Má jaderná fyzika budoucnost a proč ji
studovat?
Vladimír Wagner
ÚJF AVČR Řež a FJFI ČVUT Praha
„Tento rok nastupuji na vysokou školu, bohužel ještě nevím kam. Chtěl bych se zeptat, jaké uplatnění bych měl jako jaderný fyzik - v České Republice, v zahraničí. Jaké jsou možnosti podílet se na projektech jako jsou tokamak Castor, nebo urychlovače typu LHC v laboratoři CERN. Jaká je vlastně budoucnost jaderné fyziky? Nepochybně je v ní budoucnost získávání energie, četl jsem ale odhady, že tokamaky budou použitelné zhruba až za 50 let.“
letošní maturant
Tak takový dopis jsem dostal nedávno od jednoho
z maturantů. Už jsem sice na něj odpověděl, ale rozhodl jsem se své názory
trochu lépe uspořádat i pro případné další zájemce o studium jaderné fyziky.
Podobné dotazy totiž, díky svým populárním článkům o fyzice, dostávám častěji.
Předem upozorňuji, že můj názor je vysoce subjektivní. Jsem jaderný fyzik a
tato oblast fyziky a obory blízké jsou mé oblíbené. Ve své odpovědi se zaměřím
jen na některé oblasti jaderné fyziky i možnosti jejího studia a provozování u
nás. V žádném případě nejde o úplný výčet a obory, o kterých se nezmíním,
nemusí být vůbec méně zajímavé a důležité. O některých oblastech jaderné fyziky
už jsem tady psal, takže se odkáži na podrobnější popis.
Jaderná fyzika, jako každý vědní obor, naplňuje dvě
hlavní potřeby člověka a lidské společnosti. Je to potřeba poznávat, jak je
svět uspořádán a jaké mechanismy umožňují chod a vývoj vesmíru, ve kterém
žijeme. Jestliže pravidla fungování světa pomocí vědeckého zkoumání dokážeme
popsat, můžeme je využít pro usnadnění, rozvíjení pestrosti a naplnění života
svého i celé lidské společnosti. To souvisí s tou druhou potřebou. Máme
tak na jedné straně fundamentální výzkum v jaderné fyzice a na druhé
straně její aplikace v ostatních vědách, průmyslu i dalších oblastech
života lidské společnosti.
Na instalaci
stěny ze scintilátorů spektrometru HADES v GSI Darmstadt pracovali také
naši studenti.
Fundamentální
výzkum.
Jaderná fyzika je spojena se zkoumáním fundamentálních
otázek o struktuře hmoty. Základním způsobem experimentování v jaderné
fyzice jsou srážky jader nebo částic. Pro zkoumání stále jemnějších detailů a
extrémnějších stavů potřebujeme stále větší energie těchto srážek. Jaderná
fyzika se tak prolíná s fyzikou částicovou, které se také říká fyzika vysokých
energií. Proto teď o nich budu hovořit dohromady.
Snaží poznat ty nejfundamentálnější principy a ty
nejelementárnější prvky, kterými je hmota tvořena, i komplexní struktury, které
vytvářejí. Právě v tom by nám měly pomoci experimenty, které budou
prováděny na největším urychlovači LHC (podrobněji popsán zde).
Jeho výstavba se dokončuje v laboratoři CERN. Na dokončování a přípravě
detektorů se, jak u nás tak i v samotném CERNu, podílejí i studenti
z Matematicko-fyzikální fakulty UK
v Praze (školy, kterou jsem sám studoval), FJFI ČVUT (školy kde v současnosti
v rámci katedry fyziky vyučuji) i dalších součástí ČVUT. Pracují i
v řadách týmů z Fyzikálního ústavu
AVČR a Ústavu jaderné fyziky
(ÚJF) AVČR (ten je mým mateřským pracovištěm). Studenti testují detektory,
montují je, připravují elektroniku a programové vybavení, které budou tyto
detektory kontrolovat, řídit a sbírat z nich data. Připravují programy,
které budou experimentální data analyzovat a simulace, které předpovídají
průběhu srážek na urychlovači LHC na základě současných teorií. Skupina, se
kterou spolupracuji, se podílí na přípravě experimentálního zařízení ALICE. Je
zaměřeno na studium velmi horké a husté jaderné hmoty a jejího nedávno objeveného
extrémního stavu – kvark-gluonového plazmatu. Takový stav hmoty tu byl
v době zhruba mikrosekundu po začátku rozpínání našeho vesmíru. Tato
fyzika se v současnosti studuje na fungujícím urychlovači RHIC
v americkém Brookhavenu a i tam naši studenti jezdí a pracují. Fyziku
s tím spojenou jsem popsal v časopise
Vesmír.
