrojů stále stoupat a jaderné energetiky klesat. Japonsko uvažuje o úplném přehodnocení své energetické politiky. Její nové vypracování by mělo proběhnout v létě příštího roku.

Jaderná elektrárna Genkai (zdroj Kyushu Electric Power)

Před havárií byl plán Japonska snížit využívání fosilních paliv při výrobě elektřiny na 26 %, podíl jádra zvýšit na 53 % a v obnovitelných zdrojích pak produkovat 21 %. Mělo být dosaženo nahrazení fosilních zdrojů hlavně jadernými a částečně obnovitelnými. Nyní je velký tlak na to, aby se podíl jádra naopak snížil. Je však velmi otevřenou otázkou, jak je taková možnost pro Japonsko realistická (podrobný dřívější rozbor je zde). Japonsko má minimální možnosti pro dovoz elektřiny. Využití obnovitelných zdrojů je omezené. Velmi omezená plocha zemědělských půd neumožňuje širší využití biomasy, Pro využití slunečních elektráren nejsou geografické podmínky příliš dobré. Řeky jsou krátké a možnost využití vodní energie omezuje i ohrožení přehrad zemětřesením. Minimální je tak i možnost využití vodních elektráren pro ukládání energie a zálohování jiných obnovitelných zdrojů. Zůstává tak pouze možnost využívat větrné a geotermální elektrárny. Ovšem i jejich reálný potenciál není příliš velký.

Pokud tedy opravdu Japonsko bude omezovat jadernou energetiku, bude se zvyšovat hlavně podíl fosilních zdrojů a Japonsko, které nemá své vlastní, je musí dovážet. Už teď je třeba největší importér uhlí. A poptávka po ropě, uhlí a plynu ve světě stále roste, což ovlivňuje i cenu. Japonsko pak bude mít velké problémy s cenou produkované elektřiny. Jistou možností je břidlicový plyn, jehož produkce hlavně ve Spojených státech amerických rychle roste. Pokud se splní naděje, které se do jeho těžby vkládají, mohly by se ceny elektřiny díky dovozu tohoto plynu v kapalné podobě udržet v rozumných mezích. I když mnohem pravděpodobnější je situace, kterou předpovídá Mezinárodní agentura pro energii. Ta varuje, že zvýšená spotřeba plynu povede v Japonsku k dost dramatickému zvýšení cen elektřiny a odpovídajícímu dopadu na konkurenceschopnost japonského průmyslu. Tyto tendence jsou vidět i v současné době. A situace okolo možností využívání břidlicového plynu je velmi otevřená.

Čína pokračuje v intenzivním budování jaderné energetiky. Reaktorová nádoba byla nedávno umístěna v budované Jaderné elektrárně Sanmen. Zde se buduje reaktor AP1000. Japonsko dodává řadu komponent pro řadu elektráren. (Zdroj State Nuclear Power Corporation).

Japonsko na jádro spoléhalo ve svém plánu snižování emisí oxidu uhličitého. Takže snižování produkce tohoto skleníkového plynu nelze u tohoto státu očekávat. I to ovlivňovalo jednání představitelů Japonska na klimatické konferenci v jihoafrickém Durbanu. Je to důvod, proč devět největších japonských průmyslových sdružení doporučilo neprodloužení Kjotského protokolu. Argumentovaly tím, že po změnách spojených s březnovým zemětřesením jsou příslušné závazky nesplnitelné a nelze na nich trvat, i když se pochopitelně i sdružení podepsaná pod výzvou budou snažit o úspory a omezování emise oxidu uhličitého. Je třeba si také připomenout, že v případě využívání fosilních paliv při produkci elektřiny ztrácí elektrifikace dopravy z pohledu snížení ekologického dopadu a spotřeby fosilních paliv smysl.

Nejistota v politice vůči jádru se projevuje i v postoji k financování vědy a výzkumu v této oblasti. Hlavně se to týká oblasti rozvoje rychlých množivých reaktorů a konkrétně pak rychlého reaktoru chlazeného sodíkem v Monju. Jeho opětné spuštění se zmrazilo a financování na příští rok se osekalo na minimální udržovací míru. Snížení rozpočtů se však plánuje i v oblasti výzkumu jaderné fúze a mělo by se týkat i projektu ITER. Tam však jde o mezinárodní projekt a vše je závislé na konzultacích se zahraničními partnery.

Japonsko s velkou pravděpodobností zůstane velmi významným producentem komponent pro jaderné elektrárny. Japonský průmysl je jedním z mála, který dokáže vyrábět i největší tlakové nádoby reaktorů. To potvrzuje i prognóza Japan Steel Works, Ltd. (JSW), jednoho z vedoucích producentů velkých ocelových konstrukci, na následující rok. Podnik udělal v minulých letech řadu investic, které rozšířily jeho možnosti při výrobě tlakových nádob, parogenerátorů a turbín nejen pro jaderné elektrárny. Další oblastí je výroba kontejnerů na jaderný odpad. V současné době a i v nastávajícím období má dostatek zakázek hlavně ze zahraničí, třeba z Číny ale i Francie. Před několika dny byly také podepsány dohody o spolupráci a dodávkách v oblasti jaderné energetiky s Jordánskem, Ruskem, Vietnamem a Jižní Koreou. Jsou to první takové dohody podepsané po havárii v jaderné elektrárně Fukušima I.

Závěr

Situace v Jaderné elektrárně Fukušima I je už nyní plně stabilizovaná. Ať už se jedná o chlazení reaktorů či bazénů s vyhořelým palivem. Také dozimetrická situace v areálu i v okolí je stabilní a s tendencí se zlepšovat díky postupující dekontaminaci. Je velmi pravděpodobné, že ještě v tomto roce a nejpozději na začátku roku příštího bude možné otevřít zakázanou zónu a umožnit návrat části evakuovaných do svých domovů. Pořád ještě bude řada oblastí, kde návrat nedovolí dozimetrická situace. I tam by však postupně měla dekontaminace umožnit příchod evakuovaných. Ne všichni se pochopitelně vrátí. Někteří z nich si už našli jiné bydliště, jiní o tom uvažují právě třeba z obavy před radiací. Do svých původních domovů je rozhodnuto se vrátit zhruba tři čtvrtiny původních obyvatel.

Dlouhá je pořád ještě cesta k likvidaci následků i ostatních dopadů březnového zemětřesení a cunami. K začátku listopadu bylo 19 488 lidí, jejichž úmrtí bylo potvrzeno nebo jsou stále pohřešovaní. Například právě v perfektuře Fukušima, kde se nachází elektrárna, je 1 604 obětí cunami a 226 stále pohřešovaných. Plány na rekonstrukci zničených částí měst a obcí se většinou teprve vypracovávají. Některé oblasti se pravděpodobně neobnoví, protože by je ohrožovalo i budoucí extrémně velké cunami. Velkým problémem je nyní nezaměstnanost obyvatel v zasažených regionech, kde zatím jen relativně málo podniků dostalo produkci na úroveň před katastrofou. Problémem v tomto případě je i nedostatek elektřiny.

Je však vidět, že na druhé straně Japonci při překonávání následků zemětřesení a cunami i havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě I už velmi pokročili. A situace by se měla i nadále poměrně intenzivně zlepšovat. I když to pochopitelně bude stále potřebovat velmi značné úsilí. A v tom bychom jim měli držet palce.

Na dálku ovládané plavidlo, které sbírá vzorky mořské vody v okolí jaderné elektrárnu Fukušima I (zdroj TEPCO).

V Řeži 9. 12. 2011

---