Ještě jednou
k fotovoltaice
Vladimír Wagner
V minulém
týdnu vyšel v Britských listech příspěvek Ladislava Žáka
věnovaný semináři na téma „Fotovoltaika: kde se stala chyba?“ s podtitulem
„ Není to hlavně selhání elit?“. Nevím, jestli je příliš plodná diskuze o tom,
kdo za současný problém s fotovoltaickými elektrárnami v Česku může.
Ale zhruba ve stejné době vyšla v Britských listech tisková zpráva Hnutí Duha
související s touto oblastí. Tato reakce i vyjádření dalších organizací a
jednotlivců, kteří, alespoň podle mého názoru, vytvářeli podhoubí pro tuto
situaci, ukazuje, že si z ní žádné poučení nevzali. O oblast energetiky se
zajímám a dlouhodobě sleduji příspěvky a vyjádření, které se jí týkají. Proto
bych se pokusil shrnout některá fakta.
Můžou za to
elity, EU, politici?
Podle Ladislava Žáka se na semináři
dospělo ke všeobecné shodě, že to bylo od počátku špatně a tím počátkem byly
požadavky EU:
„Tím počátkem byly myšleny nereálné požadavky EU na výši poměru
obnovitelných zdrojů a to nejen u nás, ale i v EU jako v celku a to navíc ve
zcela nereálných termínech.“
Dále pak v závěru, stejně jako
řada dalších, označuje za hlavní viníky politiky, zvláště pak poslance
parlamentu. Dovolil bych si však
připomenout, že rozhodování v EU i v našem parlamentu předcházela a
doprovázela velmi intenzivní masáž veřejnosti i samotných politiků organizacemi
ekologických aktivistů. Ty tvrdily, že je třeba co nejrychleji nahradit uhelnou
a jadernou energetiku obnovitelnými zdroji v čele s větrem a Sluncem.
A zastavení uhelných či jaderných elektráren i zavádění větrných či
fotovoltaických zdrojů razantně prosazovali a prosazují. Často i akcemi na
hranici násilného aktivismu. A všechny požadavky v EU i u nás na zavádění
obnovitelných zdrojů označují za nedostatečné. A žádají o ještě
razantnější změny bez ohledu na reálné
možnosti. Z poslední doby si můžeme připomenout třeba požadavek německých
zelených na stoprocentní přechod na „zelenou energii“ v Německu do roku
2030. U nás pak stačí projít tiskové zprávy Hnutí Duha a Greenpeace nejen
v tomto, ale i předchozím desetiletí. Že i u nás je propagace rychlého
stoprocentního přechodu na „zelené zdroje“ šik, se můžeme přesvědčit třeba na
stránkám Eurosolaru Milana
Smrže, který je znám i ze stránek Britských listů.
I zde a dost
často i jinde je také boj za fotovoltaické a větrné zdroje představován jako
cesta za lepší decentralizovanou a sociálnější společností. A boj proti
jaderným a uhelným zdrojům jako boj proti globalizaci a zlému kapitalismu. Řadu
takových článků jsme si třeba z pera Karla Dolejšího, Jindřich Kalouse,
Bohuslava Binky, Martina Škabrahy a dalších mohli přečíst právě i na Britských
listech. Často je zde také popisováno, jak by měla zaostalá Česká republika co
nejrychleji přejít na větrné a solární elektrárny, jak to dělá vyspělá západní
Evropa a hlavně Německo. Typickým příkladem je třeba článeček Jana Čulíka, který
vyšel ještě v létě tohoto roku. Tedy v době, když už bylo jasné, že
jsme ve fotovoltaice v průšvihu. A Jan Čulík v něm kritizuje ministra
životního prostředí Pavla Drobila, že se snaží zatáhnout za záchranou brzdu.