Náš student
na experimentu STAR v Brookhavenu
Minulý měsíc pořádala katedra fyziky FJFI „výjezdní soustředění“.
Studenti mě požádali, jestli bych tam taky nepřednášel. Jako studentovi se mi
takové zimní školy líbily, a tak jsem tam moc rád v rámci dovolené jel.
Většinu přednášek měli samotní studenti. Právě o tom, co dělají v rámci
projektů plánovaných pro urychlovač LHC a analýzy dat získaných na urychlovači
RHIC. Starší povídali pro své kolegy i nováčky. Většinou byly jejich přednášky
velmi dobré a i pro mě velice zajímavé. Bylo vidět, že se dobře zapojili do
bádání, která mohou přinést v nejbližších letech klíčové poznatky pro náš
pohled na strukturu hmoty. Studenti jsou dnes opravdu dobří a za několik let
nás strčí do kapsy. Tedy alespoň mě a tak to má být. A budou to i oni, kdo
budou třeba při objevu Higgsova bosonu nebo fundamentálních vlastností kvark-gluonového
plazmatu. A pochopitelně, že na soustředění byla i legrace, výborná indická
večeře, kterou studenti připravili, a i lyžování.
Že se nám daří vychovávat odborníky, kteří se po
úspěšné práci v zahraničí bych chtěl dokumentovat alespoň jedním
příkladem. V minulém roce na katedře nastoupila manželská dvojice. Oba,
jako studenti, dělali diplomku v oblasti klasického studia struktury jádra
pomocí jaderné spektroskopie. Svoji PhD práci už dělali v Německu na
experimentu HADES (o tom si povíme trochu za chvíli) a experimentech
v laboratoři CERN. Získali postodktorandská místa v zahraničí právě
na experimentech studujících velmi horkou a hustou hmotu. A nyní získané
zkušenosti a znalosti uplatňují při výchově našich nových studentů. A pokud to
jsem schopen posoudit, vedou si přitom skvěle.
A také
takovou práci musí nejen naši studenti v laboratoři CERN dělat. (Zdroj:
prezentace PhD studenta V. Krále /ÚTEF ČVUT/ na našem seminárním soustředění)
Nemusíte jezdit ani tak daleko jako je CERN ve Švýcarsku
nebo Brookhaven v Americe. Špičková jaderná pracoviště, zkoumající
fundamentální otázky struktury hmoty, jsou i mnohem blíže. Jako příklad může
sloužit laboratoř GSI v Darmstadtu v Německu. Tam se i naši studenti
zúčastňují zkoumání základních vlastností silné interakce pomocí studia rozpadu
tzv. vektorových mezonů na pár elektronu a pozitronu. Podrobněji jsem to popsal
v článku
pro Vesmír. V této laboratoři se v následujících letech bude
stavět nový velmi moderní urychlovač, který bude pracovat sice při vysokých
energiích, ale nižších než se dosahují v laboratoři CERN. Umožní tak
studovat chladnější, ale velmi hustou jadernou hmotu. Tedy hmotu, která má
blíže k té, která existuje v neutronových hvězdách. I na těchto
experimentech se plánují podílet skupiny z FJFI ČVUT a ÚJF AVČR.
