Je opravdu zelená magie nejlepší cestou k překonání ropného zlomu?

Je opravdu zelená magie nejlepší cestou k překonání ropného zlomu?

Vladimír Wagner

„Mezi věřícími církve nekonečného technologického pokroku a ekonomického růstu je dost obvyklé trvat na tom, že energie je nekonečná, s tím závěrem, že lidské bytosti si jí mohou přivlastnit tolik, kolik jen chtějí.“

John Michael Greer: Cesty Síly

Již dlouhodoběji vychází na Britských listech příspěvky věnované ropnému zlomu, například cyklus článků Johna Michaela Greera překládaný Karlem Dolejším. Pokusil bych se polemizovat s některými představami, které se v těchto příspěvcích objevují. V záhlaví jsem použil citát, kterým se John Michael Greer snaží do jisté míry „zgrotesknit“ názory těch, kteří nesdílí jeho představy o konci vývoje technologické civilizace a nadcházející éře „zeleného kouzelnictví“. Nikdo z těch, kteří považují za smysluplný technologický pokrok a ekonomický růst, si nemyslí, že energie je nekonečná. Ostatně neuvažuje ani o nekonečném vývoji ať už technologickém nebo jiném. Přisuzovat jim tuto představu je podobné tomu, když by se dělala legrace ze zastánců trvale udržitelného rozvoje s tím, že si neuvědomují konečnost existence Země.

Jak je to se zákony termodynamiky a zdroji energie na Zemi?

Technologický pokrok je ve své podstatě zvyšování množství znalostí a objemů poznatků lidstva o světě, které umožňuje rozšiřovat paletu využitelných technologií. Rozšiřující se sortiment technologií umožňuje efektivněji a kvalitněji produkovat nejen potraviny a další produkty nutné pro život člověka ale také uspokojovat jeho kulturní, poznávací, sociální a další potřeby. To nakonec vede k ekonomickému růstu a zvyšování životní úrovně. Ve skutečnosti zastánci technologického pokroku trvají pouze na tom, že energetická spotřeba naší civilizace není v současnosti limitována prvním a druhým termodynamickým zákonem, které zmiňuje John Michael Greer, ale limitami technologickými. Není to tím, že by termodynamické zákony neplatily. Platí, ale pouze pro uzavřené systémy. A naše Země je systém otevřený, do kterého je hlavně Sluncem dodáváno obrovské množství energie. Příkon energie ze Slunce na Zemi je zhruba 174 000 TW. Připomeňme, že současná celková světová spotřeba energie je zhruba 14 TW. To není málo. Je to například hodnota srovnatelná z tokem energie z horkého jádra Země. Ten je zhruba 40 TW, přičemž polovinu z něj produkuje rozpad radioaktivních prvků (hlavně ²³²Th a ²³⁸U).

Příkon energie ze Slunce na Zemi je tak o čtyři řády větší než je současná celková spotřeba energie lidstvem. Také zásoby energie ukryté v izotopech uranu a thoria, které se vyskytuje v zemské kůře jsou o mnoho řádů větší, než by bylo potřeba k uspokojení energetických potřeb lidstva na mnoho tisíciletí a ještě více to platí o lehkých prvcích vhodných pro získávání energie slučováním. Je tak vidět, že v principu (spolehlivě v hranicích platnosti termodynamických zákonů) by bylo možné pokrýt celé energetické potřeby lidstva i jejich další nárůst i čistě z obnovitelných zdrojů založených na příkonu energie ze Slunce. To, že toho nelze dosáhnout v současnosti, a ještě asi dost dlouho i v budoucnu, je dáno tím, že zatím nemáme potřebné technologie, které by umožnily dostatečně efektivní využití těchto zdrojů a hlavně efektivní skladování získávané energie, které by se vypořádalo s jejich nepravidelnou činností. Narážíme tak na limity technologické, které se posunují s rozšiřováním lidského poznání. Stejně tak nebrání termodynamické zákony uvolnění energie se slučování lehkých prvků, ostatně v přírodě k němu dochází. I zde bude lidstvo narážet v současnosti a patrně ještě v dost dlouhé budoucnosti na nedostatečné poznání a technologické limity.

A právě na rozšiřování poznání a tím i technologických možností lidstva je založen opatrný optimismus těch, kteří předpokládají možnost rozvoje naší civilizace. A vidíme, že v minulosti a v současnosti to tak fungovalo a funguje. Poznání a nové technologie v získávání i úsporách energie velmi intenzivně rozšířily a rozšiřují naše možnosti zajištění lidských potřeb.

