Jak ovlivní Fukušima elektroenergetiku v Evropě?
Vladimír Wagner
Německo se už definitivně rozhodlo odstoupit o jaderné energie a průběh odstavování jaderných elektráren chce po událostech ve Fukušimě 1 ještě zrychlit. Odstoupení od jádra zvažuje několik dalších evropských zemí. Zkusme se podívat na průběh a dopady, které by tato rozhodnutí mohla v Německu i Evropě mít.
Jaderné bloky Biblis A a
Biblis B (zdroj RWE POWER AG).
Je nutné realisticky porovnávat rizika
Hned na začátku je třeba zdůraznit, že německé rozhodnutí nebylo způsobeno tím, že by na základě událostí ve Fukušimě 1 došlo k přehodnocení reálných rizik spojených s provozem konkrétních německých jaderných elektráren. Došlo pouze k ještě větší „citlivosti“ německé veřejnosti vůči těmto rizikům v protijaderné atmosféře, která už byla vytvořena v předchozích letech. Do jisté míry je to velmi nebezpečný precedens, kdy se energetická politika nerozhoduje na základě reálných faktů, znalostí a odborných studií, ale pouze náladami a pocity veřejnosti masírované kampaněmi reklamního typu bez reálného poznání a pochopení dopadů různých variant konkrétních kroků.
Jako ukázka neschopnosti posoudit reálná rizika a dopady průmyslových havárií, která se ve veřejnosti vytvořila, mohou sloužit právě havárie spojené s jaderným průmyslem, které se v Japonsku udály před Fukušimou 1. Než se o nich rozepíši podrobněji, chtěl bych zdůraznit, že využití jaderné energie a s tím spojená radioaktivita jsou pochopitelně s riziky spojeny. Je tak třeba k nim přistupovat velmi opatrně a vážně, rizika co nejvíce snižovat, oceňovat a vážit.
V článku na Britských listech jsem popsal průběh konkrétních havárií, které se staly v japonském jaderném průmyslu. Za největší, která je spojena s radioaktivitou, je považována nehoda v malém podniku pro přípravu jaderného paliva s vyšším obohacením Tokaimura. Podrobnější popis události si lze přečíst ve zmíněném odkazu. Reálné následky však byly relativně velice malé. Kromě tří pracovníků továrny neměl žádný další zdravotní následky a obdrženou dávkou záření nepřekročil hodnotu povolenou pro pracovníky se zářením. Ze zmíněných tří bohužel dva zahynuli. Nedošlo k úniku radioaktivity do okolí a jediným reálným následkem pro civilní obyvatelstvo byla dvoudenní evakuace 161 lidí z nejbližšího okolí. Připomeňme si dvě nedávné nehody z České republiky. Při explozi v závodě Explosia na výrobu nitroglycerinu v areálu podniku Synthesia v dubnu tohoto roku zahynuli čtyři lidé. Při požáru plastů v Chropyni muselo být okolní obyvatelstvo evakuováno na dvojnásobnou dobu oproti době evakuace v okolí závodu v Tokaimuře a jejich nemovitosti byly znečištěny zplodinami hoření, i když koncentrace nebezpečných látek v půdě nepřekračuje bezpečnostní limity. Zatímco o těchto nehodách mimo Česko v podstatě nikdo nevěděl a po pár letech už i většina z nás na ně zapomene, událost v podniku Tokaimura je už léta a bude ještě dlouho prezentována jako velká jaderná nehoda.
Při jaderné havárii ve Fukušimě 1 zatím nezahynul žádný pracovník vlivem radiace. Pouze dva byly zabiti přímo při zemětřesení. Zatím nebyly žádné zdravotní dopady na civilní obyvatelstvo a pokud se neobjeví nějaké další zásadní problémy, což pochopitelně není vyloučeno, tak by se evakuovaní mohli vracet do svých domovů začátkem příštího roku (podrobněji o událostech ve Fukušimě zde). Pokud reálně porovnáme dopady a zmařené životy na jednotku vyrobené energie pro jednotlivé zdroje energie, tak je na tom jaderná energie i po Fukušimě 1 velice dobře a většinu reálně využívaných zdrojů v bezpečnosti předčí.