K velmi důležitým studiím struktury jader i atomů
není nutné mít supervelké energie a urychlovače. V GSI Darmstad byla
objevena řada supertěžkých prvků s počtem protonů až 112. Studuje se tam i
chemie těchto elementů. To, že se těchto experimentů účastní i čeští studenti,
jsem popsal v článku
o studiu oxidu hassičelého. Struktura jader se zkoumá i na řadě dalších
kvalitních evropských pracovišť.
Už historický
záběr z montáže spektrometru HADES v GSI Darmstadt. Náš ruský PhD
student (nalevo) po úspěšné obhajobě skončil na experimentech
v Brookhavenu.
To, že se opravdu základní otázky struktury hmoty
studují i při nízkých energiích bez pomoci velkých urychlovačů, bych
dokumentoval na experimentech zkoumajících neutrina. Experimenty, studující tyto
velice záhadné částice, se svou náročností, a dokonce i velikostí, začínají
podobat vysokoenergetickým urychlovačovým experimentům. Stěžejní okamžik
jednoho z nich, experimentu KATRIN, jsem popsal v krátkém
příspěvku a podrobněji kolega v článku
pro časopis Vesmír. Měl jsem tu čest minulých pět let organizovat tým PhD
studentů, kteří se zabývali experimentální jadernou fyzikou na pracovištích ÚJF
AVČR a ÚTEF ČVUT. Všichni, se
kterými jsem pracoval byli velmi šikovní. A právě část z nich byla
zapojena do studia neutrin. Kromě pravidelných seminářů, jsme každoročně
pořádali seminární soustředění, kde studenti předvedli svůj pokrok za daný rok
a opravdu s potěšením jsem sledoval úroveň jejich prezentací. Tento
projekt probíhal v rámci grantu Grantové agentury České republiky a
umožňoval hlavně intenzivní podporu účastí studentů a mezinárodních
experimentech, spolupracích a konferencích, kde prezentovali své výsledky.
Bohužel, v soutěži o pokračování tohoto grantu jsme už neuspěli. Tím se
jen trochu dostávám k financování vědy v České republice. To je dost
podhodnocené, takže v tomto případě mohl v daném oboru dostat podporu
z řady přihlášených pouze jediný tým a my jsme úplně nejlepší a
nejvhodnější podle zadaných kriterií nebyli. A tak nám dost pomáhá při
realizaci špičkového výzkumu právě silná evropská integrace, zapojení do
zahraniční vědy a tím i možnost financování z více zdrojů.
Protože jsem experimentální fyzik, psal jsem převážně
o experimentální jaderné fyzice. Ovšem v Česku je možné se na velmi dobré
mezinárodní úrovni věnovat i teorii, ať už struktuře jádra, vlastnostem
jaderných sil, struktuře částic, sjednocovacím teoriím i základním principům
kvantové a matematické fyziky. O pěkném příkladu návratu mladého českého
teoretika, tentokrát strunaře, který se po úspěšném pobytu v zahraničí
vrací bádat zpět do vlasti se psalo i zde. Pokud se však na dráhu
experimentální či teoretické fundamentální fyziky dáte, musíte být připraven,
že se často zákonitě dopustíte chyb, omylů. Vědec je často ve stylu Járy
Cimrmana „průzkumníkem“ slepých cestiček. Na začátku nelze cestičku slepou od
té pravé odlišit. Na druhé straně se však dobrý vědec pozná podle toho, že na
omylech netrvá, dokáže se z nich poučit a i z ostré kritiky dokáže
vybrat to poučné a pozitivní. Neboť ve vědě jde pouze o poznání skutečných
zákonitostí, které svět popisují.
Český
doktorand dolévá tekutý dusík při výzkumu chemie supertěžkých prvků v GSI
Darmstadt (Zdroj J. Dvořák)
Jak jsem ukázal, probíhá v Evropě stavba i
příprava řady experimentálních jaderných i částicových zařízení. Opravdu si
nemyslím, a v tom bych si dovolil oponovat názoru Roberta Laughina, který
zde byl také prezentován, že by hrozil soumrak částicové či jaderné fyziky.