K čemu by vedl propad komplexity společnosti

John Michael Greer a řada dalších autorů i na Britských listech zdůrazňuje přílišnou komplexitu a provázanost naší civilizace. Snaží se už teď nebo v budoucnu o přechod na společnost rozdrobenou do malých samostatných a soběstačných komunit. A takový typ společnosti předpokládají i po jimi v brzké době očekávaném ropném zlomu. Je však třeba si plně uvědomit, k čemu by takový přechod vedl.

Řada příznivců „zjednodušení“ naší společnosti po ropném zlomu zavrhuje jadernou energetiku s odůvodnění, že potřebuje společnost komplexní, integrovanou a globalizovanou. Upínají naopak své naděje do fotovoltaiky, větrné energie a chytré energetické sítě s tím, že to je to pravé pro společnost decentralizovanou do soběstačných malých komunit. To ovšem není pravda, neboť i energetika postavená na těchto obnovitelných zdrojích potřebuje velmi sofistikované technologie a materiály. Ty vyžadují velmi rozvinutý a integrovaný průmysl. Výroba potřebných materiálů a kompletace efektivních solárních článků, větrných elektráren i velmi účinných turbín vodních elektráren potřebuje určitou, a to velmi vysokou, úroveň průmyslové výroby se značně silnou integrací a specializací. A to už nemluvím o špičkovém elektronickém průmyslu, který je potřeba pro výrobu komponent pro provoz chytrých energetických sítí. Chytré sítě jsou z pohledu centralizace a decentralizace na tom stejně jako internet. Ten sice umožňuje vysoce decentralizovaný přístup k získávání i šíření informací, ale ke svému provozu potřebuje vysoký stupeň centralizace a integrace (například mohutné servery jmen).

Je pochopitelně možné pomocí moderních technologií postavit energeticky soběstačný dům, obec i část města. Ovšem jejich vybudování je technologicky dost náročné. Nakonec i jen jejich udržení v provozu a nejnutnější opravy se bez vysoce energeticky nesoběstačných průmyslových podniků a integrované technické civilizace neobejde. A to nemluvím o okamžiku, kdy se musí využívaná zařízení obměnit. Většinou jde o vybavení náročnější, než když se na soběstačnosti tak netrvá. I to je důvod, proč jsou projekty takových sídel a jejich částí ekonomicky náročné a většinou se neobejdou bez dotací. Viz v Česku příklad Hostětína a Svatého Jána nad Malší, zmiňovaný Jindřichem Kalousem, či nedávno Markem Kvapilem uváděný příklad městečka Totnes v Anglii. Žádný z těchto a podobných příkladů by po takovém průběhu ropného zlomu, jaký předpokládají John Michale Greer a podobní autoři, nemohl fungovat.

To si John Michael Greer uvědomuje, a proto je jeho představa společnosti po ropném zlomu jiná, předindustriální. Tedy žádná elektřina, internet či jiné výdobytky industriálního či postindustriálního vývoje. Ale návrat nejméně o dvě století zpět. Hlavním zdrojem obživy jsou rodinné farmy v nichž intenzivně pracuje většina obyvatelstva. Energie se produkuje pomocí obnovitelných zdrojů, ale materiály, které jsou bez průmyslových technologií dostupné, umožňují pouze využití jednoduchých zařízení. Například stavbu různých typů větrných či vodních hamrů nebo mlýnů. Je třeba si ovšem uvědomit, že taková změna technologických možností civilizace zákonitě povede i ke změně struktury společnosti. Ta bude mít pochopitelně mnohem blíže k formám z toho minulého období než k těm dnešním. I to si John Michael Greer uvědomuje, když předkládá svou vizi „zeleného“ čaroděje. Tedy takového budoucího ekvivalentu čaroděje, který radil feudálům v době Artušově i pozdější.

Jak takový přechod mezi dvěma typy společností proběhne.

Pokud však přechod mezi zmíněnými dvěma typy společností proběhne tak rychle, jak to předpokládá John Michael Greer, tak podle mého nemůže probíhat jinak než apokalypticky. Předindustriální forma zemědělství totiž neumožní uživit současný počet obyvatel a ten se musí radikálně zmenšit. Budoucí farmy sice mohou využít pár nových znalostí, které naši předkové neměli. O některých z nich se zmiňuje John Michael Greer ve svém kurzu pro budoucí zelené čaroděje. V Evropě už budou brambory, kukuřice a další plodiny, které zde dříve nebývaly. Řada plodin je vyšlechtěna k lepším užitným vlastnostem, i když u některých je otázka, jak se uplatní při jiné formě hospodaření. Na druhé straně bude obrovský nedostatek tažných zvířat, které budou na farmách potřeba. V každém případě by takový přechod doprovázely hladomory, boje jídlo i suroviny a obrovské množství mrtvých.