Nutnost reálného oceňování a srovnávání velikostí rizik a ekologických dopadů se pochopitelně netýká jen jaderné energetiky. V diskuzi k nedávném článku o mořských větrných farmách se poukazovalo na ohrožení ptactva a zvláště netopýrů větrnými elektrárnami. To, že větrné turbíny mohou tyto živočichy ohrožovat, je skutečností. Ovšem, vždy je třeba vzít v úvahu míru příslušných ekologických dopadů v daném místě. Mořské větrné farmy sice mohou ohrozit mořské ptáky, ptáky při tahu, ale těžko už netopýry. Je třeba také srovnat přirozené příčiny úmrtí ptactva a ohrožení větrnými turbínami. Abychom pak nebyli překvapeni srovnáním, kolik ptáků uloví kočky a kolik jich padne za oběť větrným elektrárnám.
Abych byl správně pochopen, nechci tvrdit, že neexistují rizika s provozováním jaderných elektráren. Právě naopak, také je mi jasné, že bude třeba důkladně prostudovat všechny zdroje a reálné dopady havárie v Fukušimě 1. Po důkladné analýze je třeba zjištěné skutečnosti aplikovat na bezpečnostní opatření u současných i budoucích jaderných elektráren. Stejně tak nechci popírat ekologická rizika provozování větrných turbín. Využití žádného energetického zdroje není bez rizika a ekologických dopadů. Jen je třeba je důkladně oceňovat a srovnávat pro podmínky v daném místě.
To toho porovnávání je pak ovšem třeba zahrnout i rizika a dopady, které vyvstanou v případě, že díky zákazu využívání některého ze zdrojů vznikne nedostatek elektřiny nebo bude její cena mnohem vyšším. Následné sociální dopady a bouře mohou mít na svědomí daleko více obětí a škod než libovolná možná havárie jaderného zdroje.
Situace v Německu
O odstoupení Německa od jádra rozhodla už na začátku minulého desetiletí koalice SPD a Zelených. Už tedy téměř deset let se tak německá energetika připravuje na uzavření a nahrazení jaderných elektráren. Ukázalo se však, že to nebude jednoduché a hlavně finančně velmi náročné. To byl i důvod, proč vláda kancléřky Merklové navrhla a posléze bylo schváleno prodloužení provozu jaderných reaktorů. Předpokládalo se, že by získané prostředky byly využity na dotování obnovitelných zdrojů. Po událostech v jaderné elektrárně Fukušima 1 však bylo rozhodnuto o pozastavení tohoto rozhodnutí a zastavení sedmi nejstarších německých jaderných elektráren i reaktoru v Krümmel. Zatím na tři měsíce, po kterých se rozhodne o jejich případném úplném odstavení. Je jasné, že v případě odstoupení od smlouvy o prodloužení činnosti jaderných reaktorů či dokonce ještě rychlejšímu jejich odstavování budou finanční prostředky na obnovitelné zdroje chybět. Podívejme se na dopady současných rozhodnutí na německou energetiku. Nejdříve na ty v krátkodobém horizontu a pak i v dlouhodobějším období.
Jaderná elektrárna Krümmel byla už odstavena před událostmi ve
Fukušimě.
Blízký horizont a stabilita sítě
V horizontu nejbližších let a desetiletí má Německo pouze dvě ekonomicky a technologicky reálné možnosti jak nahrazovat jaderné zdroje. Jedná se o fosilní a větrné zdroje. Pravděpodobně se využije kombinace těchto zdrojů. Bude to mít dva dopady. Prvním bude zvýšená produkce oxidu uhličitého a rychlejší spotřeba fosilních zásob. Druhým, v případě většího využívání větru a plynu, bude zvýšená cena elektřiny.
Při posuzování toho, zda rychlé odstavení jaderných elektráren neohrozí energetickou síť Německa, je třeba posoudit tři aspekty. Prvním je, jestli může být uspokojena celková potřeba elektrické energie v Německu. Další dva souvisí s faktem, že u elektrické energie musí být v každé době v rovnováze spotřeba a produkce elektrické energie. Energetická síť tak musí mít takový výkon, aby pokryla i největší odběrové špičky. Zároveň musí mít v dané oblasti dostatečný stabilní výkon, který dokáže udržet stabilitu energetické sítě, a je třeba mít dostatečné kapacity elektrického vedení pro přepravu výkonu z místa produkce do místa spotřeby.
