Upřesnění k informaci o hromadění jaderného odpadu

V dnešní době se ukazuje, že svět i USA se neobejdou bez jaderné energetiky

Vladimír Wagner

Dovolil bych si doplnit zprávu o hromadění jaderného odpadu v pátečních Britských listech. Týká se otázek kolem vytvoření nové komise pro rozhodnutí, co s vyhořelým jaderným palivem. Bohužel, odkaz uvedený pod článkem je chybný, takže nevím, jestli jsem našel správný. Myslím, že se jedná o tento článek Marka Claytona v Christian Science Monitor. V Britských částech se objevily jen části informace z článku, a to dost jednostranně vybrané. Tedy ty, kde Mark Clayton citoval aktivisty z protijaderné organizace Institute for Energy and Environmental Research (IEER). Mark Clayton ovšem cituje i informace Ministerstva energetiky (DoE):

"The Department is fully committed to ensuring that the Nation meets our long-term storage obligations for nuclear waste. That is why Secretary Steven Chu established the Blue Ribbon Commission on America’s Nuclear Future to conduct a comprehensive review of policies for managing the back end of the nuclear fuel cycle and to provide recommendations for developing a safe, long-term solution to managing the Nation’s used nuclear fuel and nuclear waste. Liability depends on when the government takes used nuclear fuel, and not on whether the fuel is taken to a Yucca Mountain or any other specific location. As we work to develop this safe, long-term solution, the Nuclear Regulatory Commission has said that used fuel can be safely stored in dry casks for decades."

Ty vlastně vysvětlují, proč k rozhodnutí o vytvoření komise a k pozastavení přípravy budování trvalého úložiště došlo. Hlavní důvod je, že v osmdesátých letech se, také díky činnosti protijaderných hnutí, začalo předpokládat, že se jaderná energetika utlumí a nebude se rozvíjet. Proto se rozhodlo, že se v USA nebude recyklovat vyhořelé jaderné palivo a dá se do trvalého úložiště. Ovšem v dnešní době se ukazuje, že se svět i USA bez jaderné energetiky neobejdou. Proto se předpokládá, že se v budoucnu využijí systémy (například rychlé reaktory nebo dokonce urychlovačem řízené transmutory), které umožní recyklované palivo efektivně využívat. Zároveň také získat veškerý energetický potenciál skrytý v uranu (zatím se využívá jen jeho necelé procento) a drasticky se tak podaří i snížit množství jaderného odpadu, který by musel do trvalého úložiště dávat. V tomto případě by ukládání vyhořelého paliva ze současných jaderných elektráren s obrovským energetickým potenciálem do trvalého úložiště bylo opravdu trestuhodným vyhazování velmi cenné energetické suroviny. Navíc, před uložením do trvalého úložiště, se musí vyhořelé jaderné palivo skladovat řadu let v přechodném úložišti. Aby se rozpadly krátkodobě žijící radioizotopy a vychladlo. Takže s trvalým úložištěm opravdu není potřeba spěchat.

Komise má tak posoudit nejlepší cesty, jakými se mají USA v jaderné energetice dát. Kdy, kolik a jak velkých trvalých úložišť budou USA potřebovat, závisí na tom, zda půjdou cestou rychlých množivých reaktorů či jiných systémů schopných zajistit uzavřený palivový cyklus nebo se bude jaderná energetika řešit jinak. O dopadech, které to má na zásoby paliva pro jadernou energetiku, jsem psal zde.

Podrobněji o možnostech, které nová komise posuzuje píše opět Mark Clayton ve stejných novinách o pár dní dříve.

V Řeži 26. 3. 2010