Nové studenty bychom v zmíněných výzkumných týmech potřebovali a určitě by
se tam dobře uplatnili.
Využití
jaderné fyziky
Pokud se týká praktického využití poznatků jaderné
fyziky, v dopise zmiňujete získávání energie. Dostatek energie je klíčový
pro rozvoj celé lidské civilizace a pochopitelně i naší republiky a Evropy.
Také můj názor je, že ekonomicky fungující zařízení, produkující energii na
základě termojaderné fúze, zde s velkou pravděpodobností nebude dříve než
za padesát let. Ovšem do té doby je třeba v této oblasti udělat velké
množství práce. Je třeba postupně vybudovat a vyzkoušet řadu prototypů, které
by nám cestu k nim vydláždily. První zařízení, které ukáže reálnost
produkce energie takovým způsobem, se pod označením ITER začíná budovat ve
Francii. Pro jeho úspěšné dokončení jsou potřebné nejen studie produkce a
chování velmi horké a husté plazmy, ale také interakce neutronů, které při fůzi
deuteria a tritia vznikají, s materiálem. Výzkum plazmatu, prováděný
například v Ústavu
fyziky plazmatu AVČR, je u nás na velmi dobré úrovní. Zmínil jste tokamak
Castor a v nedávném
článku jsem uvedl i velmi výkonný laser PALS. Na FJFI ČVUT v Praze se,
právě kvůli předpokládanému rozvoji této oblasti, otevřel nový obor věnovaný
právě jaderné fůzi. Je třeba připravit naše mladé odborníky. Jak pro česká zařízení, tak i pro budovaný
ITER.
Jak jsem zmínil, vznikají při reakcích deuteria
s tritiem neutrony s relativně vysokou energií, větší než se
vyskytují v klasických jaderných reaktorech. Velmi vysoká intenzita toku
těchto neutronů klade vysoké nároky na materiály, které se budou při výstavbě
zařízení ITER používat. Navíc reakce neutronů s lithiem se budou používat
jako prostředek získávání tritia z lithia při budoucím energetickém
využití fůze. Jestliže chceme takové reakce studovat, musíme mít odpovídající
zdroj neutronů. A jeden takový, založený na reakcích lehkých nabitých jader
urychlených na urychlovači s terči
z berylia nebo deuteria, je v našem ústavu. Provádějí se na něm
výzkumy potřebné právě i pro přípravu zařízení ITER a podílejí se nich
v rámci svých diplomových prací i studenti.
I když se podaří dosáhnout maximálních úspor energie a
efektivního využití jiných zdrojů, bude, podle mého názoru, jedním ze
základních pilířů světové, evropské i české energetiky na nejbližších padesát let, a troufám si tvrdit,
i daleko déle, energie z jaderného štěpení. Důvody tohoto přesvědčení jsem popsal nedávno a tak je
nebudu opakovat. K tomu, aby se mohla jaderná energie efektivně a
intenzivně využívat nejen následujících padesát let ale stovky let, je třeba
začít využívat kromě izotopu uranu 235 (je ho méně než jedno procento) i uranu
Studenti u
ovládacího pultu školního reaktoru Vrabec (zdroj KJR FJFI ČVUT)
Další možnou pokročilou jadernou technologií, která by
umožnila využití vyhořelého jaderného paliva a uranu 238 i thoria 232, by mohly
být urychlovačem řízené transmutory. Ty by využívaly zdroje neutronů založené
na urychlovačích ozařujících protony s rychlostí blízkou rychlosti světla
tlustý terč z těžkých prvků (například olova). Vysoká hustota takto získaných
neutronů umožňuje efektivně „spalovat“ jaderné palivo i odpad. Zatím ještě
taková zařízení nejsou. Aby se zjistilo, jestli bude v budoucnu takové
transmutory užitečné stavět, je třeba
provést řadu studií. A na jedné z nich už delší dobu pracuje skupina
studentů, kterou vedu. V mezinárodní spolupráci studujeme produkci a
transport neutronů vznikajících při rekcích protonů a deuteronů urychlených na relativistické rychlosti na
urychlovačích v mezinárodní laboratoři SÚJV Dubna v Rusku. Urychlené