Po událostech ve Fukušimě odstavilo Německo osm jaderných elektráren, z nich však dvě už odstaveny byly (Krümmel a Brünsbuttel). Jejich celkový elektrický výkon je 8,5 GW, z toho na zmíněné již odstavené elektrárny připadá téměř 2 GW. Celkový výkon všech jaderných elektráren je pak 20 GW.
Celková produkce elektrické energie v Německu je v posledních letech zhruba 610 TWh, z čehož zhruba 20 TWh bývá čistý export. Jaderné zdroje dodávaly zhruba 140 TWh a například v roce 2009 obnovitelné zdroje dodaly 74 TWh. Pokud by se odstavily jaderné bloky a přestala energie vyvážet, musí fosilní zdroje dodat zhruba 516 TWh. Podle německých zdrojů (UBA) je současný celkový výkon těchto elektráren 90 GW. I kdyby jejich efektivní koeficient využití instalovaného výkonu byl pouze 2/3, tak by celkové množství produkované elektrické energie bylo přes 520 TWh a tedy dostatečné. Je však třeba doplnit, že část z této kapacity jsou starší elektrárny v současnosti nejen z ekonomických důvodů málo využívané a držené spíše jako záloha. Další část tvoří plynové elektrárny, které zálohují výkon obnovitelných zdrojů a z tohoto důvodu je koeficient využití instalovaného výkonu nižší. Na druhé straně je ve stavbě několik uhelných a plynových elektráren, které mají jaderné nahradit. Z hlediska potřeby celkové roční produkce elektrické energie je tak Německo odstoupení od jádra schopno uskutečnit. Ovšem s výrazným dopadem na zvýšení její ceny a produkce oxidu uhličitého.
Podívejme se na problém s pokrytím proměnné produkce
v různých místech. Spotřeba se značně mění v průběhu dne i roku.
V Německu bývá maximální spotřeba většina v prosinci. V roce
2008 byla maximální hodnota požadovaného výkonu 77 GW a v roce 2009 pak 73 GW.
Vzhledem k jisté nutné bezpečnostní rezervě je třeba zajistit možnost
pokrýt v maximu požadovaný výkon okolo 80 GW. Je třeba počítat s tím,
že zaručený dostupný výkon v daném okamžiku je menší než instalovaný výkon
stabilních zdrojů. Podle publikovaných analýz je jeho současná hodnota i
z jadernými zdroji odhadována zhruba na 93 GW. Po uzavření již zmíněných
sedmi jaderných elektráren se nesníží o více než je jejich instalovaný výkon,
tedy 8,5 GW. Pořád ještě zůstává jistá rezerva. Je tak vidět, že pro zimu na
přelomu let
V roce 2020 bude v Německu dramatický rozdíl mezi produkcí a
spotřebou elektřiny na severu a na jihu ( zdroj: A. Agricola, H. Seidl:
Remodeling Germany´s electricity supply systém, Modern Power Systems, březen
2011, str 32)
Bez linií velmi vysokého napětí nelze efektivně využít obnovitelné
zdroje
Důležité
ovšem je nejen to, jestli je dostatečný momentální výkon zdrojů, aby pokryl
spotřebu, ale také, zda je možné jej do místa spotřeby dopravit. To je důležité
hlavně kvůli tomu, že jistou část produkce jaderných zdrojů chce německá vláda
nahradit pomocí zdrojů obnovitelných a jako jedinou z ekonomického a
technického hlediska významnější možností je v současnosti větrná energie
získaná hlavně pomocí mořských větrných farem. Spuštění prvního takového
komerčního parku Baltik 1 se věnoval nedávný článek. Tyto mořské
parky, stejně jako většina pozemních větrných turbín, jsou v místě
ideálních větrných podmínek, tedy na severu Německa. Většina spotřebitelů
elektrické energie je však spíše na jihu. Navíc se pro ukládání přebytečné
energie produkované během větrných dní využívají rakouské vodní elektrárny a ty
jsou také na jihu. Velice vážným problémem je tak transport elektrické energie
ze severu na jih. Německu chybí velké množství linek velmi vysokého napětí.