Mám pochyby, zda právě ty typy znalostí a dovedností, které navrhuje John Michael Greer, nebo činnost skupin „Hnutí přechodu“, o kterém píše Marek Kvapil, jsou ty, které umožní přežít zapojeným lidem přechod přes ropný zlom v Greerově podání. Pokud opravdu má proběhnout tak rychle a do popsané formy společnosti, tak je asi opravdu nejlepší návod pro přežití opevněné sídlo v zemědělské krajině a velké zásoby potravin, jednoduchých nástrojů a hlavně zbraní. Důležitá je také velmi vysoká psychická odolnost a obrnění se proti soucitu. Další radou pro ty, kteří věří na popsaný průběh ropného zlomu, je rychlé absolvování všech dostupných očkování, zdravotních prohlídek a případně nutných operací. V postkatastrofické sci-fi Malevil od Roberta Merleho její hlavní hrdina Emanuel lituje, že v období před katastrofou odkládal doporučovanou operaci slepého střeva. A zánět slepého střeva jej také předčasně zabíjí. Podle mého názoru je například popis v této knize, i když jde „pouze“ o umělecké dílo, mnohem blíže realitě než řada příspěvků, které se v souvislosti s ropným zlomem i na Britských listech objevují.

Poznání a smysl existence lidské civilizace

Nyní bych se chtěl věnovat ještě jednomu aspektu souvisejícím s daným problémem. A ten se týká poznání, poznávání a zkoumání světa. Každá vyšší úroveň našeho poznání světa je založena na jisté úrovni technologií a komplexnosti společnosti. Přechodem ke společnosti na předindustriální úrovni obrovskou část znalostí společnost ztratí. Můžete říci, že informace o těchto znalostech mohou být zachovány v knihách a paměti přeživších lidí. A i takový přenos poznatků předpokládá a navrhuje John Michael Green. Je zde ovšem jeden podstatný rozdíl. V knihách mohou být popsány viry a virová onemocnění, geny a jejich přenos. Pokud však nemá komunita prostředky na to, aby je zviditelnila a identifikovala, tak jsou její znalosti „věroučné“ a ne vědecké. Základem vědeckého poznání totiž není soupis poznatků v knihách či jinde, ale vědecká metoda založena na neustálém jejich experimentálním ověřování, testování a rozšiřování. A společnost Johna Michaela Greena je rezignací na takové poznávání světa. Jeho zavržení vyšší komplexnosti, integrace a technologické úrovně společnosti znemožňuje dosažení vyššího stupně vědeckého poznání světa. Třeba právě poznání globálních ekologických procesů, i lidského vlivu na životní prostředí, je nemožné bez velmi náročných a sofistikovaných technologií využitých k jejich zkoumání. Naše současné představy jsou zatím značně neúplné a rozporné. A skutečnost nelze zjistit jinak, než ještě přesnějším a podrobnějším měřením a ověřováním.

Velice markantně je tak odchod od vědeckého poznání k náboženskému způsobu předávání poznatků vidět v jeho doporučení šíření ekologického povědomí do společnosti po ropném zlomu. To je neseno formou náboženskou a praktické poznatky jsou zakomponovány do rámce „zeleného kouzelnictví“ a „zelené bible“. To opět odpovídá představě předindustriální společnosti, ve které většina obyvatelstva pracuje na poli, nemá, kromě praktických zemědělských dovedností, vzdělání žádné a ani ho nepotřebuje. Jisté vzdělání má feudál který se stará o bezpečnost a ochranu zdrojů, které daná komunita má. A jeho „zelený“ čaroděj.

Pokud komplexitu společnosti omezíme a zafixujeme, nemůžeme čekat, že by lidstvo mohlo udržet či získat vyšší úroveň v poznání světa. Vysoká komplexnost a propojenost může sice znamenat i vyšší zranitelnost dané civilizace, ale bez ní nelze řady kvalit dosáhnout. Primitivní organizmy mohou být mnohem méně zranitelné než člověk s extrémně komplexním mozkem. Ale jen díky této komplexnosti může dosáhnout člověk inteligence. Ne všichni se mnou budou souhlasit, ale podle mého názoru je jedním ze smyslů existence společenství inteligentních bytostí stále hlubší poznávání zákonitostí fungování světa, ve kterém žijí. A vize Johna Michaela Greera obsahuje rezignaci na tento cíl.

