Opravdu má budoucnost pouze plyn?

 

Vladimír Wagner

 

(vědecký pracovník Ústavu jaderné fyziky AVČR a člen NEK II)

 

V nedávné diskuzi v sobotní příloze Lidových novin Orientace zaměřeném na dostavbu jaderné elektrárny Temelín zůstala řada otázek nezodpovězených. Jediný zúčastněný ekonom Miroslav Zajíček velice razantně tvrdil, že se jaderná elektrárna a žádný větší projekt nepostaví. Současní investoři musí mít u každého projektu zisk zaručený, jinak do něj nejdou. Jaderné elektrárny se stavět nebudou, protože zítřek patří jedině břidlicovému plynu.

Jak je vidět i z uvedené diskuze, je můj názor značně odlišný. Pokusím se vysvětlit proč. Jaderné elektrárny i další velké energetické zdroje jsou investicí na řadu desetiletí. Předpovědět budoucí cenu elektřiny a podmínky na trhu byl a je problém i na pár let. Navíc, pokud se podíváme do historie, je plná zvratů, které nebyly očekávány. Takže, kdyby se investoři v dřívější době řídili pravidlem, představeným Miroslavem Zajíčkem, nebyly by v současnosti žádné větší elektrárny.

V rozhovoru panovala jednoznačná shoda, že trh s elektřinou u nás i v okolí je dnes určován dominantně státními dotacemi a penalizacemi. Jiné zdroje než s dotovanou výkupní cenou elektřiny a jejím zaručeným výkupem se nevyplatí. Taková situace je však, alespoň podle mého názoru, dlouhodobě neudržitelná a ani ekonomicky silné Německo tak velké dotace nemůže trvaleji unést. Navíc plánuje odstavit i zbývající jaderné elektrárny, které dodávají velkou část nedotované silové elektřiny určující cenu na burze. A jejich elektřina je levná a sráží cenu silové elektřiny na burze (blíže zde). Situace na trhu se silovou elektřinou, která je v našem regionu dominantně určovaná situací v Německu, se tak zákonitě musí během následujících let změnit.

Pokud navíc míra dotací do ceny elektřiny vzroste nad únosnou míru, není podle mě vyloučeno ani to, že se zruší i zpětně. Když mohlo Německo čistě z politických důvodů zakázat investorovi provozovat už postavený zdroj, tak proč by nemohlo v krajní situaci, kdy budou vysoké ceny elektřiny ohrožovat ekonomickou a sociální situaci, snížit či zrušit dříve slíbenou dotaci do výkupních cen elektřiny. Ani v této oblasti tak investor úplnou jistotu nemá.

A právě proto si myslím, že dostatečně velký investor, který chce v oblasti energetiky pracovat dlouhodobě, by měl investovat do širšího sortimentu zdrojů. Pan Zajíček vidí jediný ekonomicky smysluplný zdroj energie pro výrobu elektřiny ve světě i u nás břidlicový plyn. Sázka na něj jen z toho důvodu, že během posledních pár let jeho těžba snížila cenu plynu na americkém trhu, je však podle mého názoru dost riskantní. Nejsem expert na danou problematiku, ale přesto vidím řadu otevřených otázek. Zatím se neví přesně, jak dlouho jednotlivé vrty vydrží a jaká bude jejich konečná výtěžnost. Neví se, zda bude těžba nejen z ekologických důvodů stejně efektivně realizovatelná i v hustěji osídlených oblastech, třeba právě Evropy. V dlouhodobějším horizontu se může ukázat, že jde z jisté části o bublinu. Pokud se všichni ve světě spolehnou právě jen na břidlicový plyn, nemusí být ani v optimálním případě rozvoje jeho těžby pro importéry jeho cena tak nízká. Proto se i v USA plánuje výstavba jaderných elektráren.