První studie o sítích Spolkové energetické agentury (DENA), která byla
dokončena v roce 2005, ukazovala, že je třeba v průběhu deseti let
vybudovat
Pro udržení stability sítě je třeba mít v každé její
části dostatečný výkon stabilních zdrojů. Proto se řada velkých uhelných či
plynových zdrojů staví nebo plánuje v oblastech, kde se budou odstavovat
jaderné elektrárny. Například stabilizující funkce jaderné elektrárny Isar
Jaderná elektrárna Isar 1
(zdroj Miguel Villagran/Getty Images
Pro stabilizaci německé elektrické sítě lze využít i zahraniční zdroje, v současnosti je kapacita linek pro transfer energie ze zahraničím okolo 17 GW. Už jsme mluvili o možnosti využívání rakouských vodních elektráren pro ukládání energie z německých větrných farem nebo slunečních elektráren. Stejnou možnost mohou poskytovat i norské a další severské hydroelektrárny. Proto se Německo připojuje na severoevropskou elektrickou síť a plánuje položení několika podmořských kabelů pro transport elektřiny do Norska. Zde by nemusely být takové problémy s povolováním pokládání těchto kabelů, ale velmi vysoká je jejich cena. Jak už bylo zdůrazněno, jsou jedinou masivněji ekonomicky a technologicky využitelnou metodou skladování energie v současné době právě vodní přečerpávací elektrárny a možnosti jejich budování jsou v Německu značně omezené. Další možností pro stabilizaci sítě je využití francouzských i českých jaderných zdrojů. Ve všech zmíněných případech to však vede k nutnosti posílení příslušných linií elektrického vedení. Pokud opravdu bude chtít Německo efektivně využít instalovaný výkon 47 GW ve větru a 50 GW ve fotovoltaice, které v posledních studiích DENA o nahrazování jaderné energie plánuje mít v roce 2020, tak se bez intenzivního budování elektrických sítí uvnitř Německa i ven neobejde. Ještě bych doplnil, že plánovaný instalovaný výkon fotovoltaických elektráren je zhruba stejný jako u větrných, ale jeho koeficient využití instalovaného výkonu je násobně nižší (nedosahuje ani dvanácti procent) a cena elektřiny z nich násobně vyšší (až téměř řádově).
Z předchozího výkladu se zdá pravděpodobné, že plánované odstoupení od jádra může Německo uskutečnit bez ohrožení své elektrické sítě. Ovšem v každém případě budou velkou část zdrojů, které jádro nahradí, tvořit uhelné a plynové elektrárny. Teď nemluvím o instalovaném výkonu, ale o podílu na produkované energii. Jakým způsobem se na této náhradě budou podílet obnovitelné zdroje, závisí silně na schopnosti rychle stavět potřebná vedení velmi vysokého napětí ze severu na jih. Teoreticky je sice možné, že by se Německo obešlo bez importu elektrické energie, ale dovoz levné elektřiny z uhelných a jaderných zdrojů mu umožní alespoň částečně snižovat cenu elektřiny. Ta bude velmi silně tlačena nahoru potřebami souběžné stavby obnovitelných zdrojů, fosilních zdrojů, které je zálohují, a linií velmi vysokého napětí, které transportují obnovitelnou energii ze severu na jih. Zvyšující se spotřeba plynu by pak mohla tlačit nahoru i jeho cenu a tím i cenu elektřiny z něho vyrobené. Je ovšem otázkou, jak bude veřejnost a zelené aktivity reagovat na zákonité negativní dopady nastoupeného směru. Jde o zvyšování podílu fosilních paliv a tím i produkce oxidu uhličitého. Stavba velmi dlouhých vedení velmi vysokého napětí má své ekologické dopady na okolí. Velmi negativně již pociťují stavbu velkých větrných farem a s tím spojených vedení, které mění vzhled krajiny, například v Anglii, kde se jich v posledních letech postavilo velké množství. Také dost dramatické zvýšení ceny elektřiny a ekonomické i sociální dopady na společnost mohou velmi silně ovlivnit nálady obyvatelstva. Jestliže se politici v Německu podřídili iracionálním náladám vyvolaným aktivistickými hnutími nyní, mohou příště následovat nálady stejně nebo ještě více iracionální. Nejen ekonomiku tak mohou zavést do slepé uličky.
Plynová elektrárna Irsching 4 (zdroj Siemens).
