Popularizace vědy

Současná popularizace vědy

Vladimír Wagner

V pátek a pondělí bylo v Britských listech uveřejněno několik článků, které se zabývaly popularizací vědy. Sám se jí občas věnuji, takže bych si dovolil vyslovit několik postřehů a zkušeností. Nejdříve však pár poznámek k diskuzi o financování vědy a Akademii věd. Myslím, že pořád řada diskutujících nemá představu o tom, co to Akademie věd je. Naposledy to ve svém pondělním příspěvku ukazuje Věra Říhová svou větou: „že Akademie není rada starších asistující vládě ve správě země je chyba“. Akademie nemůže být žádnou radou starších. Jedná se totiž o organizaci zastřešující soustavu národních ústavů určených prioritně pro základní výzkum. Akademie věd se nemůže chovat jako politická strana nebo aktivistické hnutí, jak už vysvětlil mladý kolega Hynek Bila. To jen zde zmiňovaní Jan Keller a Matěj Šuster by rádi vědecké ústavy a vědu přeměnili čistě na nástroj pro svůj ideologický boj. Těm ovšem o vědecké poznání a vědu nejde, těm jde čistě o vítězství jejich ideologie. Jednomu červenozelené a druhému modré, ale oba za ně bojují se stejnou ideologickou zaslepeností. Jen jednotlivé osobnosti z Akademie věd (podobně jako odjinud) mohou být případně poradci vlády v konkrétních oblastech svého odborného zájmu. Nic víc a nic míň.

Co Akademie věd je a není a jaké jsou otázky, které se v současném sporu o financování vědy v Česku řeší, jsem již podrobně psal v tomto článku, takže se k nim už nebudu vracet, ale zamířím k slibované popularizaci vědy. Souhlasím, že by ji čeští vědci a konkrétně i z Akademie věd měli dělat více a lépe. Dovolím si však polemizovat s Borisem Valníčkem, i když je to člověk, jehož populární články byly jedněmi z těch, které mě v dětství přivedly k astronomii a kosmonautice. Dnešní stav a možnosti popularizace vědy i přístupu mládeže k ní jsou jiné. Myslím, že nelze říci, že by byly horší. Prostě jsou jiné. U nás to souvisí hlavně s tím, jak se rozšířily možnosti všemožných aktivit a zdrojů informací. Obecně i v oblasti popularizace vědy. Důvodem, že v minulosti byla převaha českých autorů a českých originálních článků, bylo to, že se jen málo lidí mohlo k zahraničním zdrojům dostat. Takže český čtenář i novinář často museli čekat, až jim někdo z českých vědců zprostředkuje informace třeba z NASA. Dnes si i jen trochu angličtiny znalý žáček může kliknout pro informace z první ruky na internetové stránky NASA. Překlady u nás vycházely velmi omezeně, z ideologických i finančních důvodů. Ve svém mládí jsem v podstatě mohl sbírat všechny populární tituly, které u nás o astronomii a kosmonautice vyšly. Dnes bych byl jejich množstvím totálně zavalen. Pokud se třeba podívám na časopisy zmíněné Borisem Valníčkem: Věda a technika mládeži, Říše hvězd, Věda a život, Vesmír, Živa, Letectví a kosmonautika, tak můžu potvrdit, že bývalé VTM se silně zbulvarizovalo, ale existují 21. století či Svět. Místo Říše hvězd je velice kvalitní Astropis, Vesmír a Živa jsou stále a myslím, že i pořád kvalitní. Letectví a kosmonautiku už moc nesleduji, ale vychází také. A k tomu přistupuje řada internetových serverů, někdy i velice úzce specializovaných (to bylo dříve absolutně nemožné). I téměř všechny současné noviny mají své vědecké rubriky, jak v tištěné, tak internetové formě. A můžu jmenovat i pár skvělých redaktorů, kteří se vědou zabývají (třeba Vladimír Kořen). Prostě vidím, že dnes jsou možnosti pro psaní i pro získání informací o vědě mnohem lepší. Více obrázků v textech je pak spíše odrazem rozdílu mezi dřívější a dnešní možnosti je získat a možnostech grafické úpravy článku. Uznávám, že na stáncích jsou více a ve větším množství viditelné jiné časopisy než s vědní tématikou, ale to je spíše dáno otevřeností možností. A přispělo by k něčemu je zakázat?

I v době mého mládí se o vědu zajímala jen relativně malá část mládeže. Na svých přednáškách pro veřejnost, na fakultě, kde přednáším, i v diskuzích na internetu nebo přes E_mail potkávám stejné mladé nadšence, jakým jsem byl já, když jsem četl jako kluk populární články Borise Valníčka a dalších našich předchůdců. V minulosti i dnes je popularizace vědy nutný, dlouhodobý a velice náročný úkol. Vědec, který to umí, by se měl touto oblastí zabývat a i Akademie věd by měla tuto činnost podporovat. Mají k tomu řadu možností.

Objevilo se zde několik návrhů, že by se měl zřídit server pro vědecké informace. Dovolil bych si upozornit, že problémem není takový server zřídit, ale dlouhodobě ho udržet a zajistit, aby měl dostatek autorů, kvalitních příspěvků a čtenářů. Navíc takové servery existují. Pokud bych měl jmenovat ty oborově zaměřené na fyziku či astronomii, tak je to třeba ASTRO, IAN, ALDEBARAN, SCINET a další. Pokud jde o šíře pojatý server pro popularizaci vědy, tak bych se více věnoval serveru Osel. Na něm lze ukázat typické problémy, se kterými takový server musí bojovat. Musí mít dostatek autorů a někteří z nich musí být dost psavci. Musí se totiž zajistit, aby si čtenáři zvykli se k němu pravidelně vracet. Je tak třeba nejméně okolo dvou příspěvků denně, aby konkrétní čtenář, který tu jednou za týden zabrousí, vždy našel aspoň pár témat, které jej zaujmou Větší část příspěvků budou kratší informativní zprávičky, ale část pak může být delší a analytičtější. Většinou to budou informace z celého světa, ale pár budou právě ty informace o výsledcích české vědy. Výhodou internetu oproti papírovým časopisům je, že není omezen počtem stránek a může uveřejnit i delší článek, pokud si redakce myslí, že najde čtenáře. Trvá delší dobu, než si čtenáři (třeba i novináři či politici) zvyknou server navštěvovat a prosadí se i ve vyhledávačích. Proto je nutná jeho stabilita i postupná obměna finančního, autorského i redakčního zázemí, aby mohl fungovat léta i desetiletí. Nesplnění některé ze zmíněných nutných podmínek způsobilo pád již řady dobře odstartovaných serverů. Proto bych příliš nedoporučoval vznikání nových serverů i časopisů. I když pochopitelně nejsem proti, pokud jde o pečlivě navržený projekt s dobře připraveným finančním i autorským zázemím. Autorům bych doporučoval psát do těch existujících a svými články vylepšovat jejich kvalitu, čtenářům je navštěvovat a i kvalitní diskuzí je obohacovat a sponzorům je finančně podpořit. Na závěr bych si dovolil říci ještě jednu myšlenku. Můj názor je, že dnes platí ještě více než dříve, že úroveň svých znalostí o světě může v největší míře ovlivnit člověk sám.

V Řeži 4. srpna 2009