Firma ČEZ je u nás opravdu jediná firma, která si může dovolit realizovat tak velký a jednorázově tak finančně náročný projekt, jako je jaderná elektrárna. Měla by tak uvažovat v dlouhodobějším horizontu, zvláště když existující infrastruktura i zkušenost s provozem ji dává významnou strategickou výhodu oproti investorům ostatním. Předchozí dokončené projekty jaderných elektráren se této firmě i jiným nejen v Evropě vyplatily. Dnes patří hlavně Dukovany k jedněm z ekonomicky nejlepších zdrojů. I při realizaci dostavby Temelína bude v českém mixu i v mixu firmy ČEZ dost prostoru pro realizaci plynu i dalších zdrojů.

Myslím také, že přílišné otálení spíše není na místě. Stavba tak náročného projektu je dlouhodobou záležitostí, v regionu bude vznikat nedostatek stabilních spolehlivých zdrojů a právě začátkem dvacátých let by se mohl nakumulovat. Stabilní zdroje elektřiny chybí u našich sousedů už nyní a jejich nedostatek se s velkou pravděpodobností významně prohloubí. 

Pochopitelně však musí být vše pro případnou dostavbu Temelína velmi dobře připraveno. Je možné jít do projektu jen velice dobře podloženého a smluvně zajištěného. Musí mít odpovídající bezpečnostní, technologické i ekonomické parametry. Pokud toto nebudou nabídky účastníků tendru splňovat, nelze je přijmout.

Další myšlenkou, kterou Miroslav Zajíček zastává, je, že český stát by vlastně do stavby energetických zdrojů a zajištění stability a bezpečnosti dodávek energie v dlouhodobém horizontu neměl zasahovat. Vše by mělo být pod taktovkou momentální ekonomické situace a výhledu a zajištěno soukromými investory ženoucími se pouze za zaručeným, co největším a nejrychlejším ziskem. Můj názor je značně odlišný. Domnívám se, že stát nemůže ustoupit od své zodpovědnosti za energetickou bezpečnost. Pokud by se opravdu měla situace vyvíjet podle zjednodušeného nástinu, prezentovaného panem Zajíčkem, dočkali bychom, alespoň podle mého názoru, událostí podobných realitním či jiným investorským bublinám, které známe ze světa nejen v poslední době. V případě energetiky by však mohly být dopady ještě daleko horší.

Jsem fyzik, takže dobře vím, že výhodnost jednotlivých zdrojů je značně závislá na geografických, geologických, podnebných a dalších podmínkách dané oblasti. Vždy bude řada zdrojů, které budou využitelné s rozumnými ekonomickými parametry. Také technologické a tím i ekonomické parametry zdrojů, sítě i možností nakládání s energií se postupně vyvíjejí. Vždy bude rozumné budovat spíše rozmanitější mix odpovídající podmínkám v daném místě s možností reakce na případné změny. Dost těžko si dovedu představit, že by se sázka na jediný zdroj, v daném případě břidlicový plyn, mohla v dlouhodobém horizontu ekonomicky i jinak České republice vyplatit.    

Nejsem ekonom, takže se mohu ve svých úvahách mýlit. Pan Zajíček je v rozhovoru a svých dalších článcích velice razantní a jednoznačný ve svém tvrzení o zářné budoucnosti plynu z břidlic a neexistenci jiných než krátkodobých investorů jdoucích pouze po zaručeném zisku. Vzhledem k tomu, že ve svých vystoupeních používá novinářsky atraktivní styl nepřipouštějící pochybnosti, nevím, jestli svá razantní prohlášení myslí vždy úplně vážně. Nevím, zda si celá ekonomická komunita stejně jako on myslí, že dnes už neexistují strategičtí investoři s dlouhodobým výhledem a vizí rozvíjet firmu, která nejen přináší zisk, ale kvalitně vyrábí užitečný produkt. A právě s výhledem dlouhodobé existence na trhu rozvíjí širší portfolio, aby se překonaly negativní či využily pozitivní změny podmínek u jednotlivých zdrojů, které zákonitě nastanou. A to i ty, dnes neočekávané. Docela rád bych slyšel další názory z ekonomické obce na tuto problematiku.

 

V Řeži 24. 7. 2012


Zpet