Věda je o něčem jiném než náboženství
Vážená paní Vlasto Leporská,
nechtěl bych zabřednout do diskuzí o boží
existenci. Jen bych rád ujasnil několik pojmů, jejichž špatné pochopení podle
mého názoru vedlo k chybným úvahám ve
Věda (vědecká metoda) je prostředek ke zkoumáni objektivní reality ("okolního světa" jak píšete). Máte pravdu, že veškeré lidské poznání "okolního světa" je zprostředkováno lidskými smysly. A právě věda se pomocí exaktních metod, jak správně píšete, snaží co nejvíce naše poznání oprostit od subjektivnosti dané tímto faktem. Kdo výsledky svého zkoumání nevyhodnotí exaktními metodami prostě není vědec a přidání slůvka poctivý už je nesmyslné. Právě požadavek vyhodnocení exaktními metodami je to, s čím se vědecká komunita obrací na zastánce alternativních metod. Tvrdí, že alternativními metodami "objevené skutečnosti" nemůžeme považovat za prokázané, pokud nejsou potvrzeny exaktními metodami. Tedy homeopatii, astrologii, existenci vlkodlaků a podobně je třeba, přesně jak píšete, nejdříve prokázat exaktními metodami a teprve tehdy mohou být "poctivými" vědci uznány.
Pro vědu totiž není podstatné, jak člověk k danému popisu, názoru či představě přišel. Jestli se mu zjevily ve snu, přečetl je v bibli či získal pomocí "alternativních" metod. Podstatné je to, jestli je jejich platnost potvrzena exaktními metodami. Stejné je to i s Vámi uváděným příkladem "vzniku" fyziky částic. Podstata vědy není v tom, že jeden antický učenec zastával názor, že hmota sestává z malých dále nedělitelných částeček. Ostatně byli jiní antičtí učenci, kteří zastávali názor jiný. Podstata vědy je v tom, že platnost tohoto názoru se neustále prověřuje pozorováními a experimenty vyhodnocovanými exaktními metodami. To je pak ta fyzika částic.
Dovolil bych si rozvinout Vámi uvedenou buddhistickou bajku. Snad Vám to aspoň trochu (i když velmi zjednodušené) přiblíží podstatu vědecké metodiky a přesvědčí Vás, že vytýkáte vědcům neznalost Vámi ilustrovaného základního problému neprávem. Takže pokračování bajky o slepcích zkoumajících tvar slona:
I přihlásil se ze skupiny slepců jeden a povídá: "Pojďme a vyměňme si místa, ze kterých slona ohmatáváme". I učinili tak a zjistili, že nahmatají stejný tvar, jako před nimi ti, se kterými si místa zaměnili. Bylo jim jasné, že tvar slona závisí na místě odkud ho zkoumají. Začali slona ohmatávat tak, že se postupně posunovali okolo něho. Tak každý z nich postupně dostal celkový tvar slona. Tyto tvary porovnali a zjistili, že se shodují a jejich mluvčí pak mohl uspokojivě splnit žádost svého vladaře.
Jak jsem již napsal, je věda pouze metodou zkoumání objektivní reality. Ovšem v této oblasti je jedinou prokazatelně fungující, kterou lidstvo má. Nemůže však říci, jaký je smysl lidské existence (jeli vůbec nějaký), jaké jsou morální hodnoty a jestli samotné poznání okolního světa má smysl, případně co má smysl poznávat a co ne. To všechno jsou pouze subjektivně řešitelné otázky, na které odpověď může dát pouze nějaká forma filosofie (kterou je případně náboženství).
Z předchozího plyne, že vědec může zastávat libovolnou filosofii, která považuje za smysluplné poznávání alespoň nějaké části objektivní reality. Vědci (vědecké metody používající) byli a jsou lide různých věr a vyznání, různých morálních a charakterových kvalit, zastávající různá hodnotová kriteria. Stejně jako může být dobrý zedník bezcharakterním a amorálním člověkem může takovým člověkem být i dobrý vědec. Správnost vědeckého postupu není dána morálkou a charakterem člověka, který jej uplatňuje. Abych předešel nedorozumění, například kvalita profesora na univerzitě a jeho hodnocení jsou podle mého názoru dány nejen jeho kvalitami vědeckými ale i lidskými.