protony nebo deuterony dopadají na jednoduchou sestavou tlustého terče
obklopeného přírodním uranem. V průběhu několika let jsme získali
systematická data o rozložení produkce neutronů v celé oblasti energií
urychlených svazků protonů a deuteronů, která by připadala v úvahu u
urychlovače jaderného transmutoru. Ukázalo se, že současné programy, které tyto
jevy popisují, dokáží velice dobře popsat celkovou produkci neutronů
v takovém systému. Ovšem pro neutrony s vyššími energiemi, které se
neprodukují v normálních reaktorech, se objevují hlavně pro vyšší energie
svazku protonů významné rozdíly (až desítky procent). Stejně velké rozdíly se
objevují i mezi různými simulačními programy, které se používají. Naše měření
tak umožňují různé programy testovat a měly by nám pomoci odhalit zdroje jejich
nepřesností. I když tyto neutrony tvoří jen malou část (zlomky procenta)
celkového počtu produkovaných neutronů, mohlo by i malé množství neutronů se
specifickou energií významně ovlivnit transmutaci a produkci radioizotopů při
dlouhodobém provozu jaderného transmutoru. Je tak potřeba tyto programy,
popisující produkci a transport neutronů s vyšší energií, dovést
k dokonalosti blízké té, jakou mají programy, které popisují neutrony
v jaderných reaktorech založených pouze na štěpení. Teprve pak bude možné
projektovat efektivní a ekonomická zařízení využívající jako zdroj neutronů
reakce urychlených protonů.
Jeden
z našich PhD. studentů u sestavy složené z olověného terče a uranového
blanketu a příprava experimentu s touto sestavou.
Při těchto výzkumech se v naší skupině vystřídalo
několik studentů, kteří zde vypracovali své diplomové a PhD. práce. Každý rok nám navíc pomáhají
v rámci studentských praxí studenti ze zahraničí. Už jsme tu měli studenty
například z Japonska, Francie, Švédska, Norska, Chorvatska a dalších zemí.
Někteří sem přicházejí v době, kdy si ještě svůj obor fyziky vybírají. A
několik z nich se, i na základě zkušeností u nás, rozhodli právě pro
jadernou fyziku. Člověka potěší, když se pak po letech ozvou nebo je potká
na konferenci. Právě minulý týden mi psal náš bývalý praktikant
z Francie, že teď pracuje pro francouzskou atomovou agenturu (CEA).
V rámci svých pracovních úkolů přijede na konferenci do Česka a rád by se
s námi setkal.
Uvedu ještě příklad našich prvních dvou diplomantů na
této tématice. Teď už je to také manželská dvojice. Po úspěšné obhajobě
diplomových prací na MFF UK, věnovaných právě studiu popisované produkce
neutronů v naší skupině, dělali PhD. práce v oboru fragmentace jader
na urychlovači v GSI Darmstadt. PhD práce úspěšně obhájili na FJFI ČVUT a
v současnosti už dva roky pracují při výzkumu astrofyzikálních reakcí na
Michigenské státní universitě (MSU) v USA. Už jen zmíním, že nové členy do
skupiny bychom uvítali.
Na závěr části
o energetice bych zopakoval že, podle mého názoru, čeká svět i Česko dříve nebo
jen trochu později intenzivní rozvoj jaderné energetiky. A pravděpodobně nás
čeká i kritický nedostatek jaderných odborníků a techniků.
Důležitou
povinností studentů je prezentace jejich výsledků na konferencích.
Jen na okraj bych ještě uvedl, že Česko je členem i evropské
kosmické organizace ESA. A i pro průzkum a využití vesmíru budou velice
důležité jaderné zdroje. O tom jsem napsal rozbor, který na pokračování vychází
v časopise
Kozmos. Česká republika se sice na vývoji takových zdrojů zatím nepodílí,
ale to se může v budoucnu změnit. Už teď se například však na urychlovači
našeho ústavu testovala radiační odolnost čidel, která se připravovala pro
kosmické sondy v Ústavu fyziky
atmosféry AVČR.