Britské listy jsou považovány za „levicově“ zaměřené periodikum. A pokud čte
toto levicové periodikum levicový politik, tak musí z většiny příspěvků
získat dojem, že obnovitelné zdroje jsou to, co by měl v zájmu levice bez
výhrad podporovat a jeho voliči to vyžadují. Pokud se objeví nějaké námitky,
tak to je jen „delirium jaderného
fyzika“. Pokud pak nahlédne do spíše „pravicového“ Neviditelného psa a najde
tam spíše kritické názory k masivnímu zavádění obnovitelných zdrojů, tak
se v tom ještě utvrdí. A pak asi není divu, že většina poslanců
hlasujících pro tak významnou podporu fotovoltaiky u nás byla levicových a
poslankyně z ČSSD byla autorkou toho krucialního pozměňovacího návrhu. Aby
mi nebylo špatně rozuměno. Nechtěl jsem říci, že by se poslanci rozhodovali na
základě četby třeba Britských listů. Jen bych rád zdůraznil, že jejich
hlasování bylo formováno intenzivním aktivistickým tlakem zdola a články a
úvahami hlavně levicových intelektuálů. A je nyní docela nefér házet
odpovědnost za tuto situaci čistě na poslance a politiky.
Dobře si
vzpomínám na dobu diskuzí o tom, jestli dostavět rozestavěný Temelín nebo ne. I
na stránkách Britských listů jsem se jich zúčastnil. Pamatuji na argumenty
ekologických aktivistů, že bude poruchový, nebezpečný a neekonomický, neboť
energie z něho bude drahá. A vlastně ji ani nebudeme potřebovat, protože
energii získáme levněji z větru a Slunce. Dokonce byly i nápady, že by se
v daném areálu postavila místo něj velká fotovoltaická elektrárna. Tehdy
se ekologickým aktivistům nepodařilo naštěstí stavbu zastavit ani udělováním
Ropáka roku. A dnes vidíme, do jaké míry se jejich prognózy vyplnily.
Temelín patří spolu s Dukovany k našim nejspolehlivějším a
nejlevnějším zdrojům elektrické energie u nás. Bez něj by byla naše energetická
situace mnohem horší a cena elektrické energie vyšší. Teď naopak
byli zelení aktivisté s prosazováním fotovoltaiky úspěšní a zase můžeme
vidět, jak se jejich představy o výhodnosti nahrazování jiných zdrojů
elektrické energie obnovitelnými naplnily. Bylo by dobré, kdyby si z těchto
případů vzali poučení.
Bohužel, jak je
vidět ze zmíněné tiskové zprávy Hnutí Duha, tak k tomu asi nedojde. Tam se
kritizuje, že se nebude podporovat stavba solárních elektráren na výsypkách a
opuštěných průmyslových areálech. Stavbou solárních elektráren tam by se sice
vyřešil problém se záborem zemědělské půdy, ale nevyřešil by se problém
s tím, že je elektrická energie z nich drahá a nespolehlivá. A to byl
hlavní důvod problémů, které v současnosti nastaly.
Na závěr bych
chtěl ještě zmínit jeden zajímavý rozpor v číslech kolem fotovoltaiky.
V různých rozhovorech zástupců investorů solárních elektráren se objevuje
číslo 260 miliard korun, které minimálně budou v arbitráži požadovat po
České republice. Nově dostavovaný jaderný blok v Olkiluoto ve Finsku,
který má výkon zhruba 1700 MW, bude po
zdraženích v průběhu výstavby stát zhruba 130 miliard korun. A cena sto
miliard korun je i ta, se kterou zhruba počítá ČEZ na výstavbu jednoho nového
bloku v Temelíně (tendr na pět bloků je hodnocen na 500 miliard).
Energetický regulační úřad předpokládá, že se letos připojí zhruba 1600 MW solárního výkonu. Těch se
budou arbitráže týkat. Zástupci solárních investorů prohlašují, že toto číslo
je přehnané. Kde však potom dostanou tu sumu, kterou budou žádat v arbitráži?
Abychom si uvedená čísla ještě více osvětlili, je třeba připomenout ještě jeden
fakt. Zatímco jaderná elektrárna dodává elektřinu stabilně, neustále se stejným
výkonem, jsou dodávky ze solárních elektráren velmi proměnlivé, nestabilní a
nepravidelné. A navíc většinou v době, kdy není špička spotřeby. Solární
elektrárny o stejném výkonu tak dodají méně než desetinu elektřiny dodané
stejně výkonným jaderným blokem. Z uvedených čísel si tak můžeme udělat
dobrou představu o ekonomičnosti solárních elektráren a serióznosti některých
účastníku sporu.