Nejsem si také jistý, zda pouhé přežití je smysluplný cíl pro člověka i společnost. Otázkou je, jaký cíl a vize bude mít společnost, která rezignuje na „pokrok“ a své znalosti a poznání bude čerpat pouze z drobtů, které zůstaly po předcích. Navíc bude vědět, že toho, co dokázali a znali v zlaté éře, už nikdy nedosáhne. O tom, že by je překonala, nemůže ani snít. John Michael Greer často zmiňuje přechování vědění z římské a řecké doby v Evropě a vědění v řadě jiných civilizací v přechodových a zlomových obdobích například v klášterech. Ovšem v jeho představě má situace okolo ropného zlomu jeden podstatný rozdíl. V těch zmiňovaných dřívějších pádech civilizací došlo v konečném důsledku k převzetí těchto znalostí, jejich rozvinutí a rozšíření při cestě za mnohem komplexnější společností a vyšší úrovní poznání. Tedy po době propadu nastalo období opětného vzestupu a překonání předchozí zlaté éry. Pokud však dobře rozumím představám Johna Michaela Greera, tak podle něj je současný pád civilizace konečný, zlatá éra už skončila navěky a ani opětné dosažení úrovně jejich znalostí a možností už není možné.

Smysluplná činnost před ropným zlomem

Na rozdíl od Johna Michaela Greera si nemyslím, že by smysluplnou přípravou na přicházející období bylo studium a shromažďování návodů na ekologické farmaření a stavbu energeticky úsporných obydlí. Aby mi bylo dobře rozuměno. Pokud se někdo cítí povolán věnovat svůj život farmaření v co největším souladu s přírodou, tak ať se na to vrhne. Je to velmi smysluplná činnost. Lidé, kteří vybudovali fungující rodinné farmy a pracují na nich s láskou a nadšením, mají můj obdiv. Pokud vás baví práce na zahrádce a máte dost času se jí věnovat, pusťte se do toho. Nelze to však pojímat jako cestu k záchraně lidstva a umožnění přežití ropného zlomu konkrétním jedincům.

Nejsem takový optimista ohledně současných technologií, jako jsou ve své většině různá zelená hnutí. Například hnutí Greenpeace důvěřuje současné technice natolik, že předpokládá zajištění standardů naší civilizace pouze s využitím obnovitelných zdrojů a úsporných technologií. Já jsem značně skeptičtější a myslím, že to ještě řadu let a spíše desetiletí možné nebude. Alespoň do té doby, než se nezlepší efektivita a nesníží energetická náročnost výroby nejen solárních článků. Hlavně však je třeba objevit technologie pro efektivní masové ukládání energie. To ovšem neznamená, že by v současnosti i v letech následujících nebylo možné zajištění dostatku energie. Máme ještě například jadernou energetiku. I rozumné využívání jiných fosilních zdrojů než ropy, pochopitelně takovým způsobem, aby neohrožovalo životní prostředí, by mohlo pomoci při přechodu k jiným zdrojům energie než ropným.

Nejdůležitější činností pro překonání problémů s energetickými zdroji je tak výzkum nových technologií získávání energie ve všech možných oblastech. Tedy například práce na nových efektivních solárních článcích i jiných typech slunečních elektráren, vývoji jaderných reaktorů IV. generace, efektivnějších vodních i větrných elektráren a dalších možnostech. Důležitý je také vývoj efektivních technologií přenosu a skladování energie, například přenos velkého množství elektrické energie na velké vzdálenosti, případné využití vysokoteplotní supravodivosti, už zmíněné chytré energetické sítě či vodíkové hospodářství. Pochopitelně je prioritou hledání co nejefektivnějších technologií v oblasti energetických úspor. Ať už jde o úsporné domy, osvětlení i vytápění sídel či pracovních objektů nebo efektivní a šetrné zemědělství.