Vzdálenější horizont - evropský kontext
Nejméně reálné se mi na německém plánu jeví právě dostatečně rychlé postavení potřebných posílení síťových vedení vysokého i velmi vysokého napětí. Ta jsou, tentokrát ovšem z celoevropského hlediska, klíčová i v dlouhodobějším horizontu po roce 2020. Pokud chce Německo nebo celá Evropa přejít k většímu využití obnovitelných zdrojů, narazí na velký problém. Efektivně se dá využívat na severu zvláště u pobřeží větrná energie hlavně ve formě mořských větrných farem a na jihu pak sluneční energie hlavně ve formě tepelných slunečních elektráren. V dlouhodobějším horizontu by tento potenciál rádo využilo nejen Německo, které intenzivně podporuje například stavbu tepelných slunečních elektráren ve Španělsku. Patrně se k nim obrátí i Itálie, která po Fukušimě 1 opět ohlásila odstoupení od jádra. Ovšem vždy bude potřeba vybudovat elektrickou síť, která by energii z obnovitelných zdrojů na okrajích Evropy dopravila do centrálnějších částí. Tyto úvahy vedly k představám o vybudování centralizované evropské sítě Supergrid, což by měl být systém „elektrických dálnic“ velmi vysokého napětí propojující jednotlivá národní energetická centra v Evropě. Supersíť by umožnila efektivní přenos nejen obnovitelné elektrické energie na velké vzdálenosti.
Bez této Supersítě je vysoký stupeň využití obnovitelné energie v dohledném časovém horizontu několika desetiletí nemyslitelný. Jde o zajímavý paradox, protože většina humanitně zaměřených aktivistů bojujících za obnovitelné zdroje v nich vidí prostředek k decentralizaci a boji proti globalizaci. Ovšem realita může být úplně opačná a jimi prosazené odstoupení od klasických zdrojů povede k intenzivní integraci Evropy. To, že většina elektrické energie bude vyrobena hodně daleko od místa spotřeby, povede k nutnosti centrálního řízení celoevropské elektrické sítě a velkou vzájemnou závislost různých i velmi vzdálených evropských regionů v této oblasti. Lze předpokládat, že bez integrace evropské energetiky a provozovatelů soustav, ať již vlastnickou koncentrací či administrativními nástroji, nebude projekt přechodu k většímu podílu obnovitelným zdrojům uskutečnitelný. Je třeba řešit problém s velkými finančními náklady, které bude potřeba nejen na budování Supersítě vynaložit. Určitě se podobně jako u klasických linek vysokého napětí také objeví problémy při povolování a přístupu k pozemkům. Předpokládá se, že první taková propojení uvnitř kontinentu nebudou dříve než po roce 2020. Rychleji se budují podmořská spojení. Podmořské kabely s kapacitou stovek megawatt už propojují Dánsko s Norskem. Tři linie HVDC Skagerrak s celkovou kapacitou 940 MW budou v roce 2014 doplněny o další s kapacitou 700 MW. Podmořský kabel spojuje s Norskem také Velkou Britanii. Plánuje se další posílení těchto podmořských spojení a pokládka nových například mezi Norskem a Německem.
Silná závislost na elektrické energii ze zahraničí se už projevuje u řady států v současné době. Už zmíněná Itálie importuje přes jedenáct procent své spotřeby elektrické energie (78 procent své produkce pak získává z fosilních zdrojů), které pokrývá hlavně z francouzských jaderných zdrojů. Rakousko má čistý deficit okolo sedmi procent (stejně jako u Itálie stav v roce 2008), který pokrývají i jaderné zdroje z Česka. Fosilní zdroje produkují v Rakousku téměř třicet procent elektrické energie, i když díky velmi výhodným geografickým podmínkám v něm šedesát procent elektřiny produkují vodní elektrárny. Itálie uvažovala o využití jaderné energetiky a předpokládala referendum o odvolání zákazu stavby jaderných elektráren. Po událostech ve Fukušimě 1 od snahy o budoucí využití jaderné energetiky odstoupila. Její deficit v produkci elektrické energie se tak v budoucnosti bude spíše prohlubovat. Podobné problémy mají i některé další evropské státy. Posilování mezistátní celoevropské elektrické sítě tak bude prosazováno i touto skutečností.