Pokud tedy použiji Vašeho příkladu s využitím zvířat k medicínskému či jinému zkoumání. To, jestli je morální využití zvířat pro lidské potřeby, nemůže řešit věda. Věda nemůže polemizovat ani s názorem, že člověk svojí existencí na základě morálního hlediska nesmí jiného živého tvora ani omezit, ani s opačným extrémem, že je morální libovolné nakládání s živými tvory kromě člověka a spoustou různých názorů, které leží mezi těmito dvěma extrémy. Věda může říci jedině, jaké praktické důsledky, vyplývající z poznání objektivní reality, může uplatňování různých takových morálních kriterií mít. Tedy, jestliže zavrhnu určité typy potravy, jak se to může projevit na mém zdraví. Jestliže zavrhnu používání léků (zabíjení mikroorganismů může být také označeno za nemorální), jak se to projeví na zdraví a délce života. Stejně tak, jestli se rozhodnu, že nebudu dělat medicínské experimenty na zvířatech, může věda říci, které oblasti medicínských znalostí se pro nás stanou méně dostupné, které jen velmi těžce dostupné a které se stanou pravděpodobně nedostupnými vůbec. A jaké to bude mít důsledky pro pacienty a zdraví lidí.
Otázku, jestli poznatky získané francouzskými vědci při výzkumu sibiřského jezera měly větší hodnotu než při něm zmařené životy ryb, neřeší věda. Ta může pouze říci, zda jejich poznatky jsou vědecky prokázány a zda mohly být získány i jinou metodou. Existuje častá námitka. Nepoužívejme takový postup, ale počkejme, až bude dostupná lepší technologie a větší úroveň poznání. Ve většině případů je taková úvaha chybná (teď se nevyslovuji ke zmíněnému případu zkoumání sibiřského jezera). Totiž k těm novým rozvinutějším technologiím a úrovni poznání se můžeme většinou dopracovat jedině přes ty jednodušší. Lidská civilizace se rozvíjí postupně a jednotlivé etapy nelze přeskočit.
Vaším subjektivním názorem, proti kterému mohu těžko něco namítat, je, že výzkum klonování je nesmysl. Manželské páry, kterým příroda (bůh) nedovolila mít "vlastní" děti, je mít nemusí. Lidstvo nepotřebuje mít rostliny či zvířata s lepší užitkovostí. Nepotřebuje tkáně, které budou ideální pro transplantace. Pro vyloučení dezinterpretací připomínám. Klonuje se buňka, tedy mohu vyprodukovat identickou tkáň či orgán bez toho, abych produkoval celého jedince. Mým subjektivním názorem je, že zmíněné cíle (asistovaná reprodukce, produkce užitkovějších rostlin a zvířat, produkce tkáňových kultur či orgánů pro transplantace) smysluplné a humánní jsou a výzkum klonování jako jedné z metod, které k těmto cílům mohou vést, má smysl. Vědecký výzkum pouze ukáže, jestli klonováním zmíněných cílů můžeme dosáhnout, nemůže rozsoudit náš spor, jestli uvedené cíle smysl mají či ne. A mohu Vás ujistit, že se genetici nad smyslem svého zkoumání také zamýšlejí. Druhou věcí je, že na jeho smysluplnost mohou mít jiný subjektivní názor než Vy.
Oblast, ve které je můj názor velmi blízký Vašemu, je nevíra v nezbytnost zastrašovací úlohy náboženství pro lidskou společnost. O této problematice jsem měl s panem Pinkavou obsáhlejší korespondenci, kterou jsme moji vinou (z časových důvodů) nedokončili. Čímž se mu tímto omlouvám. Předpokládám, že Vám své názory upřesní a okomentuje sám. Bez možných dezinterpretací, které by mohly vzniknout v mém podání.
Abych byl trochu konkrétnější. Ve velmi zjednodušeném podání je moje filosofie založena na víře ve smysl lidské existence a rozvoje lidského poznaní okolního světa. Toto poznání zároveň rozšiřuje počet možností ve výběru smyslu existence pro daného člověka, mezi kterými si konkrétní jedinec může vybrat. Sám mohu získat jen nepatrný zlomek poznatků přímo a většinu znalostí získávám zprostředkovaně. Je tedy v mém "pragmatickém" zájmu, aby co nejširší část společnosti měla co nejširší možnosti realizace a poznávání bez ohledu na jejich víru, názory a cíle. Pokud ovšem neohrožují existenci lidské společnosti. Vzhledem k tomu, že většina lidí, ať už považuje za smysl své existence cokoliv, tento cíl nemůže dosáhnout bez existence fungující lidské společnosti (bez ní ani nepřežije), je v jejich "pragmatickém" zájmu takovou společnost podporovat a být s ní v určitém souladu. A strach z nějakého vzdáleného božího trestu je vedle tohoto "tlaku" značně druhotný. Uznávám, že by to asi potřebovalo širší objasnění, ale zatím jen toto.
Je zároveň v mém zájmu, abych se snažil
přesvědčit ostatní, že zkoumání, kterému se věnuji je zábavné, zajímavé a má
smysl. Zabývám se právě jadernou a částicovou
fyzikou, kterou jste zmínila a proto bych Vám chtěl nabídnout k nahlédnutí
S pozdravem
Ps: Reakci na příspěvek paní V. Leporské napsal také L. Motl.
V Řeži 31. 3. 2000