Jaderná fyzika má i řadu dalších aplikací. Zmíním se
jen o několika. Velmi zajímavé jsou aplikace v lékařství. A to zejména
v diagnostice. V našem ústavu diagnostická radiofarmaka vyrábějí i
připravují nová. Také na těchto programech se podílejí studenti. Jaderná fyzika
však umožňuje i léčit. Velice zajímavou a efektivní možností likvidace
rakovinných nádorů je jejich ozařování pomocí urychlených protonů a těžkých
iontů. Při tom se využívá toho, že protony a těžší ionty ztrácí maximum energie
na konci své dráhy hmotou. Pokud nastavíme prvotní energii urychleného iontu
správně, zastaví se v místě nádoru a
účinně jej ničí. Zdravou tkáň v průběhu svého letu však nepoškodí.
Velké léčebné pracoviště tohoto typu se
v současnosti staví v německém Heidelbergu. V laboratoři CERN
testují i využití antiprotonů. V tom případě by na konci dráhy docházelo
navíc ještě k jejich anihilaci a uvolněná energie by se využila
k destrukci nádoru. Právě na tomto projektu se v rámci své diplomové
práce účastnila jedna se studentek, která chodila na mou přednášku na FJFI.
V rámci toho, že jsem její diplomku oponoval, dost podrobně jsem se
s tímto tématem seznámil. Možnost je to velmi zajímavá, i když je otázka,
zda zvýšená destrukční síla antiprotonu vyváží náročnost produkce urychlovače,
který je schopen svazek relativistických antiprotonů produkovat.
Výroba radiofarmak v Ústavu jaderné fyziky (Zdroj ÚJF
AVČR).
Neutrony a ionty s relativně nízkou energií jsou
ideálními nástroji pro studium a případně i modifikaci materiálů, hlavně jejich
povrchových vrstev. K takovým studiím je určen i úplně nový urychlovač –
tandetrom, který byl v minulých letech v našem ústavu instalován.
Urychluje jádra od těch nejlehčích až po nejtěžší. Další možností, která se u
nás využívá, jsou neutrony z reaktoru, který má Ústav jaderného výzkumu,
umístěný ve stejném areálu jako náš ústav. Na těchto zařízeních se studují
různé krystaly, materiály důležité pro elektrotechnický průmysl, materiály
s tvarovou pamětí, struktury důležité pro medicínu a spousta dalších. Do
výzkumu jsou zapojení i studenti, kteří například připravují detektory pro nový
tandetrom.
Pracoviště
tandetromu v ÚJF AVČR
Posledním příkladem, o kterém se zmíním, je aktivační
analýza. Tato metoda umožňuje určit i velmi malé příměsi různých prvků
v materiálu a odhalit tak místo jeho původu, jak vznikl a jaké má
vlastnosti. K analýze stačí i velmi malé množství látky. Dochází tak
k minimálnímu poškození zkoumaného objektu. V případě využití
rentgenového záření se dá poškození vyloučit úplně. Vzorek nebo objekt se ozáří
buď neutrony z reaktoru nebo rentgenovým zářením. V prvním případě
vzniknou radioaktivní jádra a ty pak vysílají záření gama charakteristické pro
dané jádro. V druhém dojde k ionizaci atomů a při jejich návratu do
neutrálního základního stavu je vysíláno charakteristické rentgenové záření.
Vysílané záření je jako otisk prstu každého jádra v prvním případě a atomu
v druhém. Tato měření jsou velice důležitá pro ekologii (zkoumání i velmi
malých příměsí, určení zdroje znečištění), archeologii (lze určením původu
materiálu trasovat obchodní stezky), geologii (zkoumaly se meteority, vltavíny,
měsíční horniny) a spoustu dalších oborů. I na těchto výzkumech pracují
v našem ústavu studenti.