Vývoj produkce elektrické energie v dlouhodobém horizontu bude podle mého názoru silně záviset na dvou faktorech. První souvisí s tím, zda se podaří najít efektivní a ekonomické metody ukládání energie. To by mohlo dramaticky zlepšit efektivitu využívání obnovitelných zdrojů. Druhý pak s tím, do jaké míry a jak rychle bude možné a nutné převádět na elektřinu dopravu. Pokud by elektrifikace dopravy probíhala rychle, zvýšila by se dost dramaticky i spotřeba a nutnost produkce elektrické energie. Je jasné, že úspory energie, efektivnější využití a provoz decentralizovaných malých zdrojů a využití chytrých sítí pomůže hlavně k větší stabilitě a účinnosti při využití lokálních obnovitelných zdrojů pro zásobování domácností a dalších malých spotřebitelů. A musí být dalším prvkem budoucího rozvoje energetiky. Ovšem nevyřeší problém zásobování průmyslu, potřebného třeba právě pro výrobu prvků chytré sítě, a dalších velkých spotřebitelů. Podle mého názoru se ani v dlouhodobějším horizontu Evropa bez jaderné energetiky neobejde. A snaha o příliš velký podíl obnovitelných zdrojů bude hlavně z ekonomického hlediska jen velmi těžko uskutečnitelná. Na druhé straně, pokud Německo odstoupí od jádra a zaměří se pouze na efektivní využití potenciálu obnovitelných a fosilních zdrojů, nemusí to být příliš velké negativum negativum. Důležité je, aby se v celoevropském měřítku udržel co nejširší vějíř využívaných zdrojů energie. A hlavně, aby se jejich využívání v co největší míře řídilo racionálními technickými a ekonomickými parametry a podmínkami v daném místě a oblasti.
Loď na pokládání podmořských kabelů Nexans Skagerrak (Zdroj Manuel
Hernández Lafuente)
Dopady na Českou republiku
Odstoupení Německa od jádra a případné tlaky na jeho následování znamenají pro Českou republiku značná rizika. Máme daleko omezenější možnosti pro nahrazení jaderných zdrojů jinými než v Německu. Nemáme mořské pobřeží a možnost využít mořské větrné parky. Zásoby uhlí jsou omezené a relativně brzy se vyčerpají. Mimoto je uhlí potřeba pro teplárenství. Přechod od jádra zpět k uhlí tak není možný bez jeho dovozu.
Pokud se jedná o plyn, lze předpokládat, že jeho spotřeba a tím i cena, i vzhledem k situaci v Německu, poroste. A kupní síla českého obyvatelstva i ekonomická síla České republiky je mnohem menší než u Německa. To snižuje i možnosti využití fotovoltaiky, protože cena elektřiny z ní je příliš vysoká. A ani v Německu nemůže být nějakým významnějším zdrojem.
Další významný dopad může nastat, jestliže Německo nepostaví včas potřebné linie pro transport větrné energie ze severu na jih nebo nezajistí vypínání větrných turbín v případě velkého přebytku produkce. Pak může být výrazně ohrožena i stabilita naši sítě.
Německo se změnilo a nejspíše na velmi dlouho z exportéra elektrické energie spíše na importéra. V současné době jsou všechny státy okolo nás importéry elektřiny a jedině my máme jisté přebytky v produkci. Pokud se ovšem včas nezahájí budování nových jaderných bloků v Temelíně, tak vzhledem k zavírání dosluhujících uhelných zdrojů a úbytku uhelných zásob se situace změní i u nás. Situace by se v dohledné době mohla trochu zlepšit pouze u Slovenska, které pravděpodobně dostaví dva rozestavěné bloky v jaderné elektrárně Mochovce.
V této situaci tak pro nás značné riziko představují tlaky aktivistů z Rakouska a Německa na uzavření našich jaderných elektráren. Pokud němečtí aktivisté přesunou po uzavření německých jaderných elektráren svoji pozornost a aktivity k jaderným elektrárnám českým, bude to úplně jiná situace, než tomu bylo v případě aktivistů rakouských. Německo je politicky i ekonomicky diametrálně odlišná váhová kategorie. To, že k takové propojení nejen německy mluvících protijaderných aktivistů dochází, je vidět i z nedávné dohody mezi jejich rakouskými, německými a českými zástupci v Dolním Dvořišti a první společné protijaderné akci v hornorakouském Freistadtu. Že jsou nyní jejich hlavním cílem české jaderné elektrárny, je vidět i z obsazení místa protijaderného pověřence hornorakouské vlády Daliborem Stráským.