Jaké jsou
možnosti obnovitelných zdrojů v Česku?
V příspěvku Ladislava Žáka se
pak objevuje další zdůvodnění průšvihu s fotovoltaikou:
„Další chybou bylo to, že se nejednalo o celém vějíři možností
obnovitelných zdrojů, ale řešení bylo přijato v oblasti těch aktuálně nejméně
výhodných, tedy fotovoltaických. Je třeba za tím vidět snahu splnit EU normu za
každou cenu a to i za tu nesmyslnou za kilowatthodinu.“
Souhlasím s tím, že
fotovoltaika je pro Českou republiku, vzhledem k její poloze a úrovni
slunečního svitu, jedním z nejdražších a nejméně výhodných zdrojů pro
hromadnější výrobu elektrické energie. Ovšem, ani s možnostmi hromadného
využití dalších obnovitelných zdrojů to zde není dobré. Možnosti pro stavbu
nových vodních elektráren jsou již jen značně omezené. Dovolím si také
připomenout, že zde nemáme žádné pobřežní větrné oblasti a větrná mapa Česka je
dost chudá. Při masivní podpoře stavby většího počtu větrných parků bychom
dopadli velice podobně jako v současnosti u fotovoltaiky. Využití
spalování biomasy pro výrobu elektřiny by při omezené možnosti využitelného
půdního fondů velice brzo vedlo k jejímu nedostatku. Například větší
využití štěpky pro výrobu elektřiny by vedlo k jejímu nedostatku a
razantnímu zvýšení ceny pro maloodběratele. A to by byl ještě větší průšvih pro
obyčejné lidi, kteří kotle na dřevo či štěpku využívají k topení, než
zvýšení cen elektřiny fotovoltaikou. Snaha o nahrazení výroby elektrické
energie z uhelných a jaderných zdrojů některým ze zmíněných obnovitelných
zdrojů tak vždy povede k razantnímu zvýšení ceny elektřiny a dalším problémům.
Obnovitelné
zdroje jsou tak v České republice velice zajímavým a užitečným doplňkovým
zdrojem energie. Pokud se využijí ve vhodných podmínkách, tak jsou i efektivní
a ekonomické. A je dobré je podpořit. Nemohou však určitě v nejbližších
desetiletích nahradit zdroje uhelné a jaderné. Proto jsou z ekologického
hlediska pro naši republiku nenahraditelné jaderné elektrárny. Při jejich intenzivním
využití pro výrobu elektrické energie, mohou přispět i k ušetření uhlí pro
důležité teplárenské účely. Ve vzdálenější budoucnosti, pokud se podaří nějak
vyřešit problém se skladováním energie, mohou se obnovitelné zdroje i u nás
uplatnit razantněji.
Jak
s energetikou v Česku?
Díky postavení jaderné elektrárny
Temelín a tomu, že je v naší republice docela dobrý základ energetiky
z minulosti, je na tom v současnosti relativně dobře. Zdaleka nejlépe
v našem středoevropském regionu. Problém ovšem nastane v relativně
blízké budoucnosti, pokud se nebude věnovat pozornost energetice nyní a budou
se budou provozovat experimenty ve stylu diskutované podpory fotovoltaiky a
zákazu jaderných elektráren. Jak bylo ukázáno, je z hlediska přírodních
podmínek na našem území prioritním využití jaderné energetiky. Tedy dostavba
Temelínu a ve vzdálenějším horizontu i dalších jaderných bloků. Zvětšení podílu
jádra na výrobě elektřiny by umožnilo ušetřit uhlí pro jeho využití
v teplárenství. Pochopitelně by Česká republika měla významně podporovat
výzkum a vývoj v oblasti přechodu na uzavřený palivový cyklus a trvale
udržitelné jaderné energetiky (reaktory IV. generace).