Co říci na
závěr?
Ve svém povídání jsem se snažil ukázat alespoň několik
případů, jak se studenti jaderné fyziky zapojují do výzkumu u nás, v Evropě i
ve světě. Snažil jsem se dokumentovat, zase pouze na příkladech, důležitost
jaderné fyziky pro lidskou civilizaci. Česká republika je již teď do Evropy
vysoce integrovaná. Tato integrace se bude stále více prohlubovat. Projekty
spojené s jadernou fyzikou jsou většinou široce mezinárodní. Takže se
nejspíše studenti budou už v rámci svého studia pohybovat po celé Evropě a
dostanou se i mimo ni. Česká republika je relativně malá, proto je velmi
významné i pro její vysoké školy, aby se na nich objevovalo stále více
zahraničních studentů a přednášejících. Tedy, aby se více přednášek vedlo
paralelně nebo ve vyšších ročnících po dohodě se studenty pouze anglicky.
Takové intenzivní vytváření mezinárodní komunity zvyšuje kvalitu
přednášejících, studentů a celé školy. Já sám již pár let vedu svoji přednášku
(jedná se o základy subatomové fyziky pro třeťáky) paralelně anglicky pro
studenty výměnného programu Erasmus. Díky tomuto programu si i čeští studenti
zkusí studium na zahraničních školách. Osobně nejsem pro úplný přechod výuky na
angličtinu, protože si myslím, že je důležité, aby odborná komunita šířila
znalosti a poznatky oboru mezi co nejširší domácí veřejnost. Tedy, aby i
student dovedl napsat hezky česky zajímavé povídání o své práci třeba právě pro
tento internetový magazín. A lepší češtinou než já :-)
Naši studenti
se dostanou hodně vysoko. Nalevo je celá šestimetrová konstrukce spektrometru
HADES. A až na její vršek se studenti dostanou.
Na otázku, jestli se máte dát na jadernou fyziku, bych
tedy odpověděl takto. Pokud vás fyzika a poznávání podstaty jevů a fungování
světa baví, tak určitě ano. Cesta přes mnou již jmenované školy je asi
nejpřímější, ale k jaderné fyzice se dá dostat i přes další techniky a
přírodovědné fakulty universit. V každém případě se musíte připravit na
to, že studium bude náročné. Hlavně v prvních ročnících budete muset
skousnout to, že se budete učit i náročné věci, které se vám budou zdát nepotřebné pro zrovna tu
vaši vysněnou oblast zájmu. Jako všude se setkáte s lepšími i méně dobrými
přednášejícími. A názor vašeho kolegy na ně může být třeba úplně opačný.
Každému může sedět jiný styl přednášení. Jak jsem zmínil, už teď je spíše
nedostatek odborníků v této oblasti. A v budoucnu jich může být
hlavně v praxi i nedostatek kritický. Proto se, podle mého názoru o
uplatnění po studiu, bát nemusíte. Jako v každém lidském společenství se
dostanete do normálního a žádného ideálního prostředí. Lidé v něm jsou
různí, řada věcí se jim povede a řada i nepovede, mají své klady i mouchy.
Troufám si však tvrdit, že většina z nich si zachovala údiv před
dokonalostí a harmonií konstrukce světa a touhu alespoň malým střípkem přispět
k jejímu poznání. Takže vám přeji, aby se také vám radost s poznávání
třeba i drobných záhad přírody zachovala. Pokud se pro jadernou fyziku
rozhodnete, ať toho nikdy v budoucnu nelitujete. Ať vás, stejně jako mě,
pořád baví a nevadí vám, že je to oblast, kde si ani k penězům určitě
nepřijdete snadno a nic tu nelze lehce okecat.
Doufám, že vám
osobní názor jednoho obyčejného jaderného fyzika pomůže při rozhodování. Je
značně subjektivní, kolegové by vám uvedli řadu jiných a lepších příkladů i
odlišných názorů, ale doufám, že vám alespoň nějakou představu poskytl.