Zmínil bych ještě jeden možný dopad na Česko. A to ekologický. Sousední Polsko je velmi silně závislé na produkci elektrické energie ve starých uhelných elektrárnách, přičemž jeho silně průmyslová oblast kolem Katovic je blízko našich hranic. Poláci uvažují o částečném nahrazení uhelné energetiky jádrem. To by vedlo ke zlepšení ekologických podmínek i u nás. Pokud od tohoto rozhodnutí, třeba tlakem německých protijaderných aktivistů, odstoupí, zůstanou pravděpodobně ještě hodně dlouho u uhlí.
Lze očekávat další aktivity proti českým jaderným elektrárnám (zdroj
Slavomír Kubeš MF Dnes)
Závěr
Německé odstoupení od jaderné energetiky a jeho zrychlení po událostech ve Fukušimě 1 bude mít značné dopady nejen na Německo. Jak je vidět i z plánů, které uveřejnila DENA, povede k přesunu produkce elektrické energie hlavně k fosilním a větrným zdrojům. Plánuje se sice i velmi velký instalovaný výkon fotovoltaiky, ale díky jejímu malému koeficientu využitelnosti instalovaného výkonu bude její podíl na celkové produkci relativně malý. Dominantní část jaderných zdrojů tak nahradí zdroje fosilní s odpovídajícím zvýšením spotřeby fosilních zásob a produkce oxidu uhličitého. Velikost podílu obnovitelných zdrojů bude silně závislá na vybudování velkého množství linií velmi vysokého napětí, které umožní transportovat větrnou energii ze severu na jih. Je otázka, jak tento směr přijmou zelená hnutí, která byla hlavním motorem aktivit proti jaderným elektrárnám.
V celoevropském kontextu je několik důležitých aspektů. Německo provedlo změnu, která má evropský dopad, bez přílišné konzultace s evropskými partnery. V delším horizontu předpokládá využívání zahraničních zdrojů, například norských vodních elektráren. To předpokládá, že Norsko postaví potřebné sítě, které dovedou elektřinu s vodních elektráren do koncového bodu podmořských kabelů a posílí síť svých přečerpávacích elektráren. A to bude mít dopad na vzhled norské krajiny. Pokud potenciál severských států pro ukládání energie využije Německo, tak už možnosti využívání tohoto zdroje budou pro jeho evropské partnery omezeny. Vzhledem k tomu, že v Evropě se buduje jednotný trh s elektřinou, má přechod Německa na dražší způsoby produkce elektřiny dopady na její cenu nejen v Německu. Stejně tak jsou společné zdroje plynu pro evropský trh a německé rozhodnutí má dopad i na jeho cenu. Jedním z dopadů je i vycouvání Německa z řady oblastí výzkumů spojených s jadernou energetikou. A důležité budou i dopady na evropskou politiku cesty k omezování produkce oxidu uhličitého. Žádný z těchto nebo dalších dopadů nebyl dopředu například s Norskem nebo dalšími evropskými partnery konzultován. Pokud bude chtít Německo přejít ve větší míře na obnovitelné zdroje, tak se bez intenzivního jednání, spolupráce a integrace v této oblasti s ostatními evropskými partnery neobejde. Ty však musí být založeny na odborných studiích, faktech a racionálních posouzeních a ne na aktivistických a politických vystoupeních a demonstracích.
Podle mého názoru budou mít události ve Fukušimě 1 na energetickou situaci značný dopad. Německo, Itálie a některé další státy v nejbližších letech jadernou energetiku úplně zavrhnou. Bude zajímavé sledovat, jak se jim bude dařit produkci elektřiny řešit. Na druhé straně například Francie, ale ani Česká republika, si to jen těžko může dovolit. Francie navíc bude potřebovat obměnit a možná i rychlejším tempem staré jaderné bloky. To se týká i některých dalších evropských zemí. V tomto směru bude zajímavé, jak budou vypadat připravované zátěžové testy evropských jaderných elektráren a jaké budou jejich výsledky. Zvýšení ceny elektrické energie a jejího nedostatku, ke kterému povedou změny v Německu, by mohlo být také impulsem ke stavbě nových jaderných bloků. Otázka konkrétního dopadu třeba na stavbu jaderných bloků a budoucí podobu evropské produkce elektrické energie tak může být mnohem otevřenější, než by se mohlo zdát.
V Řeži 18. 5. 2011