Prioritní je
v současnosti i rekonstrukce a dobudování páteřních sítí, které by
umožnily se vypořádat s velkými transfery elektrické energie hlavně
z německých obnovitelných zdrojů přes oblast Střední Evropy.
V oblasti elektrických sítí je potřeba podporovat výzkum a vývoj
v oblasti chytrých sítí. Je si však třeba uvědomit, že jejich vybudování
bude nejen finančně velice náročné a je to běh na dlouhou trať. Dopředu by bylo
dobré vyřešit zákonné ošetření způsobu vypínání a zapínaní jednotlivých malých
zdrojů i spotřebičů různých subjektů. To bude velmi náročná a jistě dlouhodobá
záležitost a zákonodárci by neměli otálet s konsultacemi odborníků a
přípravě této oblasti. Chytré sítě by zvýšily efektivitu využití malých
lokálních obnovitelných zdrojů a přispěly k jejich ekonomičnosti. A právě
v oblasti lokálních malých zdrojů je v současné době u nás hlavní pole
pro obnovitelné zdroje a jen zde by se mělo podporovat jejich využívání.
Podporovat by se měl také výzkum a vývoj vedoucí ke zvyšování jejich
efektivity. A také vývoj v oblasti ukládání energie, protože ten by mohl
dramaticky změnit podmínky pro jejich využívání. Ale to je běh na velmi dlouhou
trať. Velmi důležitý je z hlediska naší kompletní závislosti na dovozu
ropy i postupný přechod na elektrifikovanou dopravu.
Udržení
stabilní a nejméně mírně přebytkové energetiky je pro naší republiku do budoucna
podle mého názoru životní prioritou. Problém totiž je, že naši sousedi mají
nedostatek energetických zdrojů a to hlavně v oblasti těch stabilních a
spolehlivých. A vypadá to spíše, že se situace u nich bude do budoucna
zhoršovat. Zvlášť kritická by mohla být situace Německa, které bude mít díky
své velikosti na nás dominantní dopad. Připomenu o co tam jde. Koncem
devadesátých let ze německým Zeleným podařilo prosadit odstoupení Německa od
jaderné energetiky do roku
Pozor na klišé
Jedním z problémů spojených
s vývojem školství u nás i v Evropě je relativní úbytek lidí
s přírodovědnými a technickými znalostmi. Snižování úrovně matematických
znalostí, logického myšlení i pochopení přírodních zákonů a zvláště
fyzikálních, vede u značné části společnosti k snížení schopnosti posoudit
reálnost různých energetických koncepcí. Pak daleko snadněji podlehnou
například nesmyslným ideám o ideologickém třídění energetických zdrojů.
Energetické zdroje je třeba posuzovat podle jejich efektivnosti, ekologických a
ekonomických parametrů. Takže i levicový politik může být pro jadernou
energetiku a proti neúčelnému masivnímu využití fotovoltaiky. Dále je třeba si
uvědomit, že ekologický aktivista není ekolog. Ekolog je vědec se znalostmi
přírodních zákonitostí. U ekologických aktivistů je spíše pravidlem, že
přírodovědné a technické zákonitosti neznají. Pokud má organizace v názvu
slovo ekologie nebo zelené, ještě vůbec to nemusí znamenat, že jí navrhovaná
řešení jsou ekologická. Prosil bych proto, aby se každý člověk a zvláště
politik snažil na dostatečné úrovni seznámit s daným problémem, než se
k němu začne vyslovovat, či za něj nebo proti němu lobovat nebo
demonstrovat. A pro posouzení energetických koncepcí je třeba alespoň zhruba
znát příslušné fyzikální zákonitosti. Velice dobře a srozumitelně i pro
fyzikální laiky je jejich přehled popsán v knize Davida JC MacKaye: Sustainable
Energy – without the hot air (Obnovitelné zdroje energie – s chladnou
hlavou). Její anglická
verze už byla na Britských listech propagována. Nyní je volně na internetu
dostupný i její slovenský
překlad.
V Řeži 14. listopadu 2010