Je třeba si uvědomit, že energetika, a nejen ona, je běh na velmi dlouhou trať. Nelze zde čekat zvraty ze dne na den. Pokud mají být efektivní, musí energetická zařízení fungovat dlouhodobě. Zároveň je jejich budování náročné. A tedy i přechod od jednoho zdroje energie k druhému trvá dost dlouho. To se bude týkat i přechodu od ropy v dopravě k jiným zdrojům. Navíc je rozumné mít paletu různých zdrojů co nejširší a využívat v dané oblasti ty nejefektivnější pro místní podmínky. Myslím však také, že vývoj dostupnosti ropy bude probíhat v časových škálách daleko střízlivějších, než jsou dramatické představy Johna Michaela Greera. Bude tak dostatek času na osvojení technologií, které umožní se bez ropy jako zdroje energie obejít. A právě lidská inteligence, vynalézavost a schopnost poznání jsou ty vlastnosti, ve které nevěří John Michael Greer a věří jim ti, které kritizuje v uvedeném citátu v záhlaví mého příspěvku. Pochopitelně si ani oni nemyslí, že by mohla lidská civilizace růst, či jen existovat, nekonečně. Ale energetické zdroje pro relativně dlouhodobý rozvoj v řádu staletí i tisíciletí zde jsou.

Nemám pochopitelně křišťálovou kouli, abych dokázal říci, jak to nakonec s naší civilizací dopadne. Já osobně ovšem považuji za velmi smysluplné pracovat na rozšiřování poznání světa. Třeba i těch technologií, které mohou alespoň trochu přispět i k rozvoji jejich energetických možností. Zdá se mi poněkud zvláštní, jak se řada příspěvků na Britských listech věnuje na jedné straně kritice spotřební společnosti nadbytku i peněz a na straně druhé se tytéž příspěvky zabývají pouze tím, jak by se tyto peníze přerozdělily jinak, jak by se k co nejvíce penězům dobraly třeba i třídním bojem různé skupiny na úkor jiných. Na jedné straně líčí v jakém že to lidé u nás žijí zlatém věku blahobytu, který už končí a nebude, a na druhé straně, jakými jsou chudými ubožáky. Mám takový dojem, že se setkávám s jinými typy lidí, než někteří přispěvatelé do Britských listů. Přednáším na univerzitě třetího věku a fascinuje mě nadšení s jakým zájmem sledují senioři o nejnovější poznatky, kolik mají velice podnětných dotazů a jak rádi diskutují i při exkurzích k reaktoru či v laboratoři. Nejupravenější zahrádky a rady, jak se o ně starat, najdu právě u známých seniorů. Na druhé straně přednáším i pro středoškoláky. Také zde se setkávám s osobami, které dychtí po poznání a zajímají se o půvaby přírodních zákonitostí a stavbu i vývoj našeho vesmíru. Populárně píši a přednáším hlavně o fyzice a díky tomu jsem absolvoval řadu zajímavých debat s nadšenými lidmi všech generací. Jelikož jsou mojí hlavní oblasti zájmu právě přírodní vědy, zmiňoval jsem se zatím o nich. Znám však spoustu dalších lidí, kteří pracují s nadšením v jiných oblastech, či mají odlišné zajímavé koníčky. Zajímají se o historii, literaturu, cestují, ekologicky farmaří, věnují se různé kulturní či sportovní činnosti a nepřebernému množství dalších zálib. A současná společnost dostatku jim toto smysluplné naplnění života umožňuje. Záleží hlavně na každém konkrétním člověku, jak tyto možnosti využije. Buď honbou za mamonem, nebo něčím, alespoň podle mého názoru, smysluplnějším. Je to jako s internetem. Ten poskytuje obrovské množství informací, z toho je obrovská část nesmysly a balast. Je pouze na volbě každého jednotlivce, co si z něj vybere, co si přečte, nad čím bude přemýšlet a co si nastuduje. Chci tím jen znovu zdůraznit, že pokud nějakou činnost, kterou navrhuje John Michael Greer, považujete pro sebe za smysluplnou samu o sobě, tak se ji věnujte. Pokud ji však berete jen jako prostředek pro přežití jim popsaného ropného zlomu, tedy svého „spasení“, tak radši rychle od toho. Mohlo by se stát, že se budete desetiletí nesmyslně připravovat na katastrofu, která nepřijde. A celý život tak promarníte. I to už John Michael Greer ve svých zmínkách o hnutích z padesátých (očekávání jaderné války) a sedmdesátých (tentokrát to byla také ropa) let, i když nepřímo a bez zdůraznění, popsal. Ale vše je pouze na vašem výběru.

A právě pro tyto široké možnosti volby, alespoň podle mého názoru, stojí za to se snažit o zachování naší civilizace i pro naše děti a vnuky. Pochopitelně není nikde záruka, že se to podaří, a je jasné, že ani v budoucnu nebude lidská společnost ideální a bez negativních jevů. Ale má smysl se o její pokračování a rozvoj pokoušet.

V Řeži 25. července 2010